Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 92/2025-34
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
hlášený k trvalému pobytu adresa
o zaplacení částky 31 766 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 471 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 471 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
a) částky 14 295 Kč s úrokem z prodlení:
- ve výši 14,75 % ročně z částky 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do 11. 2. 2025,
- ve výši 14,75 % ročně z částky 8 704 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení,
- ve výši 2,75 % ročně z částky 17 471 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení,
b) částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 471 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 471 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:a) částky 14 295 Kč s úrokem z prodlení:- ve výši 14,75 % ročně z částky 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do 11. 2. 2025,- ve výši 14,75 % ročně z částky 8 704 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení,- ve výši 2,75 % ročně z částky 17 471 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení,b) částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění ve výši 31 766 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, a to na základě tvrzení, že účastníci uzavřeli 5. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce peněžní částky 20 000 Kč, poskytnuté žalovanému na účet č. č. účtu (pozn. soudu – dále v textu odůvodnění případně jen „Účet žalovaného“), přičemž žalovaný se zápůjčku a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč (celkem tedy 26 175 Kč) zavázal vrátit do 13. 3. 2024, což nesplnil. Ke dni podání žaloby na svůj dluh zaplatil jen 2 529 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu žalovaného (viz dále – na částku 5 591 Kč). Žalobkyně se tak v řízení domáhala nevrácené jistiny zápůjčky 20 000 Kč, dále částky 6 175 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky, částky smluvní pokuty 5 591 Kč [podle článku 2.3. smlouvy o zápůjčce, konkrétně 0,1 % denně z dlužné částky zápůjčky 20 000 Kč (žalobkyní kapitalizováno od 14. 3. 2024 do 24. 4. 2025 na 8 120 Kč, avšak při zohlednění výše uvedeného plnění 2 529 Kč žalobkyně žalobou z titulu smluvní pokuty požadovala jen 5 591 Kč)]. Žalobkyně tedy na jistině všech dílčích dluhů žalovaného (jistina zápůjčky, poplatek za její poskytnutí, smluvní pokuta) celkově požadovala 31 766 Kč. Vedle toho se jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky smluvených v údajné smlouvě o zápůjčce se domáhala částky 2 500 Kč (5 x 500 Kč za 5 upomínek). Žalobkyně se domáhala též úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky jistiny zápůjčky a tvrzeného poplatku – tj. celkem z 26 175 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].
3. Žalobkyně po výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (formou usnesení ze dne 29. 7. 2025 č.j. spisová značka) ohledně toho, že před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že výsledek tohoto posouzení nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, nedoplnila nijak skutková tvrzení ani důkazní návrhy, výslovně uvedla, že tak neučiní. S poukazem na to, že za takové situace patrně soud rozhodne o tom, že předmětná smlouva je neplatná s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), uvedla žalobkyně, že požaduje vydání rozsudku o povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení – to, co dle neplatné smlouvy o zápůjčce obdržel, dále uhradit „úroky z prodlení v zákonné výši“, a konečně nahradit žalobkyni náklady řízení. Setrvala však na žalobě jako celku.
4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 9. 6. 2025, č. j. spisová značka. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Soud na základě listinných důkazů zjistil níže uvedené skutkové okolnosti, posoudil je podle níže citované právní úpravy a posléze přijal skutkové a právní závěry.
6. Při právním posouzení věci vzal soud v úvahu následující:
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
12. Podle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto bezhotovostním převodem na jeho Účet celkem 20 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 12. 2023. Toto právní jednání však soud považuje za neplatné dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (resp. konkrétně pro neprokázání dostatečného prověření). Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 jde v případě nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele o neplatnost absolutní. Nároky žalobkyně byly proto posouzeny dle § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 20 000 Kč přijal bezhotovostně na svůj Účet, což bylo doloženo zprávou právnická osoba., kterou soud v řízení vyžádal. Šlo konkrétně o částku 20 000 Kč připsanou na Účet žalovaného dne 5. 12. 2023. Uvedená platba přitom byla poukázána z účtu vedeného na jméno žalobkyně a pod VS var. symbol, tj. pod rodným číslem žalovaného. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uvedené peněžité plnění přijaté bez právního důvodu vrátil žalobkyni, přičemž z hlediska zásad důkazního břemene nemůže žalobkyně prokazovat opak, tj. negativní tvrzení, že žalovaný peníze nevrátil. Žaloba byla tedy v jistině nároku na vydání bezdůvodného obohacení – v částce 17 471 Kč, to po zohlednění jediné platby provedené žalovaným v částce 2 529 Kč, která nemůže být žalobkyní započítána na neplatnou smluvní pokutu – shledána důvodnou. Ve zbytku naopak zamítnuta – na jistině 14 295 Kč (součet částky 2 529 Kč v podobě provedené úhrady žalovaným, částky 6 175 Kč – jako neplatně sjednaného poplatku z poskytnutí zápůjčky, dále 5 591 Kč jako neplatně sjednané smluvní pokuty), jakož i v částce 2 500 Kč jako neplatně sjednané náklady vymáhání
13. Pouze částečně pak soud přisoudil žalobkyní požadovaný úrok z prodlení, neboť povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení se nemohla týkat neplatně sjednaná splatnost vrátit žalobkyni částku údajné zápůjčky do 13. 3. 2024. Splatnost povinnosti na vydání bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, zjevně nebyla ani sjednána. Proto soud vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. a uzavřel, že povinnost žalovaného plnit byla vyvolána až výzvou věřitele, konkrétně výzvou zástupce žalobkyně ze dne 30. 1. 2025 (když ohledně předchozích výzev samotné žalobkyně nebyly v řízení doloženy důkazy jejich odeslání do dispozice žalovaného). Zásilka odesílatele – právního zástupce žalobkyně, o níž žalobkyně prokázala odeslání prostřednictvím právnická osoba., byla odeslána v den vyhotovení 30. 1. 2025, do disposice žalovaného se dle úvahy soudu mohla dostat 3. pracovní den poté (4. 2. 2025), následovala přiměřená lhůta k plnění (dle názoru soudu 1 týden), která tak uplynula 11. 2. 2025. Teprve od následujícího dne 12. 2. 2025 je tedy žalovaný s plněním v prodlení, čemuž koresponduje rozhodnutí soudu o nároku žalobkyně na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení 17 471 Kč až od 12. 2. 2025. Jinak je požadavek na úrok z prodlení i jeho výši opodstatněn ustanovením § 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení 12 % ročně koresponduje časově adekvátní právní úpravě citované v předchozí větě a příslušné repo sazbě ČNB platné a účinné ke dni prvního dne prodlení – 12. 2. 2025. Ve zbytku požadavku žalobkyně na úrok z prodlení byla žaloba ve výroku II. částečně zamítnuta.
14. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.
15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
16. Poměr úspěchu účastníků v řízení byl přibližně stejný, když žalobkyni bylo z jistiny dluhu 31 766 Kč a nákladů vymáhání 2 500 Kč přisouzeno jen 17 471 Kč – cca polovina. Ve zbytku nárok byl procesně úspěšný žalovaný. Proto žádné ze stran soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. – druhá z variant).
17. Lhůta k plnění předmětu řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.