Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 116/2025-59

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 17 979,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 982,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 982,95 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 996,17 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 283,26 Kč od 11. 9. 2024 do 24. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 300,31 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 982,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 982,95 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 996,17 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 283,26 Kč od 11. 9. 2024 do 24. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 300,31 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a VII smlouvy v pravidelných denních splátkách. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB; nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provide, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 66 333 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalobkyní. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 2. 4. 2024 ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne, žalovaná se prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Žalované ve vztahu k žalobkyni vznikl nesplacený dluh v celkové výši 17 956,30 Kč, kdy žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 982,95 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 147,31 Kč, smluvního úroku ve výši 9 673,04 Kč a poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 153 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného opatřeného od společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům.

3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 8. 8. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle , když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, přičemž v této se zavázala žalované poskytnout částku až 80 000 Kč (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum). Totožnost účtu žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, vyjádření společnosti právnická osoba z datum). Žalobkyně stanovila výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky žalované 20 000 Kč, pravidelných výdajů na bydlení ve výši 15 000 Kč, dalších zbytných výdajů ve výši 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, výši měsíčního příjmu 66 300 Kč; jako disponsibilní příjem uvedla 35 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně identifikační číslo případu 249 32 631, obecné principy a posuzování a filozofie žalobkyně, identifikované příjmy žalované). Dne 2. 4. 2024 žalobkyně vyplatila žalované částku 8 000 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených žalobkyní žalované, vyjádření společnosti Anonymizováno z 27. 2. 2025 včetně výpisu z běžného účtu žalované za období 1. 4. 2024–30. 4. 2024). Dne datum žalobkyně žalovanou informovala, že neuhradila závazky po splatnosti v celkové výši 18 084,12 Kč, kdy nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Celková dlužná částka ve výši je tak splatná v celé výši (oznámení učiněné žalobkyní žalované o prodlení v délce 91 dnů splněním dlužné částky 18 084,12 Kč). Dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 18 084,12 Kč do tří dnů, s upozorněním, že ve věci je připravována žaloba (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku z téhož data).

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od společnosti Anonymizováno za období od 2. 4. 2023 do 31. 3. 2024 soud zjistil, že v daném období žalobkyně prokazatelně hradila splátky dříve poskytnutých úvěrů (viz platby datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum atd.), jakož i čerpala úvěry od jiných společností (např. dne datum ve výši 100 000 Kč).

8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradila částku 17,05 Kč, kdy tuto skutečnost v žalobě uvedla sama žalobkyně. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy údaje, které vzala žalobkyně za zjištěné, nekorespondují s výpisem z běžného účtu žalované, a to jak na straně příjmové tak výdajové.

9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu a a násl. o. z.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. ).

17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala výdaje žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice disponovala výpisem z účtu žalované, (případně posuzovala úvěruschopnost nahlédnutím do veřejných registrů), nicméně z předmětného výpisu nelze zjistit ucelený obraz o příjmech a výdajích žalované. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného bez současného ověřování příjmů a výdajů žalovaného, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

21. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku 7 982,95 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaná na poskytnutou jistinu uhradila 17,05 Kč. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. 7 982,95 Kč.

22. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení o. z. ve spojení s ustanovením Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne datum; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do 3 dnů od doručení výzvy, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. o. z. třetí pracovní den po odeslání. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou dne datum. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

23. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení , když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.