Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 181/2025-26
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 29 674,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 197,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 197,30 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení
částky 9 477,25 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 822,69 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 5 160,28 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 802,70 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení,
úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 197,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 197,30 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 477,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 822,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 160,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 802,70 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou 21. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 674,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 822,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 160,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě a v jejím doplnění ze dne 7. 8. 2025 tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO a žalovaný uzavřeli dne 31. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen úvěrová smlouva), na základě které umožnil žalovanému čerpat bezúčelový úvěr i opakovaně až do výše 34 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet. Žalovaný vyčerpal částku 35 685,30 Kč. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Rozpis plateb byl žalované dostupný na účtu Anonymizováno.cz, o čemž byl žalovaný vyrozuměn emailem. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a úvěr byl ke dni 13. 2. 2024 zesplatněn. Žalovaný uhradil částku 11 488 Kč do postoupení pohledávky, po postoupení pohledávky žalovaný uhradil dále částku 4 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 7. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinností ke dni 29. 7. 2024. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 27 000 Kč, úrok ve výši 2 674,55 Kč za dobu do zesplatnění, úrok ve výši 5 160,28 Kč za dobu od 14. 2. 2024 do 29. 7. 2024, úrok z prodlení ve výši 2 822,69 Kč za dobu od 14. 2. 2024 do 29. 7. 2024, úrok ve výši 719,06 za dobu od 30. 7. 2024 do 2. 10. 2024, úroku z prodlení ve výši 743,03 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do 2. 10. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k plnění.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 6. 2025, č.j. 22 C 181/2025 -9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.
3. V podání ze dne 2. 7. 2025 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databázích a externích registrů, když ověřil závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu. Byly rovněž vyhodnoceny transakce na účtu.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
5. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Doručení předvolání k jednání bylo u žalovaného vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání. Žalobce se z jednání řádně a včas omluvil.
6. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
Žalovaný požádal na internetové stránce právního předchůdce žalobce právnická osoba, IČO IČO Anonymizováno.cz o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Po ověření totožnosti žalovaného (z Občanského průkazu) a zřízení online účtu Creditea právní předchůdce žalobce žádost akceptoval. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru na částku 34 000 Kč na účet žalovaného č. č. účtu. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla uzavřená na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Právní předchůdce žalobce byl povinen sdělit žalovanému každý kalendářní měsíc rozpis plateb. Zápůjční úroková sazba byla 48 %, RPSN 61,13 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 43 729,44 Kč. Součástí smlouvy o úvěru se staly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V případě opožděných plateb se žalovaný zavázal hradit náklady ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku (ze Smlouvy č. hodnota a Standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný převodem na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol čerpal dne 12. 11. 2023 úvěr ve výši 1 135,30 Kč, dne 26. 9. 2023 úvěr ve výši 550 Kč a dne 31. 7. 2023 úvěr ve výši 34 000 Kč (z Potvrzení o provedení transakcí). Žalovaný uhradil na úvěr do 29. 7. 2024 částku 11 488 Kč (z Přehledu plateb). Právní předchůdce žalobce upomenul žalovaného k úhradě částky 7 608,33 Kč (z Upomínky ze dne 29. 1. 2024), kde byl žalovaný zároveň upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobce dne 29. 7. 2024 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 včetně Seznamu pohledávek a podacího lístku ze dne 16. 8. 2024). Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 4 000 Kč (z tvrzení žalobce). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 41 994,02 Kč do 1. 5. 2025 dopisem odeslaným dne 16. 4. 2025 (z Předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku).
8. Soud shrnuje skutkový závěr takto:
Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel převodem na účet při platby ve výši 1 135,30 Kč, ve výši 550 Kč a ve výši 34 000 Kč, celkem tedy částku 35 685,30 Kč, a to na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky a úvěr byl ke dni 13. 2. 2024 zesplatněn. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil celkem částku 15 488 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.
9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
19. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18 ).
20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
21. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
22. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
23. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.
24. Soud byl připraven poučit u jednání žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a doložit důkazy k procesu zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného, a to zejména z čeho konkrétně vycházel při určení výše příjmů a výdajů žalovaného (z jakých tvrzených sociálních a demografických dat) a dále, aby předložil tvrzený výpis z účtu žalovaného (nebo alespoň jeho náhled) a doklady o tvrzených lustracích v bankovních a nebankovních registrech. Žalobce se však účasti u jednání dobrovolně vzdal. Jelikož se poučují jen přítomní, soud vycházel z předložených důkazů, které měl k dispozici a uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud neměl k dispozici žádné doklady o tvrzených příjmech ani o provedených lustracích. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně procesu zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného.
25. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., který žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 35 685,30 Kč a uhradil částku 15 488 Kč. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 20 197,30 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 20 197,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 10. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 3. 10. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.
26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěch žalobce i žalovaného je převážně stejný. Žalobce se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 45 115,24 Kč a přiznána mu byla částka 22 986,67 Kč. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.