Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 C 221/2025-37

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kučerou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 286 428,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 184 844,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 164 970,77 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 874 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 101 583,36 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 245 617,13 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 646,36 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 004,60 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 39 811 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 937 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 39 811 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 837,96 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11 458 Kč k rukám právního zástupce žalobce Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 184 844,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 164 970,77 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 874 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 101 583,36 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 245 617,13 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 646,36 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 004,60 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 39 811 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 937 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 39 811 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 837,96 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11 458 Kč k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 286 428,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Dne datum uzavřeli účastníci řízení dodatek č. hodnota k této rámcové smlouvě, čímž žalovaný požádal o úvěr ve výši 312 780 Kč. Žalobce tak na základě smlouvy o úvěru č. IBAN poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 312 780 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných splátek po 3 788 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr splatil celkem částku 147 809,23 Kč, následně však splácet přestal a porušil tak své povinnosti ze smlouvy. Žalobce proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Dále uzavřeli dne datum účastníci řízení dodatek č. hodnota k této rámcové smlouvě, čímž žalovaný požádal o úvěr ve výši 52 076 Kč. Žalobce tak na základě smlouvy o úvěru č. IBAN poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 52 076 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných splátek po 1 205 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr splatil celkem částku 33 202 Kč, následně však splácet přestal a porušil tak své povinnosti ze smlouvy. Žalobce proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Žalobce dále požaduje částku 1 000 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho ani přes opakované urgence a upomínky ze strany žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Rámcovou smlouvou č. hodnota uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným ze dne datum vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu, a dále spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč.

4. Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota uzavřeným dne datum, u označenou jako přehled plateb k úvěru č. IBAN, dokladem o čerpání úvěru č. IBAN ze dne datum a u označenou jako splátkový kalendář vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne datum dodatek č. hodnota, předmětem kterého bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru č. IBAN ve výši 312 780 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, určený ke splacení původního úvěru. Úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek po 3 788 Kč. Kč. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne datum.

5. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota ze dne datum, dokladem o čerpání úvěru č. IBAN a u označenou jako přehled plateb k úvěru IBAN vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne datum dodatek č. hodnota, předmětem kterého bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru č. IBAN ve výši 52 076 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný. Úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek po 1 205 Kč. Kč. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne datum. Žalovaný na jistinu úvěru uhradil celkem částku 12 265 Kč.

6. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.

7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.

8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěry s odbornou péči.

9. K úvěru č. IBAN ve výši 312 780 Kč žalobce uvedl, že v tomto případě došlo k refinancování původního dluhu žalovaného vůči žalobci, přičemž nedošlo k navýšení zadlužení žalovaného či snížení jeho schopnosti úvěr splácet, naopak došlo ke snížení měsíčních splátek z původních 4 162 Kč na 3 788 Kč, přičemž dle dikce ust. odsr. 1 , o spotřebitelském úvěru, nebyl žalobce povinen úvěruschopnost žalovaného posuzovat. K úvěru č. IBAN žalobce uvedl, že úvěrem byl doplacen jiný produkt žalovaného, kontokorentní úvěr, u kterého řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto ani v tomto případě nebyl povinen ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr znova.

10. Soud se s touto argumentací žalobce neztotožnil. Argumentace žalobce by mohla být relevantní za situace, kdy by žalobce v řízení prokázal, že úvěruschopnost žalovaného důkladně a řádně zkoumal alespoň u úvěru, který je refinancován. Pokud by došlo k refinancování se snížením měsíční splátky, pak by soud byl ochoten připustit, že již není nutné znova úvěruschopnost posuzovat. Žalobce však v řízení neprokázal, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumal v případě refinancovaného úvěru, a tedy nelze dospět k závěru, že při refinancování již není nutné úvěruschopnost zkoumat. Jinými slovy, pokud žalobce tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného nebyl dle dikce zákona povinen posuzovat, pak je však nutné naplnit všechny podmínky smyslu daného ustanovení, v tomto případě bylo nutné prokázat, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně zkoumal u první žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr, a protože refinancováním došlo k úpravě podmínek ve prospěch žalovaného, nebylo potřeba závěry první prověrky úvěruschopnosti ověřovat znova. To však žalobce v řízení neprokázal. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, když učinil závěr o jeho pravidelných příjmech z předloženého potvrzení od zaměstnavatele, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalobce, byť tvrdil, že výdaje žalovaného zkoumal, nepředložil soudu žádné důkazy, které by toto tvrzení prokazovaly. Uvedl, že posouzení výdajů žalovaného posoudil na základě informací, které mu poskytl žalovaný v žádosti o úvěr, tyto ověřoval na základě pohybů na jeho běžném účtu a následně provedl expertní analýzu, na základě které dospěl k závěru, že úvěr lze žalovanému poskytnout. Takový postup není dle názoru soudu dostatečný. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou, tak výdajovou stránku žadatele o úvěr důkladně, a to především na základě informací a podkladů předložených žadatelem. Z výdajové stránky žalobce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalovaného na bydlení. Žalobce měl důkladně prověřit, kde žalovaný bydlí a jaké pravidelné výdaje na bydlení vynakládá, a to za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že bydlí v nájmu. Žalobce si měl od žalovaného vyžádat minimálně nájemní smlouvu, dále se však také tázat žalovaného na výše pravidelných výdajů na energie apod. Soudu nebyly předloženy výpisy z bankovních účtů žalovaného, přestože tento bankovní účet měl, a to dokonce zřízený u žalobce. Žalobce uvedl, že na běžném účtu žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobce mohl dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tvrzení však nepodložil žádnými důkazy, soud tak nemá toto tvrzení za prokázané. Soudu dále není známo, jakým způsobem mohl žalobce vyhodnotit dle expertní analýzy výdaje žalovaného na částku 3 910 Kč měsíčně, když v položce výdaje domácnosti uvádí částku 30 788 Kč měsíčně, a to s tím, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 25 000 Kč. Příjem jiných členů domácnosti žalobce opět neověřil. Tyto nesrovnalosti žalobce nikterak nevysvětlil. adresa 910 Kč měsíčně navíc soud považuje v dnešní době za zcela nereálnou, když jen náklady na nájemní bydlení dosahují několikanásobku. Dle tvrzení žalobce pak žalovaný sám tvrdil, že je zatížen dalšími úvěry, tyto žalobce údajně vzal v potaz, žádné důkazy však soudu nepředložil.

11. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry s odbornou péčí, a to jak úvěry, které jsou předmětem žaloby, tak také dřívější úvěry, které byly předmětnými úvěry refinancovány; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru č. IBAN ze dne datum a IBAN ze dne datum pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.

12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. a násl. , o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v adresa, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu , o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. o. z. pro rozpor s ust. a 87 z. s. ú.

13. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 364 856 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 101 583,36 Kč, rozdíl ve výši 183 844,77 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. V řízení bylo také prokázáno, že se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, a to tím, že žalobce žalovanému v souladu se smlouvou vyúčtoval účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 2 x 500 Kč. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z o. z. ve spojení s Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě požadoval žalobce na náhradu nákladů řízení pouze úhradu soudního poplatku, přičemž dalších nákladů se žalobce vyloženě vzdal. Soud proto dospěl k závěru, že je vhodné přiznat žalobci vzhledem k výsledku sporu celou výši zaplaceného soudního poplatku. Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 11 458 Kč, kterou je žalovaný dle ust. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.