Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 120/2025-22

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 32 676,29 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 676,29 Kč s 14,75% úrokem z prodlení z částky 32 676,29 Kč od 21. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 908,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 676,29 Kč s 14,75% úrokem z prodlení z částky 32 676,29 Kč od 21. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 908,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 676,29 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 21. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba. a společností Jméno žalobkyně. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu vrácení půjčené částky 20 000 Kč a sjednaného poplatku ve výši 12 676,29 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum. Eventuelně se žalobkyně domáhá zaplacení nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba.) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č.Anonymizováno, dle které původní věřitel poskytl žalovanému dne datum částku 20 000 Kč, a to poukázáním této částky na účet žalovaného. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poplatkem ve výši 12 676,29 Kč do 20. 1. 2024. K uzavření smlouvy došlo prostřednictví internetové komunikace a SMS komunikace mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Částka 20 000 Kč pak byla žalovanému zaslána na jeho účet. Žalovaný byl při uzavírání smlouvy lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. , kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost právnická osoba.) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 20. 1. 2024, a to společně s poplatkem ve výši 12 676,29 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum zaslána na jeho bankovní účet částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol, kdy ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno, že se jedná o zápůjčku Anonymizováno. Dne 15. 3. 2025 pak byl žalovaný vyzván k úhradě částky 55 985,05 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 13 213 Kč do tří dnů od doručení výzvy a současně bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva a podací lístek ze dne 15. 3. 2025).

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků.

6. Na daný vztah mezi účastníky je nutno aplikovat o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové částce 20 000 Kč, a to na účet žalované.

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

8. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. Ohledně splnění povinnosti dle ust. o spotřebitelském úvěru nepředložila žalobkyně přes výzvu soudu žádný důkaz.

11. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, avšak nedoložila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Dle ust. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum je neplatná. K tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení , (dále jen „o. z.“). K neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18) Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

12. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 o. z. požadovat po žalovaném z titulu neplatně uzavřené smlouvy ze dne datum vrácení celkové částky 20 000 Kč, kterou žalovanému plnila její právní předchůdkyně, aniž by tu byl platný závazek. Soud proto žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20 000 Kč.

14. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující částku 12 676,29 Kč jako sjednané poplatky, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tuto částku nevznikl. Pokud pak jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci ( ) tak, že žalobkyni přiznal náhradu 22,41 % nákladů, které jí vznikly, neboť byla v této míře úspěšnější než žalovaný. Náklady žalobkyně soud určil podle ustanovení advokátního tarifu jako částku 500 Kč na odměně za právní zastoupení za 2 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) a 1 úkon po 700 Kč učiněný po 1. 1. 2025 (podání žaloby), podle advokátního tarifu jako částku 300 Kč na paušálních náhradách výdajů při třech úkonech právní služby a jako soudní poplatek ve výši 1 634 Kč, tj. celkem 4 057 Kč. Poměrná část k náhradě činí 908,50 Kč, tuto částku je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám zástupce žalobkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.