Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 214/2025-53
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 50 231,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 541,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 689,72 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 47 231,62 Kč za dobu od 4. 6. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 213,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 881, 61 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 982,05 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 056 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 502 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 541,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 689,72 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 47 231,62 Kč za dobu od 4. 6. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 213,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 881, 61 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 982,05 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 056 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 502 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 50 231,62 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že na základě smlouvy osobní kreditní kartě reg. č. anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 8. 2021, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, z tohoto důvodu žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 4. 025, že odstupuje od smlouvy. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru a poplatky ve výši 3 000 Kč, dále žalobkyně požaduje výpůjční úrok ve výši 21,99 %. Žalovanému celkem za celé období opakovaným čerpáním úvěru žalobkyně poskytla na jistině částku 412 558,77 Kč a žalovaný celkem žalobkyni uhradil 380 016,87 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ze smlouvy o kreditní kartě ze dne 27. 8. 2021 č. hodnota, číslo účtu ke kartě č. účtu, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ke kreditní kartě, ve výši 50 000 Kč, s dobou trvání na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba činní 21,99 % ročně. Žalovaný se zavazuje hradit poplatky a ceny dle Sazebníku. Žalovaný může čerpat úvěr jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně, do celkové výše úvěrového limitu. Splácet se žalovaný zavázal pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z vyčerpané jistiny.
5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal na jistině částku 412 558,77 Kč a celkem žalobkyni uhradil 380 016,87 Kč.
6. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o osobní kreditní kartě.
7. Žalovaný byl dopisem ze dne 6. 5. 2025 vyhotoveným advokátem zastupujícím žalobkyni, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby, nejpozději do 13. 5. 2025. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.
8. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud z jednotlivých listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující skutková zjištění. Z žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 27. 8. 2021 zjistil, že žalovaný uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, 1 vyživované dítě starší 10 let, výdaje spojené s bydlením činní 3 800 Kč. Dle výpisů z účtu žalovaného za období 27. 1. 2021 do 26. 7. 2021 příjem žalovaného byl z platby dávky nemocenského pojištění. Dále soud zjistil z výpisu pravidelně se opakují odchozí platbu „SIPO“, v měsíci červenci ve výši 7 356 Kč.
9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše uvedenými důkazy má soud za dostatečně prokázaný skutkový stav v rozsahu právně relevantních tvrzení.
10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.
11. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ . Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
14. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 28. 7. 2025 tak, že vyhodnotila informace získané především jednak z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních databází, a jednak z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení. Ohledně příjmu žalovaného vyšla z jeho čestného prohlášení v žádosti, tj. výše 40 000 Kč, a ověřila ho z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za předcházejících 7 měsíců. Výdaje žalovaného na bydlení žalobkyně rovněž zjistila z výpisu z účtu žalovaného, kdy pravidelně odcházela platba SIPO ve výši 7 356 Kč. Celkové výdaje zahrnuté do výpočtu stanovila žalobkyně tak, že zahrnula částku 2 737 Kč jako ostatní výdaje, výdaje na bydlení ve výši 7 356 Kč a částku představující životní minimum ve výši 6 145 Kč, a dále výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 8 033 Kč.
15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Žalobkyně nedostatečně zohlednila skutečnost, že žalovaný měl v celém vyhodnocovaném období příjem z dávek nemocenského pojištění, což vede k obavě o stabilitu, dlouhodobost a výši příjmu žalovaného. Tedy nelze bez dalšího dojít k závěru, že žalovaný bude mít i v budoucnu dostatečný příjem pro splácení úvěru. Žalobkyně si proto, pro dodržení dostatečné obezřetnosti, měla od žalovaného vyžádat další údaje a podklady, tak aby vyloučila pochybnosti o stabilitě příjmu žalovaného do budoucna.
16. Pokud se žalobkyně dovolávala skutečnosti, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, a že v souladu se závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 , nemůže být úvěrová smlouva za daných okolností posouzena jako neplatná jen pro případné porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak soud uvádí, že se jednak jedná o zcela ojedinělý názor v kontextu jinak homogenního rozhodování Nejvyššího soudu, a jednak je tento názor nesouladný s pozdějším rozhodnutím Evropského soudního dvora ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. C 755/22 , z nějž jednoznačně plyne, že pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je bez významu, zda dlužník následně podle smlouvy plnil, či zda v souvislosti s ní utrpěl jakékoliv škodlivé následky. Zásadní je pouze to, zda úvěrující před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost s odbornou péčí.
17. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ , pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 32 541,90 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2025, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. .
18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 55,83 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 44,17 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 11,66 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 2 512 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška “), za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši 3 140 Kč za jeden úkon právní služby, a to za převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání před soudem; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky za 4 úkony právní služby, tj. 4× 450 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Brna do Karviné a zpět k jednání dne 5. 9. 2025 v rozsahu 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ náhrada cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Brna do Karviné a zpět k jednání dne 5. 9. 2025 osobním vozidlem, ujeto celkem 380 km, průměrná spotřeba nafty 4,3 l na 100 km, průměrná cena za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ; f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 27. 8. 2025, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.
19. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 502 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 2 010 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 512 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.