Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 172/2025-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 35 766,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky částka a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě, které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný za zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dne datum žalobkyně vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky ve výši částka z titulu dlužné jistiny, částku částka představující poplatek za vyplacení úvěru, částku ve výši částka představující smluvní úrok, poplatek za službu „Presto“ ve výši částka a dále úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše částka a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách dle všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.
5. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný prokázal žalobkyni svou totožnost prostřednictvím jeho účtu č. č. účtu.
6. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že žalovaný měl každý den hradit žalobkyni na splátkách úvěru částku částka.
7. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne datum částku ve výši částka na účet č. účtu.
8. Z dopisu o prodlení bylo zjištěno, že žalobkyně dne datum vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jelikož byl žalovaný 91 dní v prodlení s úhradou svých závazků. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby.
10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z tvrzeného čistého příjmu žalovaného ve výši částka. Dále žalovaný uvedl, že má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, nezbytné výdaje ve výši částka a ostatní zbytné výdaje ve výši částka. Žalovaný dále uvedl, že bydlí sám. Dle výpočtu žalobkyně měl žalovaný měsíční minimální výdaje ve výši částka a disponibilní příjem ve výši částka.
11. Z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že prostřednictvím bankovního účtu žalovaného ověřila žalobkyně jeho měsíční příjem ve výši částka.
12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Z předložených listin žalobkyně se podává, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice ověřila měsíční příjem žalovaného prostřednictvím výpisů z jeho bankovních účtů, avšak zcela rezignovala na ověření jeho pravidelných měsíčních výdajů. Žalovaný přitom sám uvedl, že má měsíční příjem ve výši částka, žije sám, již splácí jiné závazky ve výši částka měsíčně, a v rámci posuzovaného úvěru by měl hradit další splátky ve výši cca částka. Nadto soud uvádí, že faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tato povinnost je poskytovateli úvěru ukládána zákonem pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že ji nesplní.
23. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C-679/18).
24. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši částka, a na tento domnělý úvěr žalovaný zaplatil celkem částka. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem částka jako nesplacenou jistinu úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovená lhůta pro zaplacení zesplatněních úvěrů je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně zesplatnila celý dluh ve výzvě ze dne datum. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl z větší části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.
26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.