Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

59 C 37/2025-41

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Čudou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 736 Kč včetně DPH, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku v částce 308 Kč

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 736 Kč včetně DPH, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku v částce 308 Kč

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť částku 20 000 Kč poskytla žalované bez právního důvodu, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni částku 6 500 Kč. Tomu předcházelo původní tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce, které ovšem částečným zpětvzetím žaloby ze dne 15. 9. 2025 opustila.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ačkoli se žalovaná z jednání omluvila, odročení jednání nežádala, naopak žádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti.

3. Věcně se žalovaná vyjádřila tak, že uváděla již v podaném odporu proti předcházejícímu elektronickému platebnímu rozkazu, že celý dluh splatila. Na výzvu soudu k vyjádření rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání svých tvrzení zaslala, byť po uplynutí řádné lhůty, podání, ve kterém vyjádřila domněnku, že dluh musela celý splatit, byť neposkytla žádné konkrétní tvrzení ohledně toho kolik, kdy a na jakou část pohledávky nebo příslušenství hradila. Vyjádřila se zároveň v tom smyslu, že půjčka jí byla poskytnuta, ona ji za měsíc splatila a půjčila si znovu.

4. Přílohou pak žalovaná zaslala vzájemnou komunikaci s věřitelem zejména ohledně splátek, přičemž v jedné ze zpráv figuruje tvrzení, že je evidována na uvedený dluh jediná úhrada, a to 6 500 Kč (čl. 20 spisu). Závěrem svého vyjádření na č. l. 34 žalovaná uvedla, že nesouhlasí ani s částkou dluhu 13 500 Kč a připustila, že na celý dluh uhradila částku 6 500 Kč, kterou však považovala za nikoli jedinou splátku na uvedený dluh.

5. Obtížně čitelný výtisk z elektronického bankovnictví na č. l. 23 obsahuje odeslané a přijaté platby a celkovou bilanci žalované vůči žalobkyni. Z výtisku plyne, že žalovaná zaplatila dne 27. 6. 2024 částku 6 500 Kč a přijala dne 11. 5. 2024 částku 20 000 Kč. V předešlém období pak došlo k mnoha dalším transakcím, namátkou přijetí platby v částce přesahující 26 659 Kč dne 10. 5. 2024 a dalším. Uvedený výtisk je pro posouzení věci zásadní.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. l. 36 soud nečerpal žádné závěry pro posouzení věci, neboť žalobce v průběhu soudního řízení nadále netvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce a i z hlediska právního hodnocení, odůvodněného níže, soud vzájemný vztah stran sporu jako závazkový právní vztah na základě smlouvy o zápůjčce neposoudil.

7. Z výpisů z běžného účtu (č.l. 37) bylo zjištěno, že na účet žalované (ověřeno autorizační platbou ve výši 1 Kč) č. č. účtu byla dne 11. 5. 2024 odeslána částka 20 000 Kč. Tato platba pak zcela odpovídá výtisku z elektronického bankovnictví již zmíněnému výše.

8. Z předžalobní výzvy (č.l. 38) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a podací arch (č. l. 39) prokazuje odeslání této upomínky žalované.

9. S ohledem na změnu tvrzení žalobce ohledně právního titulu žaloby soud neprováděl další důkazy přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť tyto důkazy prokazovaly tvrzení žalobce o závazkovém právním vztahu smlouvy o zápůjčce. Toto tvrzení žalobce opustil a tvrdil toliko bezdůvodné obohacení, čímž zároveň i opustil navržení těchto původních důkazů k provedení, neboť břemeno tvrzení předchází břemenu důkaznímu, které z něho vyplývá.

10. Skutkový závěr z výše uvedených důkazů je následující. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k vícero finančním transakcím. Platba, která je předmětem sporu, je ovšem platba žalobkyně vůči žalované ze dne 11. 5. 2024, v částce 20 000 Kč, nikoli ostatní transakce. Po této platbě žalovaná dle tvrzení žalobce, svého tvrzení, emailové komunikace i výpisu plateb z účtu žalované zaslala toliko částku 6 500 Kč. Tvrdí-li žalovaná, že dluh z 11. 5. 2024 již uhradila odkazem na výpis z účtu na č. l. 23, neunáší tím břemeno tvrzení, neboť na jejím účtu figuruje jediná platba v částce 6 500 Kč na účet žalobkyně učiněná dne 27. 6. 2024. Veškeré ostatní transakce jsou saldem plateb, které nejsou předmětem sporu. Nelze totiž tvrdit, že žalovaná uhradila svůj dluh dříve, než tento dluh vznikl. Veškeré předcházející transakce nejsou relevantní pro posouzení výše dluhu založeného platbou žalobkyně ze dne 11. 5. 2024. Skutkový závěr tedy je, že žalobkyně zaslala žalované částku 20 000 Kč a žalovaná zaslala žalobkyni částku 6 500 Kč, saldo činí 13 500 Kč. Ostatními transakcemi zjevně nemohlo dojít ke splnění tohoto dluhu, neboť veškeré tyto platby (přijaté i odeslané), časově předchází poukazu částky 20 000 Kč, který je předmětem sporu. Žalobkyně ani žalovaná ostatně nepopíraly, naopak obě shodně tvrdily, že mezi nimi došlo k vícero finančním transakcím, které však nejsou předmětem žaloby.

11. S ohledem na možnost odlišného právního hodnocení věci oproti hodnocení stran, soud k eventuálnímu posouzení věci podle původního právního názoru žalobce jako závazkového právního vztahu smlouvy o zápůjčce uvádí následující. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – OPR-Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

16. V projednávané věci žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy ani výdaje a pohledávky žalované, při absenci těchto podkladů pak nemohla být schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované úroky (poplatky) a smluvní pokuty.

17. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 20 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, na který bylo hrazeno částkou 6 500 Kč. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni částku 13 500 Kč jakožto rozdíl mezi částkou, kterou žalované poskytla 20 000 Kč a částkou, kterou jí zaslala žalovaná 6 500 Kč. Toliko na okraj úroky z prodlení nebyly přiznány, neboť je žalobkyně ve své žalobě (podání na č. l. 31) nežádala.

19. Pokud jde o náhradu nákladu řízení postupoval soud podle a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 736 Kč. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle , 3x režijní paušál po 100 Kč dle citované vyhlášky a DPH 21%. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.

20. Závěrem soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku v souladu s § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Řízení bylo částečně zastaveno ještě před prvním jednáním ve věci samé. Poplatek byl vrácen snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Pro zaplacení původního poplatku v částce 1 308 Kč byla proto vrácena částka 308 Kč jakožto přeplatek.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.