Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 62/2025-28
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši částka, náklady s uplatněním pohledávky ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši částka, částku částka.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, , náklady s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , částku , částka, .III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
2. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí byla přiznána částka částka se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaný úrok ve výši částka, náklady s uplatněním pohledávky ve výši částka, smluvní pokuta ve výši částka. V žalobě uvedla, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti datum nevrátil ani po zaslání několika výzev. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila.
4. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaný a právního předchůdce žalobce sjednali on-line na internetu smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši částka, přičemž tuto částku a poplatek ve výši částka se žalovaný zavázal vrátit do datum. Z listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalovaného dne datum částku částka a dne datum částku částka.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena, což vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu.
7. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu.
8. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce na internetu smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalovanému peníze. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce na účet částku částka. Žalobce zaslal na účet žalovaného dne datum částku částka a dne datum částku částka.Žalovaný se zavázal celkem vrátit právnímu předchůdci žalobce částku částka do datum, což neučinil. Z předchůdce žalobce došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky upomínkou.
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. hodnota a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v adresa ze dne datum, v řízení OPR-právnická osoba. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce v rozporu se zákonem neověřoval při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného.
19. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí částka, neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal předchůdce žalobce, ničeho neuhradil. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum.
20. adresa Kč pak soud posoudil dle § 513 o.z. jako příslušenství pohledávky.
21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, což představuje 50 % z celkových nákladů řízení (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci.) Celkové náklady činí částka. Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.