Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 86/2025-73

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 170 226 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 70 416 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 19. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 99 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 224 Kč od 27.2.2024 do 18. 7. 2025, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 808 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 98 790,56 Kč od 27.2.2024 do 19.3.2024 ve výši 4 922,72 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 790,56 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2024 dosáhne částky 426 009 Kč, se zamítá

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 70 416 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 19. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 99 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 224 Kč od 27.2.2024 do 18. 7. 2025, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 808 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 98 790,56 Kč od 27.2.2024 do 19.3.2024 ve výši 4 922,72 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 790,56 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2024 dosáhne částky 426 009 Kč, se zamítáŽádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 170 226 Kč spolu s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 10. 7. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 85,49 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 7 396 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem roku 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný podepsal smlouvu svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Žalobkyně oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, které bylo žalovanému zasláno na dodejku. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. Na základě výše uvedeného, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo žalobkyní rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze dne 18.8.2023 částku ve výši 7 396 Kč, dne 19.9.2023 částku ve výši 7 396 Kč, dne 18.10.2023 částku ve výši 7 396 Kč a dne 20.11.2023 částku ve výši 7 396 Kč. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 25. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru částku v celkové výši 119 826,03 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 2 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 2 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 27. 2. 2024. Do data vyhotovení žaloby se jedná o částku výši 49 002 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,49 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 98 790,56 Kč od 27.2.2024 do 19.3.2024 a úrok ve výši 15 % ročně z částky 98 790,56 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, maximálně však do doby než tento úrok za dobu od 27.2.2024 dosáhne částky 426 009 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

V podání ze dne 9. 7. 2025 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že dne 10.7.2023 byla ve prospěch bankovního účtu žalovaného vyplacena částka ve výši 100 000 Kč a žalovaný na předmětný úvěr uhradil 4 splátky v celkové výši 29 584 Kč. Dále uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech bylo zjištěno, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil částka, celkové měsíční náklady žalovaného činily částka a volné zdroje ke splácení činily částka. Žalobkyně dále ověřila historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní.

Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.

Z předsmluvního formuláře ze dne 7.7.2023 bylo zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 355 008 Kč, a to v 48měsíčních splátkách po 7 396 Kč. Úroková sazba činila 85,49 % ročně. Formulář není žalovaným podepsán.

Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že dne 10. 7. 2023 byla z účtu č. č. účtu na účet žalovaného (č. č. účtu) odeslána pod VS var. symbol částka 100 000 Kč.

Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 10.7.2023 bylo na účet žalovaného odesláno 100 000 Kč.

Z y označené jako základní informace o klientovi vyplývá, že dne 10.7.2023 došlo k vyplacení spotřebitelského úvěru žalovanému. Zároveň jsou z y patrné osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho bankovního účtu.

Z y označené jako důkaz o odeslání 1 Kč bylo zjištěno, že 6.7.2023 byla žalobkyní pod VS var. symbol odeslána částka ve výši 1 Kč na účet žalovaného.

Z y označené jako zaslaná SMS (informace o vyplacení) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS, ve které ho informovala, že mu na bankovní účet odeslala 1 Kč a VS této platby má použít jako podpisový kód.

Z y označené jako důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) vyplynulo, že dne 6.7.2023 došlo k distančnímu uzavření smlouvy o úvěru za pomocí SMS kódu.

Z tlumočnické doložky vyplynulo, že některé důkazy předložené žalobkyní byly přeloženy z německého jazyka.

Z y označené jako karta klienta ze dne 3. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a jeho zaměstnavatele. Žalobkyně si zároveň vedla historii jednotlivých úhrad žalovaného na předmětný úvěr. Žalobkyně rovněž doložila způsob výpočtu interního scoringu žalovaného.

Z prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 7.7.2023 vyplynulo, že se klient seznámil s veškerými informacemi ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru a zprostředkovateli úvěru. Prohlášení je za klienta podepsáno jedinečným kódem číslo.

Z výpisu záznamů registru SOLUS vyplývá, že kromě jména, příjmení, adresy žalovaného a času importu nejsou uvedeny žádné údaje.

Z y označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka částka (zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka částka, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění apod.) činí částka, splátky žalovaného činí částka, náklady na bydlení činí částka, celkem tedy výdaje dosahují částky částka, v kolonce rezerva je uvedena částka částka, přičemž další výdaje žalovaného jsou nulové. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, má maturitu, bydlí ve státním/obecním bytě.

Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 1. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 2. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

Z oznámení ze dne 25. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy, tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.

Z předžalobní výzvy ze dne 8. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání.

Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

Z detailu úhrady vyplývá, že dne 6. 7. 2023 byla na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslána platba v částce 1 Kč.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za červen 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu ke dni 31.5.2023 činil -částka a konečný zůstatek účtu ke dni 30.6.2023 činil -částka. Dne 8.6.2023 byla na účet připsána částka ve výši částka jakožto mzda od společnosti právnická osoba.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za květen 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu ke dni 28.4.2023 činil částka a konečný zůstatek účtu ke dni 31.5.2023 činil -částka. Dne 9.5.2023 byla na účet připsána částka ve výši částka jakožto mzda od společnosti právnická osoba.

Ze zúčtování příjmů ze dne 6.6.2023 bylo zjištěno, že celková částka k výplatě žalovanému od jeho zaměstnavatele za květen 2023 činila částka.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 100 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 29 584 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela ze dvou výpisů z bankovního účtu za měsíce květen a červen 2023 a jedné výplatní pásky, dále provedla šetření v registru SOLUS. Žalobkyně ke dni 25.2.2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 100 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 29 584 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši částka uvedené v hodnocení klienta vyplývají z dokladů – výpisů bankovního účtu žalovaného a jedné výplatní pásky. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného dle hodnocení klienta činilo životní minimum částka, výdaje na spoření činily částka, splátky žalovaného činily částka a náklady na bydlení částka (kromě dvou výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých je ovšem patrné, že povětšinou byly zůstatky na účtu záporné a zároveň, že výdaje žalovaného byly vyšší, než vyplývá z prohlášení žalovaného), však soudu nebyl předložený žádný relevantní důkaz o výši jeho skutečných výdajů. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalovaného o tom, že jeho celkové výdaje činily částka, a ani se nepozastavila nad nulovou výší nákladů na dopravu, kurzy, záliby apod. Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 85,49 %, tedy částku v celkové výši 355 008 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila, kdy naopak z předložených výpisů z účtu žalovaného je patrné, že zůstatky na tomto účtu jsou povětšinou záporné. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. ).

Podle ustanovení , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu ( ).

Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 100 000 Kč, žalovaný vrátil 29 584 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 70 416 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 17. 7. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (19. 7. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (výrok I.).

Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 99 810 Kč včetně příslušenství (viz výše).

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.