Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 160/2025-62

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 122 117,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 200 Kč ve splátkách po 3 137,50 Kč měsíčně, splatných vždy do 12. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 71 917,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 295 Kč od 28. 11. 2024 do 16. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 98 295 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,29 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 28. 11. 2024 do 21. 12. 2024 a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 28. 11. 2024 dosáhne částky 344 160 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen Českou republikou – Okresním soudem ve Zlíně přeplatek na soudním poplatku ve výši 676 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 200 Kč ve splátkách po 3 137,50 Kč měsíčně, splatných vždy do 12. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 71 917,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 295 Kč od 28. 11. 2024 do 16. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 98 295 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,29 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 28. 11. 2024 do 21. 12. 2024 a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 28. 11. 2024 dosáhne částky 344 160 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen Českou republikou – Okresním soudem ve Zlíně přeplatek na soudním poplatku ve výši 676 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 135 634,44 Kč s příslušenstvím, složenou podle žaloby ze zaokrouhlené částky 111 812 Kč, sestávající z jistiny ve výši 109 315,27 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč, a částku 23 822,44 Kč představující smluvní pokutu od 28. 11. 2024 až do dne vyhotovení žaloby s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 812 Kč za období od 28. 11. 2024 do 16. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 988 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 111 812 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 66,27 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 28. 11. 2024 do 21. 12. 2024 v kapitalizované výši 4 057,92 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2024 dosáhne částky 344 160 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,27 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 975 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 49 800 Kč.

2. Podáním ze dne 31. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 13 517 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 517 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení a ohledně smluvního úroku ve výši 56,98 % ročně z částky 95 595,50 Kč od 28. 11. 2024 do 21. 12. 2024. Soud usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. -55, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s a 2 zastavil.

3. Žalovaný u soudního jednání uvedl, že jeho příjem činí důchod, který pobírá ve výši 24 000 Kč, jiné příjmy nemá. Aktuálně dluží ještě společnosti právnická osoba., které splácí částku 1 500 Kč měsíčně. Dále uvedl, že bydlí v městském bytě, za který platí 6 000 Kč měsíčně, hradí životní pojištění ve výši 2 000 Kč měsíčně, žije sám, je bez vyživovací povinnosti a platí za telefon 300 Kč měsíčně. Z těchto příjmů je schopen hradit splátky v rozmezí 3 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně (3 000 Kč měsíčně zcela bezpečně).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 15. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva“) (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, kopie občanského průkazu, základní informace o klientovi, potvrzení o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS), na jejímž základě byla na účet žalovaného dne 15. 12. 2023 připsána částka 100 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru), na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 49 800 Kč (viz karta klienta).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činil počet finančních institucí s žádostí 3, částka expozice činila 793 828 Kč, částka limitu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a kreditních karet činila 24 000 Kč a dluh po splatnosti činil 0 Kč. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářovéě nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že celkové příjmy žalovaného činil starobní důchod ve výši 23 000 Kč, který si žalobkyně ověřila dokladem o platbě od právnická osoba, dle kterého byl dne 15. 12. 2023 vyplacen žalovanému úřad starobní důchod ve výši 23 107 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 860 Kč s poznámkou „životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u počtu dětí v domácnosti, u spoření, splátek, konsolidovaných splátek třetích stran a u splátek Jméno žalobkyně. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena rovněž nula. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 3 950 Kč. U splátek nebyly uvedeny žádné výdaje, přestože měl žalovaný dle registru NRKI finanční závazky ve výši 793 828 Kč (částka expozice). Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalovaného, ani na výzvu soudu předloženy nebyly (viz hodnocení klienta, doklad od právnická osoba o platbě úřad, výpis z NRKI, výpis ze SOLUS).

6. Z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek žalobkyně oznámením ze dne 26. 11. 2024, zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru a dalších poplatků. Dne 13. 6. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu (viz oznámení žalobkyně ze dne 26. 11. 2024, předžalobní výzva ze dne 13. 6. 2025).

7. Podle , , ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 15. 12. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednanými úroky vrátit. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný následně na úvěr uhradil celkem 49 800 Kč.

14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Žalobkyně vycházela z částky životního minima stanovené dle , o životním a existenčním minimu, která činí 4 860 Kč, a dále vycházela z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta (3 915 Kč), ale tyto údaje si nijak neověřovala, res. pokud jde o náklady na bydlení, nemá k dispozici žádný doklad anebo potvrzení o skutečných měsíčních nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Dále lze připomenout rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Nejvyšší soud v citovaném rozsudku pak dále uvádí, že je povinností věřitele (poskytovatele úvěru) využívat veřejně dostupné informace a státem publikované údaje o životním minimu a „tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

16. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „úplné a pravdivé.“ U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdej na bydlení ve výši 3 950 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující nájemné, náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Na základě neúplných a neověřených zjištění ohledně výdajů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky na splácení úvěru. Nezohlednila přitom, že podle registru NRKI měl žalovaný již dluh po splatnosti a dále pak částku expozice v částce 793 828 Kč, vypovídající o tom, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy již nemalé finanční závazky. Přesto se žalobkyně spokojila s tím, že žalovaný uvedl ve svém prohlášení, že jeho výdaje na splátky činí 0 Kč. Žalobkyně dále nijak nezohlednila, že dle registru NRKI měl žalovaný podanou žádost o úvěr u 3 různých bank a institucí, přestože může taková skutečnost vypovídat o tom, že se žalovaný nenachází v příznivé finanční situaci a že se snaží za každou cenu získat úvěr, aby mohl pokrýt své výdaje. U výše uvedeného bylo pak nutné počítat s tím, že měl žalovaný příjem pouze ze starobního důchodu a že nelze v blízké budoucnosti počítat s výrazným zvýšením jeho příjmu.

17. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala neúplný výpis z jeho bankovního účtu, resp. pouze doklad o vyplacení starobního důchodu od úřad, přitom jí nic nebránilo v tom, vyžádat si od něj celkový výpis z účtu za adekvátní období před poskytnutím úvěru. Takový požadavek soud považuje za přiměřený a žalobkyně by si tak mohla ověřit skutečné výdaje žalovaného. Je-li podle zákona povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost o úvěr žádajícího spotřebitele (žadatele), má se tak dít především na základě porovnání příjmů a výdajů žadatele. O výdajích a příjmech zpravidla poskytuje nejvěrnější obraz výpis z běžného účtu. Nevyžádá-li si poskytovatel úvěru takový výpis od žadatele, který běžným účtem disponuje, neplní již jen proto řádně svou povinnost zkoumat žadatelovu úvěruschopnost.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 49 800 Kč.

19. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 50 200 Kč coby nevrácené poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Jiné nároky, které žalobkyně odvozovala z úvěrové smlouvy, jí nelze rovněž přiznat, neboť jde o smlouvu, která je absolutně neplatná. Soud tak žalovaného zavázal svým rozhodnutím k zaplacení částky 50 200 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

21. Žalobkyně u soudního jednání uvedla, že je schopna akceptovat úhradu dluhu žalovaným ve splátkách v rozmezí 3 000 Kč a 5000 Kč za měsíc, splatných vždy k 12. dni ve měsíci a pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný projevil s uvedeným způsobem hrazení dluhu souhlas, s tím, že je částku 3 000 Kč schopen splácet žalobkyni zcela bezpečně. Soud tak v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř rozhodl o platební povinnosti žalovaného tak, že je povinen hradit částku 50 200 Kč ve splátkách po 3 137,50 Kč měsíčně, splatných vždy do 12. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky. Tímto způsobem bude celá dlužná částka uhrazena v 16 měsíčních splátkách.

22. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že v té části žaloby, kde soud řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby (viz usnesení č. j. -55 ze dne 5. 8. 2025), by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Tím, kdo z procesního hlediska zavinil částečné zastavení řízení byla totiž žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět, aniž by byla ve svém nároku uspokojena ( věta první ). Stejně tak v té části žaloby, kde soud rozhodoval meritorně (tímto rozsudkem), byl převážně úspěšný žalovaný a i zde by měl právo na náhradu nákladů řízení ( ). Jelikož předmětem sporu o byly nároky v souhrnné výši 159 149,75 Kč (135 634,44 Kč jistina + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 988 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 4 057,92 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 2. 9. 2025 ve výši 8 515,20 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 2. 9. 2025 ve výši 8944,19 Kč) a žalobkyně uspěla pouze s částkou 50 200 Kč, byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, který byl ve věci úspěšný z 68 % a neúspěšný z 32 % . Žalovaný by tedy měl právo na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů řízení ve výši (68 % jeho úspěch mínus 32 % jeho neúspěch). Žalovaný ale náklady řízení nepožadoval a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

23. V souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby a částečným zastavením řízení ještě před 1. jednáním v této věci vzniklo žalobkyni právo na vrácení poměrné části zaplaceného soudného poplatku ve výši 676 Kč ( , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Tento soudní poplatek jí bude podle zákona o soudních poplatcích vrácen ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.