Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 170/2025-44
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 455 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá o částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 455 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15. 10. 2024 přes opakované upomínky, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 21. 3. 2025. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně na základě dokladů předané ji žalovaným a z veřejně dostupných registrů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne datum, potvrzení o výplatě úvěru, výzvy k úhradě ze dne 21. 3. 2025 včetně podacího lístku, výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od 1. 7. 2024 do 31. 10. 2024, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 15 % měsíčně v 12. měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila a převedla dne datum na účet žalovaného 50 000 Kč. Žalovaný uhradil formou inkasa dne 12. 9. 2024 splátku ve výši 7 500 Kč, jak vyplývá z výpisu z jeho účtu z tohoto dne a další splátky již nebyly hrazeny, neboť pro další měsíce nebyl souhlas s inkasem ze strany žalobkyně nastaven. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 4. 4. 2025. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána porovnáním příjmů a výdajů, které měly být zjištěny z jeho bankovního účtu, se započtením minimálních nákladů na bydlení, potraviny a běžné zboží domácnosti. Dle předloženého dokladu o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, měl být zjištěný měsíční příjem na bankovním účtu žalovaného ve výši 32 768 Kč, zjištěné náklady na bydlení 10 000 Kč a náklady na potraviny a běžné zboží 6 000 Kč. Příjem ze zaměstnání, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného skutečně činil v průměru okolo 32 000 Kč měsíčně. Za období července až října 2024 však výdaje žalovaného byly vždy vyšší než příjmy, přičemž další, výraznou část příjmů tvořily spotřebitelské úvěry od právnická osoba. a právnická osoba, které například v měsíci srpnu 2024 činily 98 000 Kč, a které vyjma měsíce srpna 2024, kdy byl zůstatek na účtu kladný 300 Kč, způsobily záporný zůstatek na účtu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně měla zkoumat majetkové poměry žalovaného vyhodnocením příjmů a výdajů, zachycených na jeho účtu, a zkoumáním údajů z veřejných registrů. Z výpisu z tohoto účtu za dobu od 1. 7. 2024 do 31. 10. 2024, je však patrno, že mimo měsíce srpen 2024 byly jeho výdaje vyšší než příjmy, a přitom mezi kreditními položkami jsou zejména další poskytnuté spotřebitelské úvěry. Z výdajů pak byly ověřovány pouze splátky úvěrů, uvedené ve veřejných registrech. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském č. hodnota uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný dosud vrátil 7 500 Kč, proto je povinen žalobkyni vrátit 42 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 4. 4. 2025, proto se dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 5. 4. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 66 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 140 Kč, tři režijní paušály po 450 Kč, což po navýšení o DPH a soudní poplatek ve výši 2 040 Kč činí celkem 12 810 Kč. 66 % z této částky je přiznaných 8 455 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.