Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 86/2025-43

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 21.766,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.550,77 Kč, dále částku ve výši 215,68 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 198,99 Kč ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.550,77 Kč, dále částku ve výši 215,68 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 198,99 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 21.766,45 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese Anonymizováno uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru nejpozději do datum. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, když žalobkyni neuhradila ničeho, žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 9999,99 Kč, poplatek ve výši 199 Kč a smluvní úrok ve výši 11.351,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 215,68 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou dne datum k úhradě celé dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

3. Ve věci bylo postupováno dle , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že má měsíční výdaje 5.752 Kč (pouze splácení půjček a bydlení) a příjmy 17.000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 19.373 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 8.346 Kč, přičemž počítala s rezervou 600 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 8.600 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou tuto smlouvu podepsaly distančním způsobem dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 28.700 Kč převodem na její účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do datum společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 199 Kč a denním úrokem ve výši 1,99 % z čerpané částky.

7. Z aplikace kontomatik bylo zjištěno, že příjem žalované spočíval převážně od Úřadu práce a nebankovních půjček například ze dne datum půjčka od Anonymizováno ve výši 6.000 Kč, dne datum půjčka od právnická osoba ve výši 10.000 Kč, dne datum půjčka od právnická osoba ve výši 10.000 Kč, dne datum půjčka 50.000 Kč od společnosti Anonymizováno s., dne datum půjčka od právnická osoba ve výši 20.000 Kč

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne datum částku ve výši 10.000 Kč na účet č. č. účtu.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalované.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě.

11. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované částku až do výše 28.700 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku vrátit do nejpozději do datum spolu s poplatkem ve výši 199 Kč a smluvním úrokem ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná ji podepsala SMS kódem. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 19.737 Kč a s výdaji uvedenými žalovanou ve výši 8.346 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 8.600 Kč, když ponechala žalované rezervu 600 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná bude schopna poskytnutou částku uhradit Žalobkyně zaslala dne datum částku 10.000 Kč na účet žalované, žalovaná na poskytnuté plnění neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne datum.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně vypočítala disponibilní příjem žalované ve výši 19.737 Kč, nevzala ovšem vůbec v potaz, že příjem žalované se z převážné většiny skládá z dávek Úřadu práce a z půjček dalších nebankovních institucí. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení . Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne datum poskytla na její bankovní účet částku 10.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.

20. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byl ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.