Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 31/2025-25
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 48 287,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 793,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 793,98 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 493,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 461,73 Kč od 22. 6. 2024 do 9. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 667,75 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 793,98 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 328,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 793,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 793,98 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 493,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 461,73 Kč od 22. 6. 2024 do 9. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 667,75 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 793,98 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 328,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 48 287,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 23. 12. 2023 se žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového rámce 25 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru měsíčními splátkami nejpozději do 15. 6. 2025. Žalobkyně tak požaduje jistinu 26 008,45 Kč, poplatek za vyplacení ve výši 453,28 Kč, smluvní úrok 21 230,39 Kč. Žalovaný uhradil celkem 429,02 Kč. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 9. 2024 předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 18. 4. 2024 do 17. 7. 2024 ve výši 594,95 Kč. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.
3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne 23. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 25 500 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do 15. 6. 2025. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,883 % denně, poplatek za vyplacení úvěru 1,99 % z vyčerpané částky, poplatek „klidné spaní“ 3,66 Kč/den, poplatek „presto“ 165 Kč/každé vyplacení úvěru, informační SMS za 0,96 Kč/den. Součástí smlouvy je i dokument údaje o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále přehled splátek, sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 8.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení.
4. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena bankovní identitou. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 23. 12. 2023 měla být žalovanému vyplacena částka 21 500 Kč a 1 500 Kč, dne 12. 3. 2024 částka 3 223 Kč. Z dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 28 000 Kč, přičemž příjem byl ověřen ve výši 29 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 21 010 Kč. Disponibilní příjem měl tak činit 6 900 Kč. Z dokumentu souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním osobních údajů. Z dokumentu obecné principy posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.
5. Z emailu ze dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 53 287,07 Kč. Z výzvy ze dne 3. 9. 2024 (odeslané stejného dne) a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 48 287,07 Kč do tří dnů. Z výpisu z účtu č. č. účtu soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný měl příjem ve výši 27 443 Kč. Žalovanému byl rovněž vyplacen jiný úvěr ve výši 160 000 Kč.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 25 500 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 0,883 % denně a poplatky splácet denními splátkami. Dále byla sjednána smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku 26 223 Kč. Neuhrazená jistina činí 25 793,98 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného zejména výpisem z účtu. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z vysokých příjmů a nízkých výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 29 000 Kč (sám žalovaný měl uvést pouze částku 28 000 Kč a podle výpisu z účtu činil jen 27 443 Kč) a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 21 010 Kč (pro 4 osoby bez dalšího příjmu). Žalobkyně příjmy ověřila výpisem z účtu žalovaného, přičemž ale ignorovala jiné úvěry ve výši 160 000 Kč. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 26 223 Kč. Žalovaný dosud neuhradil částku 25 793,98 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 25 793,98 Kč (tj. neuhrazenou část jistiny) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 10. 9. 2024 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě; výzva byla odeslána 3. 9. 2024 a podle § 573 o.z. se má za to, že byla doručena dne 6. 9. 2024 a lhůta k plnění v délce 3 dnů tak uplynula dne 9. 9. 2024) do zaplacení, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky 22 493,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 461,73 Kč od 22. 6. 2024 do 9. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 793,98 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 667,75 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 48 287,07 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 25 793,98 Kč, tj. ze 54 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 22 493,09 Kč, tj. z 46 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 8 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 %.
17. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 932 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 287,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 4 110 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 328,80 Kč (8 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.