Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 184/2025-92

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci

žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A,

sídlem Adresa žalobce A

zastoupeného Jméno žalobce B Anonymizováno

advokátem v Jméno advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,

trvale bytem Adresa žalovaného,

o zaplacení částky 13.628,67 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.628,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 811,25 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.628,67 Kč za dobu od 18. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11.008,73 Kč za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.628,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 811,25 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.628,67 Kč za dobu od 18. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11.008,73 Kč za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 13.628,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 811,25 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.628,67 Kč za dobu od 18. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11.008,73 Kč za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba. uzavřel dne 22. 11. 2018 smlouvu o bankovních produktech a následně poskytování kontokorentního úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr s limitem ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž mu na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdce žalobce proto žalovanému zrušil poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 12.009,52 Kč převedl dne 27.12.2023 na nově otevřený úvěrový účet. Uvedenou částku právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému hradit ve splátkách. Jelikož žalovaný uvedenou částku řádně a včas nesplácel, právní předchůdce žalobce dne 10.6.2024 dluh zesplatnil ve výši 13.723,47 Kč. Dlužná jistina je dále úročena úrokem pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 14,75 % ročně. Smlouvou ze dne 9.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 11.008,73 Kč, poplatků a smluvní pokuty 2.619,94 Kč a kapitalizovaných úroků 811,25 Kč, dále od 11.6.2024 do zaplacení úrok a úrok z prodlení.

Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.

Podáním ze dne 23.7.2025 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě relevantních vnitřních a vnějších zdrojů, přičemž využil automatizovaných modelů a úvěrových registrů. Z potvrzení o příjmu žalovaného vyplývala měsíční částka 25.116,- Kč, sám žalovaný uvedl měsíční příjem 33.000,- Kč. Při posouzení výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel z částek odhadnutých na základě historických dat Českého statistického úřadu. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr a dále částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení. Z výpisů z běžného účtu je patrný vznik částky 12.009,59 Kč až do jejího převedení na úvěrový účet. Žalovaný celkem čerpal dne 17.7.2023 částku 1.000,- Kč, představující neuhrazený zůstatek čerpání ve výši 5.817,44 Kč a dne 11.9.2023 částku 6.391,68 Kč, celkem 7.391,68 Kč. Celkem na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný 1.103,45 Kč, a to dne 13.2.2024 částku 105,46 Kč , dne 11.3.2024 částku 498,- Kč, dne 18.4.2024 částku 419,93 Kč a dne 18.4.2024 částku 80,06 Kč. Dále žalobce doplnil tvrzení ohledně výpočtu jednotlivých složek požadované dlužné částky.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

Dle smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22.11.2018 ve spojení s dispozicemi se sjednanými parametry kontokorentního úvěru ze dne 17.2.2019 a všeobecnými obchodními podmínkami byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 10.000,- Kč.

Žalobce předložil výpisy z účtu žalovaného za období od 31.12.2023 do 12.12.2024, z nichž vyplývá, že právní předchůdce žalobce vyčíslil ke dni 27.12.2023 dlužnou částku na 12.009,52 Kč a ve výpisu ji nazval „čerpání úvěru“, ačkoliv z tvrzení samotného žalobce vyplývá, že se jednalo ve skutečnosti o převod dlužné částky nepovoleného debetu na běžném účtu. Uvedená částka

byla v průběhu následujících měsíců navyšována o poplatky a úroky až na částku 14.439,92 Kč. Částka 12.009,52 Kč je uvedena právním předchůdcem žalobce rovněž v tabulce označené jako platební historie. Z dalších žalobcem předložených výpisů z účtu za období od 30.3.2022 vyplývá, že žalovaný v průběhu úvěrového vztahu s právním předchůdcem žalobce prováděl velkou řadu běžných plateb a na účet rovněž pravidelně poukazoval částky v řádu tisíců až desetitisíců korun. Shora uvedená tvrzení žalobce o výši čerpání a úhrad žalovaným po dobu úvěrového vztahu jsou žalobcem předloženým výpisem z účtu vyvrácena.

označená žalobcem jako vyjádření k posouzení úvěruschopnosti neobsahuje žádné konkrétní informace ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jedná se pouze o shrnutí právních názorů právního předchůdce žalobce k obecným postupům při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. V tabulce (č.l. 72 – 773 spisu) je uveden příjem žalovaného 25.116,- Kč a čistý příjem domácnosti žalovaného 33.000,- Kč, kdy zdroj příjmu však má být pouze jeden. Dále jsou uvedeny splátky žalovaného ve výši 5.082,31 Kč a 2.811,24 Kč měsíčně. Ostatní výdaje jsou uvedeny v nulové výši. Žádná z uvedených částek není jakkoliv specifikována či doložena, tabulka není žalovaným podepsána. Dle potvrzení o výši příjmu ze dne 22.11.2018 činil průměrný měsíční příjem žalovaného 25.116,- Kč.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Upomínkami ze dne 9.4.2024, ze dne 13.3.2024, ze dne 10.2.2024, ze dne 21.10.2023, ze dne 20.8.2023, ze dne 25.5.2024, ze dne 15.12.2023 a ze dne 28.12.2023 měl být žalovaný vyzýván právním předchůdcem žalobce k úhradě dlužných částek. Dopisem ze dne 12.6.2024 měl být úvěr zesplatněn ve výši 13.7.23,47 Kč. Dopisem ze dne 18.12.2024 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný měl být vyzván k její úhradě. Dopisem ze dne 13.3.2025 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Doklady o doručení dopisů žalovanému žalobcem předloženy nebyly, z podacího lístku ani potvrzení o odeslání doručení zásilek nevyplývá.

Dle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Přestože ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.

Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. V prvé řadě údaje uvedené v tabulce nejsou ve vztahu k výdajům žalovaného jakkoliv doloženy, právní předchůdce žalobce zjevně vycházel pouze z údajů uvedených v jím předložené tabulce, kdy sice ověřil příjem žalovaného a některé měsíční splátky, běžné výdaje žalovaného však nezjišťoval a vycházel ze statistických údajů a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení namísto zjišťování konkrétních výdajů.

Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. ).

Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistiny po zohlednění žalovaným uhrazených částek (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. ). Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný čerpal částku 7.391,68 Kč a uhradil 1.103,45 Kč a na tomto tvrzení setrval i při jednání soudu dne 15.9.2025, žalobcem předložené výpisy z účtu toto tvrzení zcela vyvrací, jelikož v nich jsou zaznamenány desítky plateb učiněných žalovaným a rovněž řada příchozích plateb. Ve sporném řízení není přípustné, aby soud nahrazoval tvrzení žalobce, zjevně neodpovídajícím jím předloženým důkazům, vlastními zjištěními z výpisů z účtu či výpočty. V případě neplatné

úvěrové smlouvy je třeba vycházet se souhrnu všech žalovaným čerpaných částek, které ve svém součtu představují čerpanou jistinu, a vůči tomuto součtu zohlednit veškeré žalovaným provedené platby, a to za celou dobu úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Skutečnost, že sám žalobce vypočetl jako nepovolený debet částku 12.009,52 Kč ke dni převodu této částky na úvěrový účet, je v tomto směru bez relevance.

Jelikož byla tvrzení žalobce o čerpání úvěru, platbách učiněných žalovaným a z toho vyplývající výsledné dlužné částce vyvrácena, soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení . Žalobce byl ve věci neúspěšný, jelikož však žalovanému náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.