Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 89/2025-40
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci
žalobkyně: AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 148 083,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 523,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 559,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 081,27 Kč od 5. 5. 2024 do 5. 10. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 543,81 Kč od 30. 4. 2024 do 30. 9. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 392 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 523,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 559,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 081,27 Kč od 5. 5. 2024 do 5. 10. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 543,81 Kč od 30. 4. 2024 do 30. 9. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 392 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 148 083,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2024 smlouvu o půjčce č. hodnota (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 19,9 % ročně a dalšími poplatky v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4 315 Kč splatných vždy k 5. dni v měsíci. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto Společnost ke dni 14. 10. 2024 úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny ve výši 145 490,54 Kč žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 14 081,27 Kč od 5. 5. 2024 do 5. 10. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 543,81 Kč od 30. 4. 2024 do 30. 9. 2024, dlužné poplatky ve výši 2 593 Kč, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 5. 1. 2024 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota) a Společnost následně zaslala žalovanému téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. hodnota). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 19,9 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 315 Kč vždy k 5. dni v měsíci (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. 2312714430a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Společnost poskytla žalovanému dne 5. 1. 2024 částku 150 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet (viz výpis minutové půjčky). Na Smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 13 476,15 Kč (viz výpis minutové půjčky).
4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením Smlouvy z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, jeho příjem ze zaměstnání činí 130 000 Kč, výdaje na bydlení 15 000 Kč, výdaje na živobytí 6 000 Kč a rodinné náklady 1 000 Kč. Ohledně svého splátkového zatížení uvedl, že splácí jiný úvěr ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 20 148 Kč (viz identifikace žádosti). Žalobkyně měla k dispozici výpis ze zahraničního bankovního účtu žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 19. 12. 2023, ze kterého je patrno, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání činil za uvedené období činil 6 006,125 švýcarských franků (3 550,80 + 1 085,95 + 5 311,3 + 525,65 + 3 550,80 + 10 000 /4) a průměrné výdaje žalovaného činily 14 765,85 švýcarských franků (měsíční průměr všech výdajů za uvedené období) (viz account transactions).
5. Dne 13. 12. 2023 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 12/2023 a dále dne 26. 2. 2025 Smlouvu o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 na základě které se Společnost zavázala postoupit na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze 1., kde byla také pohledávka za žalovaným z uvedené Smlouvy (viz rámcová smlouva, smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy 1, potvrzení úplaty). Dopisem ze dne 13. 3. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz vyrozumění o postoupení pohledávky, přehled podacích čísel). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 8. 4. 2025 (viz výzva k plnění, seznam odeslaných předžalobních výzev).
6. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele v obou případech oznámena a postoupení pohledávky tak nabylo i vůči němu účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 4 rozsudku vyplývá, že Společnost svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015 -39, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Společnost sice měla k dispozici výpis ze zahraničního účtu žalovaného za 4 měsíce před poskytnutím úvěru, ze kterého je patrné, že příjmy žalovaného dosahovaly v průměru 150 000 Kč měsíčně (6 006,125 švýcarských franků) nicméně z uvedeného účtu vyplývá také to, že průměrné měsíční výdaje žalovaného byly více jak dvojnásobné (14 765,85 švýcarských franků). Společnost tak výdaje žalovaného patřičně neověřovala, když se spolehla pouze na jeho sdělení a ověření výšky jeho příjmů. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Lze tedy uzavřít, že Společnost nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného (zejména jeho výdajů) a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).
12. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
13. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 150 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 13 476,15 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 136 523,85 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 150 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 13 476,15 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 136 523,85 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 136 523,85 Kč, naopak žalobou požadovala celkem částku 189 127,9 Kč (částka 148 083,54 Kč + kapitalizovaný úrok 14 081,27 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 543,81 Kč + úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 v kapitalizované výši 16 102,41 Kč + úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 v kapitalizované výši 10 316,87 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 72,2 % v poměru k neúspěchu 27,8 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 44,4 %. Náklady řízení v celkové výši 34 666 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 405 Kč, odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 7 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva) v celkové výši 21 180 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen advokátní tarif); náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 350 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 731 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 44,4 % z výše uvedené částky 34 666 Kč, tedy částku 15 392 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, je možné podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.