Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 88/2025-132
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 28. 7. 1980 bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 1 981 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 981 388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 58 448,22 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 807,50 Kč, částku 1 698 Kč, úrok ve výši 4,19 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 981 388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 58 448,22 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 807,50 Kč, částku 1 698 Kč, úrok ve výši 4,19 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 1 981 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10.3.2022 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, registrační číslo 5500/795805-02/22/01-001/00/R ve znění dodatku ze dne 28.5.2024, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hypoteční úvěr ve výši 2 152 000 Kč za účelem nákupu a rekonstrukce nemovitosti a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky v měsíčních anuitních splátkách vždy k 28. dni každého měsíce, s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 28 let 4 měsíců od první splátky do dočerpání úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 15.5.2023. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, když nejstarší splátka, jež nebyla řádně a včas zaplacena, byla splatná ke dni 28.8.2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 981 388 Kč, sjednaného úroku v sazbě 4,19 % ročně v částce 58 448,22 Kč, úroků z prodlení ve výši 7 807,50 Kč a poplatků ve výši 1 698 Kč, tedy příslušenství vyčíslené ke dni 22.4.2025, to vše spolu se sjednaným úrokem 4,19 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23.4.2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 981 388 Kč od 23.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.
2. Žalovaný uvedl, že úvěr si bral na koupi a rekonstrukci nemovitosti, s tím, že nedočerpal částku 150 000 Kč. adresa 000 Kč, která byla určena na rekonstrukci domu čerpal po částech. Uvedl, že nesporuje uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, ani načerpání úvěru ve výši 2 001 000 Kč. Doplnil, že v době podání žádosti o úvěr měl pronajatu jednu mírnost od kamaráda za částku 5 000 Kč měsíčně a jeho čistý příjem ze zaměstnaneckého poměru činil 50 000 Kč měsíčně. Až následně, v době čerpání úvěru začal žít se svou přítelkyní, s níž si pronajal byt za částku 19 000 Kč měsíčně. Úvěr přestal splácet v době, kdy přišel o zaměstnání, což bylo v prosinci 2024. Do léta 2024 řádně hradil splátky hypotečního úvěru, byť se občas dostal do prodlení. Rozhodnutí ponechává na úvaze soudu s tím, že jej nastalá situace velmi mrzí, ale dostal se do patové situace, když se mu nepodařilo nemovitost prodat a závazky z hypoteční úvěrové smlouvy z výtěžku uhradit.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z žádosti o přípravu návrhu smlouvy vyplynulo, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem 50 000 Kč. Žije v nájemním bydlení s nájmem 5 000 Kč měsíčně, vyživovací povinnost nemá. Z potvrzení o výši pracovního příjmu vyplynulo, že žalovaný je od 1.3.2018 zaměstnán u společnosti právnická osoba. na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem za polsední tři měsíce 57 015 Kč, za posledních 12 měsíců ve výši 51 719 Kč. Z úvěrové smlouvy, ve znění dodatku včetně jejích příloh (sazebníku poplatků, obchodních podmínek hypotečních spotřebitelských úvěrů, sazebníku), má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyně dne 10.3.2022 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru. Sjednáno bylo poskytnutí hypotečního úvěru za účelem bydlení – nákupu a rekonstrukce nemovitosti v katastrálním území adresa, s úvěrovým rámcem 2 152 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 10 622,80 Kč vždy k 28. dni každého měsíce. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,19 % ročně (čl. III odst. 1 smlouvy), sjednány byly úroky z prodlení z pohledávky po splatnosti, poplatky za správu úvěru a nedodržení smluvních podmínek (čl. IX odst. 5 a 6 smlouvy). Žalovaný čerpal částku 2 000 000 Kč, doposud uhradil na jistinu 18 612 Kč (prokázáno potvrzením o čerpání úvěru dne 5.5.2023, potvrzením o dočerpání úvěru ze dne 9.2.2024ie“, výpisy z úvěrového účtu, historie stavu úvěru, sjetin přehledů plateb). Dopisem ze dne 20.3.2025, včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 19.4.2025 s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 4.3.2024, 5.8.2024, 31.8.2024, 30.9.2024, 2.9.2024, 30.11.2024 a předžalobní výzvou ze dne 3.1.2025 (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání).
4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o hypotečním úvěru s úvěrovým rámcem 2 152 000 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,19 % ročně, poplatek za nedodržení smluvních podmínek ve výši 100 Kč (oprávněné náklady na výzvu k úhradě dlužné částky), 499 Kč (poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky), 500 Kč (poplatek za výzvu k plnění smluvních podmínek), sjednány byly úroky z prodlení. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 2 000 Kč (dne 29.3.2022 částku 1 352 000, dne 29.3.2022 částku 448 000 a dne 15.5.2023 částku 200 000), který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.
5. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 10.3.2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od 1.10.2024 do 28.5.2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona). Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6. Soud se s ohledem na právní úpravu s povinností eurokonformního výkladu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 50 000 Kč měsíčně, tvrzené příjmy žalobkyně ověřila u zaměstnavatele, s tím, že z jeho potvrzení vyplynulo, že žalovaný je od 1.3.2018 zaměstnán u společnosti právnická osoba. na pozici mistr výstavby na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce 57 015 Kč, za posledních 12 měsíců ve výši 51 719 Kč. Z příjmu nebyly prováděny žádné srážky na základě výkonu rozhodnutí nebo dohody o srážkách ze mzdy. Příjmy byly zasílány na úvěrový účet. Z výpisů z účtů nevyplynulo, že by žalovaný vyživoval nezletilé děti či jiné osoby. Při hodnocení finanční situace bylo zohledněno, že úvěr byl poskytnut za účelem financování nákupu a rekonstrukce vlastní nemovitosti, která měla sloužit k zajištění bytových potřeb žalovaného. Žalobkyně ověřila výdaje žalovaného jednak náhledem do veřejných registrů, z nichž zjistila, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, ani rejstříku exekucí, náhledem rovněž ověřila jeho předchozí splátkovou morálku, která byla nezávadná, neboť žalovaný nebyl úvěrově doposud zatížen, s výjimkou závazku z kreditní karty s úvěrovým rámcem do 30 000 Kč, které žalovaný řádně hradil v měsíční výši 5 780 Kč. Pro poskytnutí úvěru tak bylo počítáno s měsíční splátkou 10 822,80 Kč a povinnou rezervou na splátky ve výši 3 247 Kč. Soud s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného splnila, když dospěla k ověřenému závěru, že žalovanému zbývá po odečtení splátkového zatížení dostatečná finanční rezerva k pokrytí životních nákladů, včetně závazku z hypotečního úvěru, který je schopen splácet.
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení “) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, proto žalobě výrokem I v plném rozsahu vyhověl. Mezi žalobkyně a žalovaným byla dne 10.3.2022 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a to poté, kdy žalobkyně jako poskytovatel úvěru přezkoumala schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Na základě platné úvěrové smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 000 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu žalovaného. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, a to ani přes opakované urgence a upozornění na možnost odstoupení do smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.3.2025. Následně, v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalovaného, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 19.4.2025 zesplatnila. Došlo tak k zesplatnění celé dlužné částky, včetně sjednaných poplatků a úroků, které soud žalobkyni přiznal podle § 1802 o.z. ve výši sjednané v úvěrové smlouvě. Nárok na zákonný úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o.z. ve výši stanovené § 2 nařízení .
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů v částce 99 670 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 99 070 Kč a částky 600 Kč jako paušální náhrady nezastoupeného účastníka za dva úkony po 300 Kč – předžalobní výzva a sepis žaloby (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).
10. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když soud neshledal důvod k jinému postupu
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.