Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 234/2025-38

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci

žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem se sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno

proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované,

o 298 027,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba ze datum, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba ze , datum, , v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení , částka, s příslušenstvím, se zamítá.II. Žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částka s příslušenstvím, protože řádně a včas nesplatila úvěru, který si vzala od právnická osoba. (dříve právnická osoba Bank, a.s. a právnická osoba Bank, a.s.; dále v textu jen „banka“) na základě smlouvy z datum. Úvěr byl sjednán jako konsolidační ve výši částka za úrok 16,09% ročně a za poplatky podle sazebníku banky. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách. Protože žalovaná závazek nesplnila, prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 21. červenci 2011 a požadovala též smluvní pokutu 20% ze všech splátek splatných po zesplatnění úvěru. Žalobce jako nabyvatel pohledávky s účinností od datum požaduje po žalované dlužnou jistinu částka, smluvní pokutu částka, a dále kapitalizované příslušenství ode dne zesplatnění úvěru, tj. zákonný úrok z prodlení částka a úrok z úvěru částka, a dále nabíhající příslušenství od datum. Pokud žalovaná namítla promlčení pohledávky, žalobce se mu brání poukazem na splátkovou dohodu ze datum, v níž strany vyjádřily vůli řídit se č. S tím, že žalovaná své závazky podle tohoto zákony uznala ( o.z.) a získala znovu možnost je splácet. Tím, že účastníci uzavřeli dohodu, v níž projevili vůli řídit se č. , využili zákonem výslovně předvídanou možnost v o.z. Na základě nové dohody a na základě nového uznání závazku počala běžet nová desetiletá promlčecí doba podle . Námitka promlčení nemůže být důvodná. Pokud jde o námitku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, byla smlouva uzavřena datum, tedy za účinnosti z.č. , jenž neukládal povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele.

Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť je pohledávka žalobce promlčena podle z.č. , obchodního zákoníku; a také proto, že banka nezkoumala řádným způsobem její úvěruschopnost.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: jestliže banka poskytla žalované spotřebitelce úvěr datum ve výši částka a pro její prodlení s úhradou splátek jej zesplatnila k 21. červenci 2011, byla žaloba z datum podána po uplynutí desetileté promlčení doby, tudíž žalovaná uplatnila námitku promlčení důvodně.

Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty ( z.č. , obchodního zákoníku). Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona ( z.č. , ).

Soud hodnotil popsaná zjištění zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.

Námitka promlčení, kterou vznesla žalovaná, byla důvodná, neboť právní režim smlouvy o úvěru vycházel z tzv. absolutního obchodu podle obchodního zákoníku, přičemž na ochranu spotřebitele se aplikovala ustanovení příp. jiných zvláštních předpisů ( obchodního zákoníku). Nejvyšší soud zároveň dovodil pod R 135/12, že ustanovení obchodního zákoníku o promlčecí době naleznou své uplatnění i ve vztazích se spotřebitelem.

Obchodní zákoník stanovil maximální možnou promlčecí dobu 10 let ode dne, kdy se právo začalo poprvé promlčovat, tedy ode dne, kdy jej bylo možné poprvé uplatnit u soudu, aniž by bylo možné takovou dobu prodloužit např. uznáním práva.

Jestliže se na starší relativní závazkové vztahy č. , všeobecně nepoužije a vychází z tzv. plné neretroaktivity ( věta první o.z.), musí se promlčení posoudit podle dosavadních předpisů, tedy podle obchodního zákoníku, čemuž nasvědčuje i předpis současného o.z.

Žaloba byla podána až datum, zatímco zesplatnění úvěru nastalo již datum, tedy podstatně více, než 10 let před podáním žaloby.

Obrana žalované byla tedy důvodná, a již jen pro důvodnou námitku promlčení musel soud žalobu zamítnout, aniž by bylo třeba zabývat se námitkou nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti.

Pokud jde o protinámitku žalobce, že si strany zvolily v dohodě ze datum režim současného , který umožnil platné prodloužení promlčecí doby v důsledku nového uznání práva žalovanou spotřebitelkou, dospěl soud k závěru, že by takový výklad zcela popřel ochranu spotřebitele, kterou měla žalovaná odpočátku uzavření úvěrové smlouvy založenou účinkem tehdejšího obchodního zákoníku. Tato ochrana vyžadovala výklad v pochybnostech ve prospěch spotřebitele, a nadto výklad založený na zjištění, že byl spotřebitel o svých právech obeznámen. Výklad zvolený žalobcem by žalované přinesl zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech. K takovému jednání nelze přihlížet; z.č. , , přičemž se zde uplatní i hledisko v rozporu s požadavkem dobré víry, jež vede přímo k úvaze, zda žalovaná datum o důsledcích změny právního režimu věděla (byla seznámena, poučena).

Sotva by bylo možné očekávat, že by žalovaná datum uzavírala novou dohodu o splátkách a o novém uznání závazku, pokud by jí byla ze strany žalobce (jako profesionála v oblasti obchodování s pohledávkami, právně zastoupeného) předestřena právní alternativa svědčící ve prospěch výkladu slabší strany závazkového vztahu, a sice že žádnou dohodu s uznáním uzavírat nemusí, protože je možné právo oslabit o vymahatelný nárok pouhým vznesením námitky promlčení. Nedává žádnou logiku, že by žalovaná právo banky (žalobce jako právního nástupce) znovu uznávala a žádala o splátky, pokud by jí bylo vysvětleno, že dluh bude nevymahatelný při vznesení námitky promlčení. Žalovaná sice získala možnost nových splátek, nicméně informace, že jej uznávat nemusí, jí zjevně poskytnuta nebyla.

Dalším důvodem, proč se soud neztotožnil s protinámitkou žalobce, spočívá ve skutečnosti, že promlčecí doba podle obchodního zákoníku uplynula nezávisle na tvrzené dohodě ze datum, a to dne datum, neboť ustanovení odst. právnická osoba zákoníku bylo kogentní („Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona…“; tudíž nebylo možné jeho účinek vyloučit ustanovením věty druhé současného , a to ještě k tíži spotřebitelky. Současný jistě nebyl přijat za tím účelem, aby se v poměrech silnější smluvní strany použil ke zhoršení právního postavení slabší spotřebitelské strany. Těchto aspektů (ochrany slabší strany v souvislosti se smluvním přijetím nového zákoníku – tzv. opt-in), i když jen stručnou zmínkou, si všímá též komentářová literatura: Remeš in adresa, Výtisk, Beran a kol.: , komentář, 2. vydání, právnická osoba.Beck, 2019, , str. 3233, marg.č. hodnota+40. V té souvislosti ještě soud uzavírá, že je-li ochrana spotřebitele vnímána jako součást veřejného pořádku, neměla by být promlčecí doba k tíži spotřebitele prodlužována na prakticky dvojnásobek původní maximální doby trvání deseti let. Takový postup svědčí jen podnikateli a jeho obchodnímu zájmu.

O nákladech řízení rozhodl soud podle a ,2 , když úspěšné žalované právo na náhradu nepřiznal, v souladu s jejím návrhem.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení, ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhodne Krajský soud v Praze.