Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

69 Co 287/2025-62

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Adély Kaftanové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Česká republika – orgán, IČO IČO sídlem adresa

o náhradu škody a nemajetkové újmy,

k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 4. 2025, č. j. -44,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit částku 112 250 Kč s příslušenstvím zamítl (I.), a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla přiznána částka 112 250 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (dále též jen „posuzované řízení“). Žalovaná uznala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a žalobkyni přiznala a vyplatila částku 87 750 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil, a který není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu podrobně opakovat. Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že posuzované řízení trvalo od 10. 8. 2016 do 15. 2. 2024, tedy 7 let a 6 měsíců, což představuje nepřiměřenou délku řízení, a že žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení.

4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně po právní stránce podle ustanovení a násl. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“, nebo „“). Při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok, přičemž celkovou částku 97 500 Kč modifikoval snížením o 30 % z důvodu složitosti věci a projednání na všech stupních soudní soustavy a zvýšením o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Výsledná částka 87 750 Kč byla již žalovaným vyplacena, a proto soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal žádné další plnění. Žalobě tak nebylo vyhověno ani částečně.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení ve spojení s , a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč podle a , s tím, že lhůta k plnění byla stanovena podle

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně odmítl valorizaci základní částky zadostiučinění s ohledem na kumulovanou inflaci, která od roku 2010 činí přes 50 % a od roku 2016, kdy byla podána žaloba, činí 40 %. Soud se podle žalobkyně opřel o judikaturu Nejvyššího soudu, která je více než 10 let stará a nereflektuje aktuální ekonomickou situaci, zejména vysokou inflaci v první polovině dvacátých let 21. století (např. v roce 2022 činila inflace 15,5 %). Nepřiznání valorizace podle žalobkyně odporuje obecným principům zohlednění poklesu hodnoty peněz v čase, běžně kompenzovaným úrokem z prodlení či valorizačními mechanismy ve veřejném sektoru.

7. Dále žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení a projednání věci na všech stupních soudní soustavy. Podle ní není zřejmé, proč bylo snížení provedeno právě v tomto rozsahu, když takové procentuální snížení nemá oporu v konstantní judikatuře vyšších soudů. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že postup soudu v původním řízení nebyl příkladný, jak tvrdí soud prvního stupně, neboť došlo k opakovanému rušení jednání a změně rozsudku odvolacím soudem.

8. V neposlední řadě žalobkyně namítala, že navýšení základní částky o 20 % podle kritéria významu řízení pro poškozeného bylo nedostatečné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně utrpěla vážné poškození zdraví a trpí doživotním traumatem v důsledku dopravní nehody, mělo být navýšení podle tohoto kritéria nejméně o 30 %.

9. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ( ) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené. Odvolací soud se proto vyjádří pouze k relevantním námitkám žalovaného uvedeným v odvolání.

12. Soud prvního stupně při posouzení žalovaného nároku správně vycházel z § 31a OdpŠk i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze Stanoviska. Jak soud prvního stupně uvedl, výše peněžitého zadostiučinění je dle zmíněné judikatury poskytována v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za každý rok trvání řízení s tím, že za první dva roky řízení náleží zadostiučinění ve výši jedné poloviny těchto částek. Pokud soud prvního stupně základní částku tohoto odškodnění odvodil od částky 15 000 Kč za rok, z tohoto rozmezí nikterak nevybočil, když použití vyšší, než spodní hranice tohoto rozmezí, přichází v úvahu v mimořádných případech, kdy posuzované řízení trvá přes deset let. V této části tedy odvolací soud nemá, co by rozsudku soudu prvního stupně vytkl, a to včetně posouzení stěžejní námitky žalobkyně týkající se znehodnocení měny v důsledku inflačního znehodnocení měny a hospodářského růstu.

13. K otázce valorizace částek vyčíslených ve Stanovisku, tedy k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. ) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. ). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. ). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, ve věci Apicella proti Itálii , stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží i Ústavní soud, jak patrno například z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. .

14. Naposledy se k této problematice vyjádřil Ústavní soud shodně i v nálezu ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. . Odvolací soud tudíž nenalézá důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak.

15. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně i v hodnocení jednotlivých kritérií, která zákon i zmíněná judikatura Nejvyššího soudu určuje jako rozhodná pro stanovení konečné výše finančního zadostiučinění. Soud prvního stupně správně přistoupil ke snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, když soud prvního stupně zohlednil rozsah dokazování, počet stupňů soudní soustavy a rovněž množství procesních návrhů o kterých bylo v posuzovaném řízení třeba rozhodovat.

16. Navýšení základní částky pro zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobkyni o 20 % bylo rovněž přiměřené a soudem prvního stupně dostatečně zdůvodněné.

17. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni žalovanou poskytnutá částka ve výši 87 750 Kč je přiměřeným zadostiučiněním odpovídající konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle , ve spojení s , když úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení; přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v dovolací soud.