Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 152/2025-102
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 35 993,73 Kč s příslušenství
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 847,26 do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 3 952,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22 146,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 458,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 847,26 do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 3 952,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22 146,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 458,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 35 993,73 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 30. 3. 2017 (dále jen „smlouva č. hodnota“) a z nesplacené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum (dále jen „smlouva č. hodnota“). Obě smlouvy byly uzavřeny mezi společností právnická osoba, IČ: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným.
2. Dluh žalovaného ze smlouvy č. hodnota, jež je předmětem žaloby, činí 13 847,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 3 952,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou č. hodnota byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 30 000 Kč, v rámci něhož mohl finanční prostředky čerpat i opakovaně. Žalovaný načerpal celkem částku 144 668,10 Kč, z níž splatil částku 130 820,84 Kč, jež byla dle smluvního ujednání započtena na jistinu, poplatky a příslušenství. Žalovaný tak zůstal v prodlení se zaplacením zbývající částky, kterou nezaplatil ani po zaslání výzvy před podáním žaloby.
3. Dluh žalovaného ze smlouvy č. hodnota, jež je předmětem žaloby, činí 22 146,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 458,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 146,47 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou č. hodnota byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 45 000 Kč, v rámci něhož mohl finanční prostředky čerpat i opakovaně. Žalovaný načerpal celkem částku 196 341,70 Kč, z níž splatil částku 246 978,94 Kč, jež byla dle smluvního ujednání započtena na jistinu, poplatky a příslušenství. Žalovaný tak zůstal v prodlení se zaplacením zbývající částky, kterou nezaplatil ani po zaslání výzvy před podáním žaloby.
4. Pohledávky ze smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota byly postoupeny na společnost právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa (dále jen právnická osoba.), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, která je následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024.
5. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nutnosti nařízení jednání, a to za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů.
6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní: Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne 30. 3. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo hodnota a vydání a užívání karty, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce žalovanému na kreditním účtu v rozsahu 30 000 Kč, které mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Splátky měly činit minimálně 5 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Maximální výše úvěrového rámce činila 500 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na jeden rok a měsíční splátky činily 2 921 Kč počínaje 1 měsíc po dni prvního čerpání se splatností k 17. dni v měsíci počínaje v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. RPSN činila 34,21 %. Základní roční úroková sazba činila 25,08 %. Měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu činil 69 Kč. V podmínkách smlouvy byla dohodnuta povinnost k úhradě poplatků ve výši částka za zaslání upomínky, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky prodlení atd. (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota). V žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr žalovaný ke svým majetkovým a osobním poměrům sdělil, že pracuje jako dělník u společnosti Anonymizováno adresa. S. R. O., sídlem adresa, s čistým měsíčním příjmem ve výši částka, bydlí v rodinném domě s náklady na bydlení částka měsíčně, je Anonymizováno, má dvě vyživovací povinnosti, jeho finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet) činí částka měsíčně. Zaměstnání žalovaného nebylo ověřeno z pracovní smlouvy či jiného dokladu jako je např. výplatní lístek. Jiné údaje stran majetkových poměrů nebyly od žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně zjištěny, a ani požadovány k doložení, ani nebyla doložena provedená kontrola ve veřejných registrech SOLUS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem (žádost o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 30. 3. 2017). Žalovaný kreditní kartu aktivně využíval, jak vyplynulo z výpisů ke kreditní kartě, od 28. 4. 2017 do 20. 3. 2023, kdy celkově čerpal částku 144 668,10 Kč, přičemž sjednané splátky hradil od 14. 6. 2017 do 12. 6. 2023, avšak nepravidelně, za což mu ve dvou případech byl účtován poplatek za zaslání upomínky a dále poplatky za rezervaci, zaslání výpisů a poplatky za výběr v hotovosti; celkem se jednalo o poplatky ve výši 4 024 Kč. V období od 14. 6. 2017 do 12. 6. 2023 žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy č. 1 Anonymizováno 108 820,84 Kč. V období od 23. 2. 2024 do 25. 6. 2024 žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy č. hodnota částku 22 000 Kč. Platby byly částečně započteny na jistinu a na sjednané poplatky. Žalobkyně se před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky včetně příslušenství ze smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota, vypočtené na částka, v dopise ze dne 14. 4. 2025 a zároveň žalovaného upozornila na soudní vymáhání, pokud nedojde k úhradě do 29. 4. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 15. 4. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru (předžalobní výzva, podací lístek).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo hodnota a vydání a užívání karty, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce žalovanému na kreditním účtu v rozsahu 45 000 Kč, které mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Splátky měly činit minimálně 5 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Maximální výše úvěrového rámce činila 150 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na jeden rok a měsíční splátky činily 4 295 Kč počínaje 1 měsíc po dni prvního čerpání se splatností k 17. dni v měsíci počínaje v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. RPSN činila 29,14 %. Základní roční úroková sazba činila 22,68 %. Měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu činil 69 Kč. V podmínkách smlouvy byla dohodnuta povinnost k úhradě poplatků ve výši částka za zaslání 1. upomínky, částka za zaslání 2. upomínky, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky po dobu delší než 30 dní ve výši 8 % denně z částky splátky prodlení atd. (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota). V žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr žalovaný ke svým majetkovým a osobním poměrům sdělil, že pracuje jako dělník u společnosti Anonymizováno adresa. S. R. O., sídlem adresa, s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč, bydlí v rodinném domě s náklady na bydlení 3 500 Kč měsíčně, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, jeho finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet) 1 200 Kč měsíčně. Zaměstnání žalovaného nebylo ověřeno z pracovní smlouvy či jiného dokladu jako je např. výplatní lístek. Jiné údaje stran majetkových poměrů nebyly od žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně zjištěny, a ani požadovány k doložení, ani nebyla doložena provedená kontrola ve veřejných registrech SOLUS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem (žádost o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 5. 7. 2016). Žalovaný kreditní kartu aktivně využíval, jak vyplynulo z výpisů ke kreditní kartě, od 7. 7. 2016 do 20. 3. 2023, kdy celkově čerpal částku 196 341,70 Kč, přičemž sjednané splátky hradil od 16. 8. 2016 do 12. 6. 2023, avšak nepravidelně. V období od 16. 8. 2016 do 12. 6. 2023 žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy č. hodnota částku částka. V období od 23. 2. 2024 do 21. 3. 2024 žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy č. hodnota částku částka. Platby byly částečně započteny na jistinu a na sjednané poplatky. Žalobkyně se před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky včetně příslušenství ze smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota, vypočtené na částka, v dopise ze dne 14. 4. 2025 a zároveň žalovaného upozornila na soudní vymáhání, pokud nedojde k úhradě do 29. 4. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 15. 4. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru (předžalobní výzva, podací lístek).
8. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností právnická osoba. a dále smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, na základě které byly na žalobkyni jako na postupníka postoupeny pohledávky specifikované v příloze č. hodnota, která byla nedílnou součástí smlouvy a do které byla pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota zahrnuty. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba. dopisem ze dne 25. 11. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).
9. Soud právně podřadil věc pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z. “), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smluv o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
10. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) soud v řízení nejprve zkoumal, zda žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalovaného dostatečně prověřila jeho schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na jeho aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v kartě zákazníka či v žádosti o úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné výdaje, zda není zadlužen, tedy zda nesplácí jiné závazky, či dokonce na něj nejsou nařízeny exekuce. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, resp. její právní předchůdkyně, protože při svých úvahách o úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z neúplných informací od žalovaného, aniž by jakkoliv tyto informace požadovala sdělit a doložit. Vycházela z nulových výdajů, které nevypovídají o skutečných majetkových poměrech žalovaného jako žadatele o úvěr. Zohledněny tak do výdajů žalovaného nebyly částky, jež by odrážely konkrétní poměry žadatele, proto ani nemohou po odpočtu od jeho příjmů představovat skutečné možnosti a schopnosti žalovaného poskytnuté úvěrové prostředky splatit. Protože pokud by od měsíčního příjmu žalovaného měly být odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, včetně dalších případných závazků, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět měla a mohla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelské úvěry měly být poskytnuty pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
14. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, resp. její právní předchůdkyně, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným výdajům a k jeho příjmům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. S ohledem na shora popsané důvody uzavřené smlouvy soud shledal za neplatné a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatných smluv. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z., k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
18. Jestliže jsou tedy smlouvy o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a pojištění sjednané ve smlouvách o úvěru. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262).
19. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 144 668,10 Kč ze smlouvy č. hodnota. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil částku 130 820,84 Kč (bez zohlednění provedeného zápočtu na úroky a poplatky), proto z poskytnuté částky ještě dluží částku 13 847,26 Kč. Soud proto ohledně této částky žalobě vyhověl (výrok I).
20. Ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3 952,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 847,26 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě (výrok II).
21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 196 341,70 Kč ze smlouvy č. hodnota. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaní na dluh ze smlouvy uhradili částku 246 978,94 Kč, rozhodl soud o zamítnutí tohoto nároku v celém rozsahu, protože žalovaný postupnými platbami v celkové výši 246 978,94 Kč zcela pokryl částku jemu bez právního důvodu vyplacenou ve výši 196 341,70 Kč. Soud proto rozhodl o zamítnutí nároku na vrácení částky 22 146,47 Kč, a to včetně příslušenství, jak vyplývá z výroku III.
22. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I).
23. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto ji soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady řízení vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok IV).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.