Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Co 310/2024-82

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců

JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

proti

žalované Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o vydání bezdůvodného obohacení 155.737 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 9. 2024, č. j. - 65

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 155.737 Kč spolu s úrokem ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání s tím, že nesouhlasí s právním hodnocením nalézacího soudu, zejména v aplikaci , 2 v návaznosti na . Nesouhlasí taktéž s hodnocením soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, protože neměla povědomí o tom, co její matka jako disponentka k jejímu účtu prováděla s jeho uloženými prostředky. To vyvrací zejména skutečnost, že jejím jménem byly poukazovány finanční prostředky žalobce na účty stavebního spoření sestry žalované jméno FO a nevlastní sestry jméno FO. Uvedené potvrzují kopie účtů jejich stavebního spoření, které byly založeny do spisu. Žalobce se rovněž neztotožnil s hodnocením soudu, že dopis založený ve spise byl psán jím, neboť byl psán tiskacím písmem a rozhodně nepodepsán žalobcem. Dále žalobce obvinil žalovanou, její matku a další příbuzné z organizovaného zločinu s tím, že se na něm měli dopustit trestného činu podvodu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně „zrušil v plném rozsahu a vydal rozsudek v souladu s petitem žaloby“ anebo věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že z její strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení, a vůbec ne k trestnému činu. Disponentem předmětného účtu je její matka jméno FO, která na účtu prováděla veškeré finanční operace, o kterých žalované nebylo ničeho známo. Tvrzení žalobce, že o transakcích věděla a jejím jménem byly peníze rozesílány určitým způsobem, nedokazuje opak. K účtu má přístup pouze matka žalované a byl založen ještě za dob studií žalované pouze pro její potřebu. Uvedla, že je lživé tvrzení žalobce, že mu nebylo pořádně umožněno nahlédnout na část dopisu s jeho údajnými instrukcemi matce žalované. Peníze žalobce žalovaná nikdy nepoužila, nikomu neposlala a nijak s nimi nemanipulovala.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. Soud I. stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci, z nějž učinil též správný závěr právní, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, a to již z obsahu žaloby samotné, že k převodu finančních prostředků v žalované výši na předmětný účet, který je veden na jméno žalované, nedošlo bez právního důvodu, nýbrž z důvodu dohody, kterou mezi sebou uzavřeli žalobce a matka žalované tituly před jménem právnická osoba. Již z tvrzení žalobce v žalobě se podává, že důvodem, pro který byly na daný účet, vedený na jméno žalované, finanční prostředky poukázány, byla dohoda uzavřená mezi ním a matkou žalované, tudíž se nemohlo jednat o plnění, jež bylo poskytnuto bez právního důvodu nebo právního důvodu, který odpadl, ani nešlo o plnění, které bylo poskytnuto za jiného. Nebyla tedy naplněna podmínka vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované dle , 2 , a žalovaná v této věci nemohla být pasivně legitimována. Povinnost jednat v souladu s uzavřenou smlouvou se žalobcem měla matka žalované, nikoliv žalovaná. Jak vyplývá z listinných dokladů, které byly soudu zaslány matkou žalované, je zřejmé, že s peněžními prostředky od společnosti právnická osoba připsanými na předmětný účet, bylo následně naloženo zřejmě dle instrukcí, které byly dány žalobcem matce žalované. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalované v tomto řízení však způsob naložení s finančními prostředky zaslanými společností právnická osoba nemá vliv na posouzení věci. Soud I. stupně tedy dospěl ke zcela správnému závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované v tomto řízení, a již z tohoto důvodu musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Rovněž správný je i názor soudu I. stupně, který se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť i kdyby na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, byl by nárok žalobce promlčen, neboť k předžalobní výzvě k zaplacení žalované částky došlo již dne datum a tento den nejpozději musel žalobce vědět, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Žaloba byla podána až dne datum, tedy více jak za pět let. Zákonná tříletá promlčecí lhůta ( ) tedy byla zmeškána, a i z tohoto důvodu nebylo by lze žalobě vyhovět. Je správný závěr soudu I. stupně, že pokud žalobce ohledně neuplynutí promlčecí lhůty odkazoval na ust. , toto ustanovení upravuje délku objektivní promlčecí doby, která se uplatní pouze za situace, pokud již dříve neuplynula subjektivní promlčecí doba upravená v ust. , jak tomu v této věci bylo.

6. Ze shora uvedeného tedy plyne, že napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků. Byl proto odvolacím soudem v celém rozsahu v souladu s ust. jako věcně správný potvrzen.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. a Žalobce, který neměl v odvolacím řízení úspěch, nemá na tuto náhradu nákladů řízení právo, a žalovaná se tohoto práva výslovně vzdala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).