Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

208 C 7/2025-67

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 79.241 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 260 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 60 981,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze částky 59 371 Kč od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 719,70 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56 097 Kč od 22. 2. 2024 do 9. 9. 2024, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 837 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 18 260 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, co do úroků ve výši 64,31 % p.a. z částky 48 282,02 Kč od 23.01.2024 do 15.02.2024 ve výši 1 990,56 Kč, úroků ve výši 15 % p.a. z částky 48 282,02 Kč od 16.02.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.01.2024 dosáhne částky 171 417 Kč.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 260 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 60 981,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze částky 59 371 Kč od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 719,70 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56 097 Kč od 22. 2. 2024 do 9. 9. 2024, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 837 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 18 260 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, co do úroků ve výši 64,31 % p.a. z částky 48 282,02 Kč od 23.01.2024 do 15.02.2024 ve výši 1 990,56 Kč, úroků ve výši 15 % p.a. z částky 48 282,02 Kč od 16.02.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.01.2024 dosáhne částky 171 417 Kč.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 241 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím emailové komunikace. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 1. 2024 a požaduje uhradit aktuální dlužnou novou jistinu úvěru v celkové výši 53 004,85 Kč (jistina 48 282,2 Kč a úrok ve výši 7 698,83 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč (499 Kč za splátky v prodlení, a to splátka č.9,10,11 tj. 3x 499 Kč), náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč ( po 200 Kč za prodlení se splátkou č. 7,8,9,10,11), smluvní pokuty ve výši 23 144,40 Kč (dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 1679,40 Kč a 0,1 % z částky 53 004,85 Kč od 22. 2. 2024 do vyhotovení žaloby ve výši 23 144,40 Kč), úrok v sazbě 64,31 % z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistiny od 23. ledna 2024 do 15. února 2024 a dále ve výši 15 % ročně do zaplacení, a dále pojištění ve výši 596 Kč dle přílohy č.1 smlouvy 298 Kč, která byla neuhrazená ve splátkách č. 11 a č. 12.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní a ani skutkové námitky.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla, byť prostředky komunikace na dálku, uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota dne datum. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jako spotřebitel, je označen rodným číslem. Celková výše úvěru 51 000 Kč, celková částka k zaplacení 142 848 Kč, 48měsíčních splátek po 3 274 Kč splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 64,31 % ročně. V článku 6.1 smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů. Dle článku 6.2 smlouvy poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. U každé splátky v částce 200 Kč. Dle článku 6.5 smlouvy vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle přílohy č. 1 smlouvy činí úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr částku ve výši 298 Kč měsíčně a tvoří součást splátek úvěru (viz předsmluvní formulář, smlouva o úvěru s datum č. hodnota, příloha č. 1 k úvěrové smlouvě – informace o pojištění, informace pro klienta poskytované sprostředkovatelem úvěru – prohlášení klienta, přihláška do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry z 23. ledna 2023, podpis na dálku a zaslaná SMS – informace o vyplacení).

4. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů a v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně předložila jako důkazy k tomuto tvrzení smlouvu o úvěru a její dodatek a přihlášku žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, formulář hodnocení klienta a ověření v registru SOLUS a NRKI. Soud konstatuje, že ve všech předložených listinách žalobkyní je žalovaný označen jako fyzická osoba spotřebitel. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný mimo jiné uvedl, že smlouvu neuzavírá v tísni a veškeré jím poskytnuté údaje poskytovateli jsou pravdivé a úplné, nenachází se v úpadku, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě (viz prohlášení klienta). Ze základní informace o klientovi bylo zjištěno, že uvedl svůj email, číslo účtu (viz doklad základní informace o klientovi). Dále žalobkyně předložila u „hodnocení klienta“, ve které je uvedený pravidelný čistý měsíční příjem klienta 13 733 Kč ze zaměstnání. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4 860 Kč a bydlení 3 568 Kč. Celkem výdaje 8 428 Kč, rezerva 4 305 Kč. Jako zaměstnavatel je uveden Jméno žalovaného, adresa, adresa. Hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Vzdělání maturita, forma bydlení státní/obecní. Je uvedeno IČO a firma podnikatele: Jméno žalovaného (viz hodnocení klienta). Dále žalobkyně předložila kopii platného občanského průkazu žalovaného a výpis záznamu z registru SOLUS s negativním výsledkem a výpis z nebankovního registru klientských informací se skóre 496 (viz uvedené y). Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla dne datum částku ve výši 51 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu). Žalovaný uhradil žalobkyni na tento případ celkem 32 740 Kč (viz karta klienta – splacené splátky). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024 (viz předžalobní výzva a poštovní podací arch ze 6. 9. 2024). Dále žalobkyně prokázala, že vyhotovila výzvu k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu (viz výzvy z 20.11.2023, 18.12.2023, 17. 1. 2024 a dále výzvu z 21. 1. 2024 – oznámení o zesplatnění úvěru spojené s výzvou k úhradě).

5. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

6. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

7. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě informací zjištěných od spotřebitele, tj. o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

8. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C 212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

9. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

11. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 51.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 32.274 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 10.9.2024 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením o. z., a Lhůta k plnění není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se . Žalobkyně pak počátek prodlení nemůže odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě její výzvy k plnění, tedy musí o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu k plnění pak soud považuje předžalobní výzvu, která byla žalovanému odeslána dne 6.9.2024, doručeno nejpozději do dispozice žalované 9.9.2024. Žalovaný je tak v prodlení až od 10. 9. 2024. Soud, v souladu s , přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané od 10. 9. 2024.

12. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

13. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tento žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, dvojmo.

Nesplní-li dobrovolně povinný to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění i cestou soudního výkonu rozhodnutí.