Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Cmo 327/2024-47

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci

likvidátora: právnická osoba., IČO IČO

sídlem adresa

již zaniklé obchodní společnosti právnická osoba, IČO IČO naposledy sídlem adresa

o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání likvidátora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2024 č. j. -42,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2024 č. j. -42 se ve výroku II. mění tak, že likvidátorovi: právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, již zaniklé obchodní společnosti právnická osoba, IČO IČO, naposledy sídlem adresa, se přiznává na náhradě hotových výdajů likvidátora dalších 2 178 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2024 č. j. -42 se ve výroku II. mění tak, že likvidátorovi: , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , již zaniklé obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , naposledy sídlem , adresa, , se přiznává na náhradě hotových výdajů likvidátora dalších 2 178 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení.

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, již zaniklé obchodní společnosti právnická osoba (dále též jen „likvidátor“) odměnu ve výši 10 000 Kč a výrokem II. náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 649 Kč. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí s odkazem na , , a 2 a a 3 (dále jen „“). Dále uvedl, že likvidátor soudu doložil výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, služby archivace dokumentů likvidované společnosti ve výši 500 Kč, náklad na kancelářské potřeby ve výši 119 Kč a náklady na ověření podpisů, kolky a poštovné ve výši 30 Kč. Soud neshledal jako účelně vynaložený výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a nepřiznal náhradu tohoto výdaje, když dle sdělení likvidátora se jednalo o neaktivní a zcela nemajetnou společnost. Zjistí-li likvidátor, že neexistuje majetek likvidované společnosti, z něhož by mohl uspokojit závazky společnosti vůči věřitelům, nelze považovat výdaj na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace za účelně vynaložený, když případné přihlášení pohledávky věřitele by na stav likvidace nemělo žádný vliv, přičemž samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku lze považovat za dostatečný (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019, sp. zn. , nebo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024, sp. zn. ).

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že míří jen do nepřiznané části náhrady hotových výdajů. Stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že likvidátor podal inzerát v Obchodního věstníku bez odkladu poté, co nabylo právní moci usnesení o likvidaci společnosti a byl zapsán jako likvidátor v obchodním rejstříku s tím, že ke zveřejnění v Obchodním věstníku došlo ve dnech 13. 11. 2023 a 27. 11. 2023 pod značkou OV08219356., tedy dříve, než bylo vydáno stanovisko nejvyššího soudu ze dne 14. února 2024 sp. zn. . Zdůraznil, že i k dnešnímu dni platí, že dle § 2018 o. z. povinnost zveřejnit údaje je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku.

3. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotového výdaje za likvidaci ve výši 2 178 Kč

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů ve výši 2 178 Kč a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2023, je třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

6. Podle „Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odst. 3, hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.“

7. Odvolací soud se zabýval účelností výdaje za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč. Nejvyšší soud stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. února 2024, sp. zn. (dále také jen „stanovisko“) sjednotil rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci ohledně posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci zveřejněním oznámení o vstupu do likvidace a výzvy k přihlášení pohledávek podle § 198 odst. 2 o. z. v Obchodním věstníku. Podle Nejvyššího soudu není zveřejnění výzvy k přihlášení pohledávek účelně vynaloženým výdajem tehdy, jestliže likvidátor mohl pro provedení nezbytných šetření důvodně předpokládat, že právnická osoba nemá žádný majetek. V daném případě likvidátor vynaložil výdaj za inzerci v Obchodním věstníku před vydáním stanoviska částku 2 178 Kč, pročež přímým uplatněním stanoviska by došlo ve vztahu k likvidátorovi k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí. Byl by narušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť v době vynaložení nákladů na inzerci likvidátor plnící zákonnou povinnost dle § 198 odst. 2 o. z., nemohl objektivně předvídat vydání stanoviska a předchozí rozhodovací praxe zdejšího soudu naopak stála na závěru, že zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku je nutnou podmínkou pro výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (srov. např. usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 4/2018). Likvidátorovi nelze klást k tíži, že provedl přesně to, co po něm zákon i soudní praxe před vydáním stanoviska požadovala. Odvolací soud výdaj za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč shledal za účelně vynaložený výdaj, na jehož náhradu má likvidátor právo (viz ).

8. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle , usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně náhrady hotových výdajů likvidátora podle změnil tak, že mu přiznal na náhradě hotových výdajů dalších 2 178 Kč.

9. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.