Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 166/2025-79
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno,
se sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno,AnonymizovánoAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno,
proti
žalované:Jméno žalované A, narozena Datum narození žalované A,
trvale bytem Adresa žalované A,
o zaplacení částky 54 262,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 779 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 483,20 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 657,20 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 1 063 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 022,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 657,20 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 10 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 779 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 483,20 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 657,20 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 1 063 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 022,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 657,20 Kč jdoucím od 2. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 10 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 54 262,20 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba. (dále jen „Banka“) uzavřela se žalovanou dne 13. 3. 2023 Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla Banka žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet jméno FO čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve Smlouvě a dále se zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 12,75 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, využila Banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 3. 8. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získal při zpracovávání žádosti žalované, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla v žádosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná.
4. Ze Smlouvy o úvěru (č.l. 20 spisu) soud zjistil, že právnická osoba. se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 20. 2. 2031 v měsíčních splátkách ve výši 942 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 15,99 % ročně.
5. Z výzvy ze dne 2. 7. 2024 (č.l. 34 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na to, že dluží ke dni 2. 7. 2024 částku 5 307 Kč a byla vyzvána, aby tuto částku uhradila nejpozději do 3. 8. 2024 s tím, že v opačném případě bude Banka po žalované požadovat okamžité splacení celého úvěru. Z výzvy ze dne 3. 8. 2024 (č.l. 35 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 53 200 Kč.
6. Z listin y označené jako podklady pre súdne konanie (č.l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovaná dne 13. 3. 2023 čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč, splátky ve výši 942 Kč uhradila ve dnech 20. 4. 2023, 22. 5. 2023, 20. 6. 2023, 20. 7. 2023, 21. 8. 2023, 20. 9. 2023, 20. 11. 2023, 20. 12. 2023 a 22. 1. 2024. Poslední splátka jistiny byla uhrazena 8. 4. 2024.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 39 spisu) soud zjistil, že právnická osoba. postoupena svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2024 (č.l. 44 spisu) soud zjistil, že právnická osoba. oznámila žalované, že pohledávka byla postoupena žalobkyni.
9. Z výzvy ze dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby.
10. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 (č.l. 56 spisu) soud zjistil, že žalovaná uvedla příjmy 456 763 Kč, výdaje 274 058 Kč, zisk ve výši 182 705 Kč.
11. Z listin y označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 62 spisu) soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť, žalovaná v žádosti uvedla příjem 19 031 Kč, což pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Banka dále učinila náhled do insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti spotřebitelský úvěr ve výši 388 639 Kč se splátkou ve výši 6 443 Kč a úvěr mimo ČS ve výši 10 000 Kč se splátkou ve výši 1 276 Kč.
12. Ze Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (č. listu 63 spisu) vyplývají osobní údaje žalované, kdy uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním bytě/domě bez zástavy, je podnikatelkou, hlavní měsíční příjem uvádí v částce 19 031 Kč, příjem doložila přiznáním k dani z příjmu fyzických osob, splátky úvěrů uvádí ve výši 0 Kč, výdaje uvádí ve výši 0 Kč.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 13. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měla žalovaná v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 942 Kč až do 20. 2. 2031. Banka vypočetla z daňového přiznání žalované její čistý měsíční příjem ve výši 19 031 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvádí splátky na jiné úvěrové produkty ve výši 0 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Z informací z registru CCB banka zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr již úvěrový závazek u právnická osoba ve výši 388 639 Kč a mimo právnická osoba ve výši 10 000 Kč, kdy součet měsíčních splátek činil 7 719 Kč. Daňové přiznání, z něhož byly ověřovány příjmy žalované, byly za rok 2022. Výdaje žalované ověřovány nebyly, nebyl ověřován příjem žalované v roce 2023.
14. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno.
15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
21. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
22. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečným způsobem splnil svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti. Povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalované. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které právní předchůdce žalobkyně měl, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Není totiž ničím neobvyklým, že žadatel o úvěr, ač podle registrů je tzv. čistý, nedisponuje dostatečnou rezervou mezi příjmy a skutečnými výdaji, a hradí-li následně splátky, pak tak může činit tzv. „na doraz“. Pak stačí jen nepatrná výchylka z běžného chodu věcí a dlužník začne mít problém splátky hradit. Tedy to, že žalovaná hradila po nějakou dobu řádně splátky, vypovídá o její dobré platební morálce, avšak o její skutečné úvěruschopnosti v době uzavření smlouvy nevypovídá v podstatě vůbec nic. Příjem žalované je uváděn částkou 19 031 Kč a splátky jiných úvěrových závazků ve výši 7 719 Kč. Na měsíční výdaje žalované zbývá částka 11 312 Kč. Pokud od této částky soud odečte bankou vypočtené avšak neověřené výdaje ve výši 7 902 Kč, zbývala by žalované na další výdaje částka přibližně 3 400 Kč, což je částka velice nízká. Podle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně těmto skutečnostem nepřikládal dostatečnou váhu. Dále je soud toho názoru, že už jen nepravdivé údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr (výdaje 0, splátky úvěrů 0) měly právního předchůdce žalobkyně varovat. Žalobkyně podle názoru soudu chybně vyhodnotila výši úvěrového zatížení žalované, výši jejích výdajů a to, zda jí na úhradu běžných výdajů zbývá dostatečná výše peněžních prostředků.
23. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (viz k tomu Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).
24. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 12 221 Kč, nesplacena tak zůstává částka 37 779 Kč. V této částce soud považoval žalobu za důvodnou a žalobě proto vyhověl.
25. Soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit. Z veřejně přístupných údajů z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaná má od 26. 8. 2023 do 31. 8. 2033 přerušen výkon živnostenské činnosti. Není tudíž možné byť jen odhadnout, zda žalovaná vůbec má nějaký příjem a případně v jaké výši. Soud proto uvážil, že splátka ve výši 500 Kč je natolik nízká, že by ji žalovaná měla být schopna hradit i v případě, že by dosahovala jen minimálního příjmu. Soud je toho názoru, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k opravě spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
26. Ve zbývající části, tj. co do částky 16 483,20 Kč a co do souvisejícího příslušenství v podobě úroku z úvěru, který má úvod ve smlouvě, a úroku z prodlení, soud žalobu zamítl.
27. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 37 779 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 75 %, neúspěšná byla co do částky 16 483,20 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 25 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně představuje tedy 50 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 21 410 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 171 Kč, odměna advokáta ve výši 13 200 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 30. 9. 2025), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (podání žaloby, účast u jednání soudu dne 30. 9. 2025), náhrada za ztrátu času ve výši 1 650 Kč podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu (účast u jednání dne 26. 8. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci), dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za účast u jednání dne 26. 8. 2025, neboť toho dne jednání neproběhlo, dále soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za vyjádření ze dne 30. 5. 2025, neboť tímto vyjádřením byly doplňovány skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě samotné a soud rovněž nepovažuje za účelně vynaložené náklady ve vztahu k vyjádření ze dne 2. 4. 2025. S ohledem na vypočtený úspěch byla žalobkyni na náhradu nákladů řízení přiznána částka 10 705 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.