Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 185/2025-31

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 28 992 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 992 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 093,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 992 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 093,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 1. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, smlouvu o úvěru, na základě, které žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úrok ve výši 591,78 Kč se splatností nejpozději do 19.10. 2023. Žalovaná však neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní dne 7.11. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky ve výši 28 992 Kč představující poskytnuté finanční prostředky, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru a příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle , když žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v rámci návrhu na zahájení řízení a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to ( ), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dní od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2023, standartními podmínkami úvěrové smlouvy, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně žalované poskytla dne 19. 9. 2023 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne 19. 9. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek), což bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná čerpaný úvěr ani přes výzvu nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z předžalobní upomínky).

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde byla sjednána RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) ve výši 4330,25 % ročně, pro případ překročení doby splatnosti dokonce 9059,1 %, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k září 2023 nejvýše 9,5 % ročně. Již v době před účinností současného dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. ).

11. Výše RPSN sjednaná v posuzované smlouvě ve spotřebitelském úvěru je tedy zjevně nepřiměřeně vysoká a tudíž neplatná.

12. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. . Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. ).

13. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. -71).

14. Na základě výše vyloženého tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, a jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. -157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují jí zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. . V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

15. Žalobkyně se tudíž po žalované s ohledem na shora vyložené může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalované skutečně poskytnuta, tedy částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Jelikož tuto částku žalovaná žalobkyni a ani její právní předchůdkyni neuhradila, ani po upomínkách, soud jí tuto povinnost uložil. (výrok II.)

16. Ohledně zbývajících nárokovaných částek včetně příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru. (výrok I.)

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s Žalobkyně byla ve věci úspěšná z cca 70 %, a při odečtení neúspěchu od úspěchu jí náleží právo na náhradu 40 % vzniklých nákladů řízení. Celkové náklady jsou představovány náklady spojenými se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 160 Kč a dále náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkonů právní služby, z toho 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka) po 300 Kč podle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen „“), ve znění účinném do dne 31. 12. 2024, a za 1 úkon právní služby (podání žaloby) po 400 Kč podle advokátního tarifu, ve znění účinném od dne 1. 1. 2025, a z náhrady hotových výdajů advokátky za uvedené 2 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedený 1 úkon právní služby ve výši po 100 Kč podle advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem tedy činí 2 733 Kč, a 40 % z této částky tak činí částku 1 093,20 Kč. (výrok III.)

18. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 093,20 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě ( věta prvá před středníkem ) a na zákonné platební místo ( ).

19. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.