Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 100/2025-63
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 46 128,12 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalovaná částka se skládá z částek částka představující novou jistinu úvěru po zesplatnění vč. přirostlého úroku úvěru, příp. smluvních poplatků a pokut, částka představující smluvní pokuty za prodlení žalovaného se dvěma splátkami a částka představující smluvní pokutu za prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru po zesplatnění.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, předsmluvního formuláře a z oznámení o schválení úvěru ze dne datum včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem v sazbě 109,4 % ročně. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaný zavázal hradit v 18 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2018. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen „RPSN“) činí dle smlouvy 109,4 %. Dle bodu 6. 1. smlouvy je žalovaný v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka, splatnou do 10 dnů ode dne vzniku poplatkové povinnosti, souhrn smluvních pokut činí maximálně částka za každý kalendářní rok. Dle bodu 6. 2. Smlouvy je žalovaný v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 15 dnů povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka, splatnou do 10 dnů ode dne vzniku poplatkové povinnosti. Dle bodu 6. 3. Smlouvy dojde v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů k zesplatnění úvěru, tj. jistiny, úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů řízení (dále jen „nová jistina úvěru“), které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Je-li žalovaný v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká mu dle bodu 6. 5. povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne datum byla na bankovní účet žalovaného zaslána žalobkyní částka ve výši částka s uvedením variabilního symbolu var. symbol, které souhlasí s číslem smlouvy o úvěru.
5. Dle předložených důkazů měla žalobkyně pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr k dispozici jeho pracovní smlouvu včetně dodatků, výplatní pásky, oznámení ČSSZ o výši vypláceného invalidního důchodu I. stupně, výpisy z bankovního účtu a dále prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpisy SOLUS a NRKI. Z těchto listin vyplynulo, že měsíční příjmy žalovaného se pohybovaly kolem částka.
6. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze první splátku v částce částka, a to dne datum. Dopisy ze dne datum a datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. V dopise ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splátkou o délce 65 dnů. Dne datum pak adresoval zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k okamžité úhradě dlužné částky (předžalobní výzva, podací arch z datum). Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy zaplatil pouze částka, když žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval opak.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
11. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
12. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v dubnu 2018, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 12,30 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami činila 8,93 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční úroková sazba a roční procentní sazba nákladů 109,4 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, když takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
13. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku a úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).
14. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku podle ustanovení § 2991 a následující o. z. jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že ten byl k plnění celé částky poprvé prokazatelně dle podacího archu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou poštou dne datum, tedy dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne datum. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku částka. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši částka vrátil žalobkyni. Lhůta k plnění byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 49,14 % z jejich celkové výše (rozdíl jejího úspěchu v řízení v rozsahu 74,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť advokát prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí částka. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b a.t., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly podmínky pro užití § 14b a.t. kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.