Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 124/2022-138

Zmenené rozhodnutím 49 Co 30/2024-179
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], narozený 31 10. 1969 bytem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], IČ: [[IČO žalovaného]] sídlem [[Adresa žalovaného]] zastoupený advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] o 20.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. prosince 2023, č. j. 5 C 124/2022-138, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od [[datum]] do zaplacení do 1 měsíce od doručení tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 41.935 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [[Jméno advokáta]]."

Okresní soud v Třebíči rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Tesaře a přísedících Mgr. Petry Salačové a Ing. Jindry Sázavské ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 20 000 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 24 000 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem Adresa advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 20 000 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 24 000 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení odměny za 3. čtvrtletí roku 2021. Žalobu odůvodnil tím, že od 11. 3. 2021 do 31. 12. 2021 pracoval u žalovaného jako vedoucí provozního úseku, jeho pracovní poměr skončil výpovědí danou žalobcem. Tehdejší ředitelka žalovaného dne 30. 9. 2021 svým rozhodnutím udělila zaměstnancům žalovaného odměny, které měly být vyplaceny v nejbližším výplatním termínu. Výše odměny přiznané žalobci činila 20 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci tuto odměnu ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného tituly před jménem jméno FO o přiznání odměn zaměstnanců z 30. 9. 2022 nemá k dispozici a seznámil se s ním až v průběhu soudního řízení. Žádnému jinému zaměstnanci žalovaného nebyly dle tohoto rozhodnutí odměny vyplaceny. Postup bývalé ředitelky žalovaného o odměnách zaměstnancům za 3. čtvrtletí roku 2021 byl v rozporu s ustanovením i vlastní směrnicí žalovaného č. Anonymizováno upravující platové poměry zaměstnanců žalovaného, neboť u jednotlivých zaměstnanců nebyl důvod přiznané odměny individuálně specifikován. Poukázal dále na hrubá porušování pracovněprávních předpisů vedoucími pracovníky žalovaného zjištěná při kontrole zřizovatelem a existující soudní judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. s tím, že žalobci předmětným rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného právo na odměnu nemohlo vzniknout. Dle jeho názoru by přiznání práva na zaplacení odměny žalobci bylo rovněž v rozporu s dobrými mravy.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy od 11. 3. 2021 na pracovní pozici vedoucí provozního úseku. Jeho pracovní poměr zanikl dnem 31. 12. 2021 na základě výpovědi dané žalobcem dne 18. 10. 2021, stejného dne byly žalobci oznámeny překážky v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nemožnosti přidělovat dále žalobci práci dle pracovní smlouvy. Sporným zůstalo, zda žalobci přísluší právo na vyplacení odměny ve výši 20 000 Kč přiznané mu soudu předloženým rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č.j. -99, byla žaloba ve věci samé zamítnuta a soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl přitom na základě provedeného dokazování k závěru, že rozhodnutí tehdejší ředitelky žalovaného o odměnách z 30. 9. 2021 je neplatné a nárok žalobce na vyplacení odměny ve výši 20 000 Kč dle něj nevznikl.

5. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 10. 2023, č.j. -122, tento rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl přitom k závěru, že je zcela irelevantní, z jakých důvodů byla odměna poskytnuta dalším zaměstnancům žalovaného, relevantní je pouze vyřešení otázky, z jakých důvodů byla odměna poskytnuta žalobci. Uložil zdejšímu soudu, aby se věcí zabýval z výše uvedených hledisek s tím, že bude mít na zřeteli, že důkazní břemeno v projednávané věci tíží žalovaného zaměstnavatele. Soud I. stupně také v dalším řízení neopomene zopakovat dokazování výslechem bývalé ředitelky žalovaného tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, kterou vyslechne po poučení dle jako účastníka řízení (srov. ). Nezbytné bude také objasnění otázky, za jaké konkrétní období byla odměna žalobci předmětným rozhodnutím přiznána, jelikož její vyřešení má přímou souvislost s otázkou, zda pro přiznání odměny byly splněny podmínky stanovené v (zde lze podotknout, že rozhodnutí o odměně ze dne 30. 9. 2021 se týká podle svého obsahu odměn za období 1-9/2021, a pokud soud I. stupně vyšel z toho, že tituly před jménem jméno FO uvedla, že předmětné rozhodnutí se týká pouze období 7- 9/2021, bylo na něm aby tuto nesrovnalost v rámci dokazování objasnil, k čemuž bude mít znovu možnost při účastnickém výslechu jmenované). Pokud při objasňování výše uvedených otázek soud I. stupně dospěje k závěru, žalovaný do řízení dosud nevnesl dostatečná skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo, že rozhodnutí o přiznání odměny bylo antidatováno, že nebyly dány důvody pro přiznání odměny, neboť žalobce v daném období nesplnil žádný mimořádný nebo zvláště významný pracovní úkol, a že tedy rozhodnutí o odměně je nicotným právním jednáním, neboť bývalá ředitelka žalovaného předmětným rozhodnutím o přiznání odměny žalobci chtěla zastřít skutečný důvod přiznání odměny, s nímž pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny žalobci nespojují, anebo že žalovaný ve vztahu ke svým skutkovým tvrzením dosud neoznačil relevantní důkazy, vyzve žalovaného postupem podle a 3 ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní s tím, že jej poučí též o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

6. Dle pokynu odvolacího soudu předvolal soud k jednání bývalou ředitelku žalovaného tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, vzorem 22 jako účastnici řízení. Jmenovaná na předvolání reagovala omluvou s tím, že odkazuje na svoji již podanou svědeckou výpověď. Dále uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byla ve věci vyslechnuta jako účastnice řízení. Tento nesouhlas byl soud nucen akceptovat, neboť dle je podání účastnické výpovědi vázáno na souhlas účastníka, který má být vyslechnut, a soud nedisponuje nástroji, kterými by účastníka mohl k podání účastnické výpovědi přinutit. Za nezměněného skutkového stavu oproti poslednímu rozhodnutí soudu 1. stupně při respektování pokynů odvolacího soudu dospěl soud i nadále k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Vzhledem k nesouhlasu bývalé ředitelky žalovaného nebylo možné její účastnickou výpovědí odstranit rozpor mezi jejím tvrzením jako svědkyně a textem tabulky o udělení odměn ohledně období, za které měly být odměny v této tabulce uvedené přiznány. Nebylo možno ani dále blíže objasnit další okolnosti týkající se vyhotovení této tabulky. Soud proto musel při rozhodování vycházet z pro žalobce výhodnějšího textu této tabulky, ze kterého vyplývá, že odměny v ní uvedené byly přiznány za prvních devět měsíců roku 2021. Žalovaný nepředložil žádný důkaz na podporu své domněnky, že by tato tabulka měla být vyhotovena dodatečně, a soud proto musel vycházet z data na ní uvedeného, tedy dne 30. 9. 2021. Při zkoumání platnosti touto tabulkou přiznané odměny vyšel soud z vnitřního platového předpisu žalovaného 8.03/E platného od ledna 2021, ve kterém je v článku 5.8 uvedeno, že za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného úkolu může žalovaný poskytnout zaměstnanci odměnu. Výši přiznání odměny konkrétnímu zaměstnanci s konkrétním uvedením důvodu navrhne vedoucí úseku, na kterém zaměstnanec vykonává práci a předkládá ke schválení ředitelce domova. Zaměstnancům přímo podřízeným ředitelce navrhne odměnu ředitelka domova.

8. Podle ve znění platném ke dni 30. 9. 2021 za úspěšné splnění mimořádného úkolu nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.

9. Z tabulky označené jako přehled odměn žalobce na č.l. 6 spisu nelze splnění žádné z podmínek pro udělení odměny stanovené ve shora citovaném ustanovení i vnitřního předpisu žalobce zjistit. V části tohoto přehledu odměn v tabulce označené jako „hodnocení, odůvodnění“ není tabulka u žádného ze zaměstnanců, tedy ani u žalobce, vyplněna. Je z ní rovněž zřejmé, že téměř u všech zaměstnanců měla odměna činit shodnou částku 8 000 Kč. Z výpovědi svědkyně jméno FO, tehdejší vedoucí ekonomického úseku žalovaného, vzal za soud za prokázané, že jí toto rozhodnutí obsahující předmětnou tabulku nebylo předáno a nikdy je neviděla. Žádné odměny vyplývající z tohoto rozhodnutí nebyly ostatním zaměstnancům žalovaného vyplaceny. Soud rovněž nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, že mu v rámci předání funkce bývalou ředitelkou žalovaného tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, nebylo rozhodnutí obsahující tabulku s výpočtem odměn předáno a žalovaný se o jeho existenci dověděl až v souvislosti se soudním řízením. Zjevně tak dle něj nemělo být postupováno u ostatních zaměstnanců žalovaného a nejednalo se ze strany tehdejší ředitelky žalovaného o vážně míněné právní jednání. Je proto třeba vzhledem ke všem shora uvedeným zjištěním dovodit, že toto rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného nerespektovalo žádnou z podmínek jeho platnosti vyplývajících ze i citovaného vnitřního předpisu žalovaného a jedná se proto o nicotné právní jednání. Žádný jiný titul pro vyplacení sporné částky přitom nebyl žalobcem tvrzen ani soudem zjištěn v rámci dokazování. Soud proto žalobu opírající se právě o toto nicotné právní jednání ve věci samé zamítl včetně žalobou požadovaného příslušenství pohledávky.

10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud dle , podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšného žalovanému. Tyto náklady řízení v původním řízení před soudem prvního stupně činily 13 006 Kč, přičemž ohledně odůvodnění výše těchto nákladů odkazuje soud na odůvodnění rozsudku z 6. 10. 2022, na které pro stručnost odkazuje. V odvolacím řízení vznikly žalovanému náklady v celkové výši 5 808 Kč spočívající v jednom úkonu právní služby za účast při jednání odvolacího soudu ve výši 1 900 Kč dle vyhl. č. v platném znění, jednu paušální náhradu za 300 Kč dle téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času ve výši 1 100 Kč za 11 započatých půlhodin dle téže vyhlášky, cestovní náhradu advokátky za cestu k jednání odvolacího soudu adresa a zpět, vozidlem BMW 3K v celkové výši 2 500 Kč (220 km při paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km dle vyhl. č. , průměrné normované spotřebě vozidla 4,70 litrů na 100 km, ceně použitého paliva nafta 34,40 Kč za 1 litr dle téže vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 008 Kč. V dalším řízení u soudu prvního stupně činily náklady žalovaného celkem 5 186 Kč a činily odměnu advokáta za 1 úkon ve výši 1 900 Kč, 1 paušální náhradu za 300 Kč, náhradu za ztrátu času 900 Kč za 9 započatých půlhodin dle shora uvedených ustanovení, cestovné advokáta stejným vozidlem ve výši 1 186 Kč (174 km při paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km a ceně paliva nafta 34,40 Kč za 1 litr dle stejné ). Celkové náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů tak představují 24 000 Kč a právě v této výši je soud žalovanému přiznal a uložil žalobci zaplatit je v obecné třídenní lhůtě k plnění dle , neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalobci delší nebo umožnění plnění žalobci ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.