Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 174/2025-32
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 24 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 4 600 Kč a v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 600 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 752,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 4 600 Kč a v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 600 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 752,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 24 600 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy č. hodnota ze dne 20. 6. 2024 v celkové výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s celkovým úrokem v částce 4 600 Kč, nejpozději do 23. 8. 2024. Žalovaný nevrátil ničeho. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.
Žalovaný se nevyjádřil.
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 6. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s celkovým úrokem v částce 4 600 Kč, nejpozději do 23. 8. 2024. Uvedené soud zjistil ze smlouvy č. hodnota ze dne 20. 6. 2024 a výpisu z účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2025. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, což bylo zjištěno z předmětné smlouvy a seznamu postoupených pohledávek.
Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 20 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinný vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu. Žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.
S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poskytnutou peněžní částku 20 000 Kč. Ve zbytku (co do smluvního úroku a úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 752,17 Kč, přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.