Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 208/2025-24
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 32 040 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 200 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 6 840 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 483 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 200 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 6 840 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 483 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 200 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 840 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 5 200 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne datum. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení za období od datum do datum ve výši 6 840 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč do datum. Klient se v případě svého prodlení zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.
5. Z Výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu dne datum částku 20 000 Kč.
6. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech datum, datum, datum, datum a datum listiny označené jako Upomínka/Opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalovaného.
7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne datum byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 32 098 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne datum doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.
8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing jméno FO C-106/89, EU:C:1990:395, jméno FO C-240–244/98, EU:právnická osoba:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).
15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného a spolehla se na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
16. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne datum částku 20 000 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne datum.
17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni dosud ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 20 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne datum výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného datum. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od datum, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 5 200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 200 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 840 Kč, soud žalobu zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala po žalovaném při kapitalizaci předmětu řízení ke dni vyhlášení rozsudku zaplacení částky 39 499 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 012 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 17 487 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 56 % a neúspěch 44 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 12 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 602 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) v celkové výši 1 700 Kč (2 x 500 Kč a 1 x 700 Kč), když sazba za jeden úkon právní služby u úkonů právní služby učiněných do datum odpovídá částce 500 Kč a sazba za jeden úkon právní služby u úkonů právní služby učiněných po datum odpovídá částce 700 Kč, a dále třemi režijními paušály po 100 Kč ke každému z úkonů právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 420 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 022 Kč pak náleží žalobkyni 12 %, což představuje částka 483 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.
19. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.