Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 322/2024-38

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno

o zaplacení 22 446,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 446,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 425 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 446,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 425 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 446,58 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2023 prostřednictvím webové stránky http://www.Anonymizováno.cz smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 15 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané služby do data splatnosti. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 20. 1. 2023 částku 15 200 Kč. Žalovaný požádal celkem třicetkrát o odklad splatnosti, tj. celkem o 280 dní s tím, že za toto prodloužení termínu splatnosti žalobkyni zaplatil částku 15 200 Kč; splatnost úvěru tak byla 26. 11. 2023. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které jí sdělil žalovaný (o počtu členů domácnosti, o pravidelných příjmech a výdajích) a posouzení jeho úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, TelcoScore, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“) a vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného. Konkrétně tak žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 58 364 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil, když kromě částky za odklad splatnosti neuhradil ničeho. Proto žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 15 200 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 1 100 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 021,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 425 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 20. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 15 200 Kč a žalovaný se zavázal společně s jistinou zaplatit žalobkyni taktéž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč, to vše formou jedné splátky splatné dne 19. 2. 2023. V rámci smlouvy byla dále sjednána služba “Klidné spaní” za poplatek 110 Kč měsíčně a služba “Presto” za poplatek 165 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky http://www.Anonymizováno.cz a žalovaný smlouvu podepsal elektronickým SMS kódem, který byl zaslán na jeho mobilní telefon. Současně dle dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 a Sazebník platný od 1. 12. 2021; oba dokumenty žalobkyně soudu předložila. V sazebníku je uveden mimo jiné poplatek za poskytnutí úvěru s jistinou od 15 001 Kč do 20 000 Kč na 30 dní ve výši 26 % z jistiny a dále poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč. Dále je zde vyčíslen poplatek za odklad splatnosti úvěru – služba „Anonymizováno“ s tím, že splatnost úvěru lze takto prodloužit o 7, 14 nebo 30 dnů od původního data splatnosti a cena služby je závislá na době, o kterou bude splatnost odložena (o 7 dnů stojí jednu třetinu z poplatku za poskytnutí úvěru, o 14 dnů stojí jednu polovinu z poplatku za poskytnutí úvěru a o 30 dnů stojí stejně jako poplatek za poskytnutí úvěru). Službu „Anonymizováno“ je možné využít opakovaně, ale celková doba trvání úvěrové smlouvy může být maximálně 12 měsíců. Pokud by měl žalovaný zájem o odložení splatnosti, stačí poslat přesnou částku odpovídající délce prodloužení. V sazebníku je pak rovněž stanoveno, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení stávajícího dluhu. Součástí smlouvy o úvěru byl i souhlas se zpracováním osobních údajů a údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a z výpočtu, který učiní na základě získaných poznatků při zohlednění regionálního koeficientu a výše životního minima. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti s jedním dalším členem s příjmem. Co se týká příjmu žalovaného, při podání žádosti o úvěr uvedl částku 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 58 364 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaný uvedl, že činí 4 000 Kč na půjčky, 7 000 Kč na bydlení a 8 000 Kč na ostatní zbytné výdaje; žalobkyně počítala s minimálními výdaji ve výši 5 280 Kč a dále s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tak dle výpočtu žalobkyně činil 31 800 Kč.

5. Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 58 364 Kč.

6. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 29. 11. 2021 do 28. 11. 2022 pořízeného prostřednictvím aplikace Kontomatik soud zjistil, že v posledních 3 měsících před poskytnutím zápůjčky žalovaný pravidelně sázel prostřednictvím TIPSPORT.CZ, dne 27. 10. 2022 mu byla poskytnuta zápůjčka od společnosti CreditPortal, dne 15. 11. 2022 mu byla zaslána částka 40 714 Kč od společnosti právnická osoba. a dne 17. 10. 2022 mu byla od téže společnosti zaslána částka 44 315 Kč. Ke dni 28. 11. 2022 činil zůstatek na účtu -20 794,49 Kč.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. č. účtu dne 20. 1. 2023 částku 15 200 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

9. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , (dále jen „“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný , a to v citovaném téhož zákona, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací, vycházela z interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do příslušných registrů a dále vycházela z výpisu z běžného účtu žalovaného. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila dokument „Identifikované příjmy“ a dále výpis z aplikace Kontomatik; žádným z těchto dokumentů však nebyl doložen čistý měsíční příjem žalovaného v období bezprostředně předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy ve výši 58 364 Kč, s nímž žalobkyně kalkulovala. Z výpisu z účtu pouze vyplývá, že žalovanému v říjnu 2022 a listopadu 2022 byla poukázána částka 44 315 Kč, resp. 40 714 Kč od společnosti právnická osoba., z ničeho však nevyplývá, že by se mělo jednat o mzdu či jiný pravidelný příjem žalovaného. Co se týče výdajové stránky, i zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala. K výše uvedenému soud podotýká, že je to vždy poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Žalobkyně navíc ani neprověřovala, zda žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě, u rodičů nebo v nájmu, přičemž výdaje na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Dále soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně ničím nedoložila (např. výstupy provedených lustrací v úvěrových registrech), že zkoumala další úvěrové zatížení žalovaného a jeho případné jiné závazky. V situaci, kdy sám žalovaný uváděl své měsíční výdaje na půjčky ve výši 4 000 Kč, a zároveň z výpisu z účtu byly některé zápůjčky (úvěry) zjistitelné, měla žalobkyně tím spíše jeho výdaje (nejen) na jiné závazky důkladně prověřit, neboť prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Nadto není bez významu, že nemalé výdaje žalovaného představovaly finanční částky zasílané sázkovým společnostem a skutečnost, že jeho běžný účet vykazoval v období před poskytnutím úvěru záporný zůstatek. Pokud tedy jde o příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly z její strany řádně prověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

18. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 200 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

19. Na tento svůj závazek vrátit žalobkyni částku 15 200 Kč žalovaný uhradil 15 200 Kč na poplatcích za prodloužení splatnosti; na tyto poplatky však žalobkyni s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právo nevzniklo. Žalovaný tak žalobkyni uhradil přesně tolik, kolik byl povinen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Právo na náhradu nákladů řízení by podle měl žalovaný, který byl v řízení úspěšný. Žalovanému však dosud žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.