Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Cmo 251/2023-25

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci

navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO

sídlem adresa

za

účasti: 1. Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A

sídlem Adresa navrhovatele A

2. Jméno navrhovatele B, narozená Datum narození navrhovatele B

bytem Adresa navrhovatele B

o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2023, č. j. -7

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2023, č. j. -7 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2023, č. j. -7 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2023, č. j. -7 rozhodl takto: „Obchodní korporace Jméno navrhovatele A., IČO: IČO, sídlem adresa, adresa, se její likvidace“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace Jméno navrhovatele A., IČO: IČO, sídlem adresa, adresa, společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa“ (výrok II.), „Obchodní korporace Jméno navrhovatele A., IČO: IČO, sídlem adresa, je povinna zaplatit českému státu - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč, na číslo účtu 3703-2928021/0710, pod VS 8422006523, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.

2. Důvody svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně následující: Dne 16. 1. 2023 byl podán návrh na zrušení obchodní korporace (dále též „společnosti“). Navrhovatel odůvodnil návrh tím, že společnost za zdaňovací období let 2018 - 2021 nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, resp. již od roku 2011, pokusy o kontakt se společností byly marné a ve Sbírce listin obchodním rejstříku nejsou založenyy zákonem stanovené. Z uvedeného lze dovodit, že společnost nevykonává žádnou činnost, a jsou tedy dány důvody pro postup podle o obchodních korporacích. Soud z rejstříkového spisu vedeného k zrušované společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovenéy do Sbírky listin a lze tedy usuzovat její nečinnost. Žádná účetní uzávěrka nebyla do Sbírky listin založena. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. -5 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo účastníku č. 1 doručeno do vlastních rukou dne 24. 4. 2023, účastníku č. 2 doručeno do vlastních rukou dne 15. 2. 2023, lhůta k nápravě uplynula marně. Za stavu, kdy účastníci nereagovali na výzvu soudu, a náprava vytýkaného stavu nebyla do dnešního dne zjednána, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona o obchodních korporacích pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť závěr o tom, že společnost není schopna vykonávat svoji činnost, pro nečinnost účastníků učinit lze, a to zejména s ohledem na stav Sbírky listin, v možnostech soudu pak není blíže ověřovat případné aktivity společnosti, které nevyplývají z veřejně dostupných údajů. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a návrhu vyhověl. V daném případě je statutární orgán společnosti nečinný a ve vztahu k soudu nekontaktní, neskýtá tedy záruku řádného provedení likvidace, proto soud jmenoval likvidátorem osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, a to podle ustanovení .

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání (do jeho výroků I. - III.). V odvolání uvedla, že společnost měla být zrušena podle § 105a z. v. r., kdy dlouhodobě nevykonávala žádnou činnost a nemá žádný majetek. Vzhledem k nemajetnosti společnosti žádá odvolatelka o zrušení jmenování likvidátora soudem, stejným důvodem je i odvolání do výroku III. Z odvolání tedy plyne nesouhlas s usnesením soudu prvního stupně a potažmo tak požadavek jeho zrušení.

4. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné, důvody pro jeho vydání nekorespondují se zákonem a navíc by v daném případě situaci více odpovídal postup statusového soudu podle § 105 případně dle § 105a z. v. r.

5. V prvé řadě je nutné konstatovat, že soud prvního stupně pochybil ohledně svého výroku I., od něhož se odvíjí opodstatněnost všech dalších výroků. Ve výroku uvedl, že: „Obchodní korporace Jméno navrhovatele A., IČO: IČO, sídlem adresa, se její likvidace“. Nerozhodl tedy o zrušení předmětné obchodní společnosti, ale jen o jakési „její likvidaci“, což je navíc i nesrozumitelné. Přitom však likvidace ve smyslu § 187 a násl o. z. je možná jen u právnické osoby, jež byla předtím či nejpozději k okamžiku vstupu do likvidace zrušena. V daném případě ovšem soud prvního stupně o zrušení společnosti vůbec nerozhodl, společnost tak není, a to ani nepravomocně zrušena, pročež nemůže následovat, resp. ani být zahájena její likvidace, tím spíše pak být jmenován likvidátor. I jen tento důvod je sám o sobě natolik zásadní, že vede jedině ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

6. Dle ust. ve spojení s (ve spojení s z. ř. s.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i na posuzovaný případ.

7. Soud prvního stupně v prvním odstavci odůvodnění usnesení v rámci rekapitulace důvodů podání návrhu navrhovatelem zmiňuje, že společnost nepodala daňová přiznání za období 2018 až 2021, resp. již od roku 2011, je nekontaktní a ve sbírce listin obchodního rejstříku nejsou založenyy zákonem stanovené. Je proto na místě postup dle z. o. k. Zmíněný odstavec odůvodnění usnesení lze ovšem považovat jen za shrnutí důvodů zrušení společnosti tvrzených samotným navrhovatelem, včetně jím podřazeného skutkového stavu pod zákonné ustanovení z. o. k. a jím učiněného právního závěru. Nikoliv však za zjištění a závěry soudu prvního stupně.

8. V následujícím odstavci soud prvního stupně konstatoval, že „z rejstříkového spisu vedeného ke společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovenéy a lze tedy usuzovat její nečinnost,…“ a z těchto důvodu vyzval společnost k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení. Na výzvu soudu ve lhůtě k tomu určené nikdo nereagoval. A následně po citaci ustanovení z. o. k. na straně 2 usnesení (odstavec 5) pak soud jen uzavřel: „Na základě shora uvedeného, kdy náprava nebyla do dnešního dne sjednána, dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti a její likvidaci,..“ Soud prvního stupně v první větě druhého odstavce jen poukazuje na nezaložení „zákonem stanovených listin“, aniž by však tytoy jakkoli specifikoval a konkretizoval. Z obecného nezaložení blíže neurčených listin nelze ničeho usuzovat….., tedy bylo třeba, aby soud prvního stupně uvedl konkrétníy resp. jejich typ (a časové období, ke kterému se vážou), s nimiž je dle jeho názoru spojena úvaha o nečinnosti společnosti. Není tedy jasné a zřejmé, zda „zákonem stanovenými listinami“ měl soud prvního stupně na mysli daňová přiznání (která zmínil v rámci shrnující části tvrzených důvodů pro zrušení společnosti navrhovatelem) a jež se však nezakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, či zda měl na mysli jinéy - např. účetní závěrky, jež se naopak zakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, resp. ohledně, nichž existuje u obchodní korporace zákonná povinnost k jejich založení do sbírky listin obchodního rejstříku. Popsaná nekonkrétnost ve specifikaci „zákonem stanovených listin“, jež „společnost nezakládá“, však způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále šestého odstavce - uzavírajícího úvahy soudu, proč rozhodl o zrušení společnosti s likvidací nelze dovodit, jaké „zjištěné skutečnosti“ dle soudu „naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti“. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

9. Odvolací soud poukazuje i na to, že neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost (ve smyslu § 93 písm. b/ z. o. k.) nelze zaměňovat s nečinností. Žádný právní předpis neukládá obchodní korporaci povinnost vyvíjet činnost, resp. vyvíjet ji aktivně po celou dobu její existence. Existuje celá řada jak externích, tak interních, jak ekonomických, tak i lidských, osobních, vztahových důvodů, proč obchodní korporace fakticky činnost nevykonává. V každém případě je však zapotřebí, aby ve vztahu k předmětu podnikání či činnosti nečinná obchodní společnost plnila všechny své zákonné povinnosti vůči třetím osobám a orgánům veřejné moci včetně soudu a úřadům státní správy, včetně finančního či živnostenského úřadu. Toliko jen s některým neplněním zákonem stanovených povinností zákon spojuje negativní účinek. Jedním z takových negativních následků může být i rozhodnutí soudu o zrušení obchodní korporace s likvidací. Důvodem pro zrušení obchodní korporace tedy není samo o sobě, že obchodní korporace fakticky nevykonává činnost předmětu podnikání nebo předmětu činnosti, tj. nemá vůli ji vykonávat a je pouze v tzv. „klidovém“ stavu, přičemž je zároveň objektivně schopna ji vykonávat. Neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost musí trvat alespoň 1 rok a musí vést k tomu, že obchodní korporace není schopna plnit svůj účel.

10. Měl-li soud prvního stupně na mysli coby důvod (resp. jediný důvod) pro zrušení předmětné společnosti s likvidací ve smyslu § 93 písm. b) z. o. k. nepodávání daňových přiznání společností, tak taková skutečnost může být pouze jedním z indikátorů faktické nečinnosti společnosti, ale nemůže obstát jako jediný důvod k prokázání skutečnosti, že společnost není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a plnit tak svůj účel. Jinak řečeno z faktického nevykonávání činnosti předmětu podnikání nebo předmětu činnosti obchodní korporací ještě automaticky neplyne objektivní neschopnost ji vykonávat.

11. Měl-li soud prvního stupně na mysli nezakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného soudem coby důvod pro zrušení předmětné společnosti s likvidací, tak takové jednání společnosti, resp. absence plnění zákonné povinnosti společnosti zakládat do sbírky listin účetní závěrky rovněž nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní korporace pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) z. o. k., neboť zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro „zapsané osoby“ (a tedy i společnost s ručením omezeným) pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do kteréžto podstaty lze řadit též i nezakládání listin vypočtených v § 106 odst. 1 z. v. r. (mj. účetních závěrek) do sbírky listin - viz § 105 z. v. r. Jinak řečeno taková skutečnost může být důvodem pro zrušení předmětné společnosti s likvidací na základě ustanovení § 105 z. v. r. a tam stanovených podmínek, nikoli dle § 93 písm. b) z. o. k. - viz též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. června 2018 publikované v OR 9/2018.

12. V uvedené souvislosti je třeba připomenout i judikaturu Nejvyššího soudu, shodující se s judikaturou soudu odvolacího, podle níž „soud může obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává“ viz usnesení NS sp. zn. , shodně též v usnesení NS sp. zn. ze dne 26. 1. 2021.

13. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným odvolatelkou lze navíc připomenout ust. § 105a z. v. r., podle něhož „nepředloží-li obchodní korporace řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období k založení do sbírky listin, vyzve ji rejstříkový soud, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení výzvy předložila všechny chybějící účetní závěrky k založení do sbírky listin, jinak bude postupovat podle § 104; Výzva podle odstavce 1 se doručuje obchodní korporaci do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení se použijí obdobně; Nepodaří-li se výzvu podle odstavce 1 obchodní korporaci doručit, zahájí rejstříkový soud řízení o jejím zrušení; údaj o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace zapíše rejstříkový soud bez řízení do veřejného rejstříku; Nevyjde-li v průběhu řízení o zrušení obchodní korporace najevo, že majetek obchodní korporace postačuje alespoň na úhradu nákladů likvidace, rozhodne rejstříkový soud, pokud by tím nebylo podstatně zasaženo do práv třetích osob, o zrušení obchodní korporace bez likvidace; jinak rozhodne o zrušení obchodní korporace s likvidací; Rejstříkový soud může vydat rozhodnutí o zrušení obchodní korporace bez likvidace nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne zápisu údaje o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace podle odstavce 3 do veřejného rejstříku; Rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace nerozhodne, jestliže v době jeho rozhodování probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek obchodní korporace; Rozhodne-li rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace bez likvidace, provede na základě tohoto rozhodnutí zápis ve veřejném rejstříku. Ustanovení § 78 se nepoužije“. Je tak namístě pro futuro uvažovat o možnosti takovéhoto řešení.

14. Ohledně pochybení soudu prvního stupně lze v dané věci jeho konstatování uvedené v odvolání, že účastníky řízení o zrušení společnosti jsou „navrhovatel a zrušovaná společnost, a od okamžiku vydání rozhodnutí o jmenování soudem také likvidátor“, považovat za chybné. Fakticky bylo rozhodnutí soudu doručováno vedle navrhovatele jak společnosti, tak i její společnici Olze Kopecké, tito byli uvedeno též i v záhlaví usnesení, pročež chybné odůvodnění soudu prvního stupně nemělo negativní důsledek v jeho rozhodnutí. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací (a jmenování likvidátora) jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. , které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak, odvolacímu soudu je známo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. , v němž Ústavní soud i nadále vychází ze závěrů výše jmenovaného nálezu, když pro otázku legitimace k odvolání v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací rozhodnutím soudu řešil, zda je, resp. byl odvolatel v rozhodné době společníkem této společnosti či nikoli. Právě proto, že v době rozhodování soudu o zrušení společnosti s likvidací nebyl již společníkem, nebyl stěžovatel účastníkem řízení ani v prvním stupně ani v rámci odvolacího řízení. A contrario to tedy (i nadále) znamená, že společník společnosti s ručením omezeným je účastníkem soudního řízení o zrušení této společnosti rozhodnutím soudu.

15. Odvolací soud uzavírá, že všechna výše popsaná pochybení soudu prvního stupně vedla odvolací soud k tomu, že napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.