Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 155/2025-30
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 18 925,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 825,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,93 Kč od 29. 2. 2024 do 31. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 825,61 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 100 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 241,46 Kč od 14. 2. 2024 do 8. 8. 2024, úrok 15,9 % ročně z částky 16 825,61 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 722,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 825,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,93 Kč od 29. 2. 2024 do 31. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 825,61 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 100 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 241,46 Kč od 14. 2. 2024 do 8. 8. 2024, úrok 15,9 % ročně z částky 16 825,61 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 722,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 18 925,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 14. 8. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba. (dále jen „banka“), pohledávku nabyla Raiffiesenbank a.s na základě Smlouvy o fúzi se společností právnická osoba.. Na základě smlouvy o půjčce banka poskytla žalovanému na účet č. Anonymizováno/61000 částku 200 000 Kč dne 14. 8. 2019. Žalovaný se zavázal hradit půjčku v pravidelných měsíčních splátkách 5 153 Kč. Žalovaný půjčku řádně nesplácel a banka úvěr ke dni 12. 8. 2024 zesplatnila. Před uzavřením smlouvy banka zkoumala schopnost žalovaného půjčku splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právnická osoba. na I-XON a.s. a dále z I-XON a.s. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dluhu naposledy tzv. předžalobní výzvou, avšak žalovaný doposud ničeho na svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 vč. Dodatku z 15. 2. 2024, ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 10. 2024 vč. Přílohy 1 (seznam postoupených pohledávek) soud zjistil, že pohledávka byla postoupena z právnická osoba. na I-XON a.s. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 11. 2024 vč. Přílohy (seznam postoupených pohledávek) pak soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z obchodní společnosti I-XON a.s. postoupen na žalobkyni. Z dopisů o oznámení postoupení pohledávky vč. Potvrzení o odeslání soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na I-XON a.s., a dále že obchodní společnost I-XON a.s. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.
6. Z Rámcové smlouvy soud zjistil, že banka a žalovaný spolu dne 13. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o bankovních službách. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjče ze dne 14. 8. 20219 soud zjistil, že banka se zavázala půjčit žalovanému 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 5 153 Kč (4 853 Kč+ 300 Kč poplatek za pojištění), roční úrok byl sjednán ve výši 15,90 % ročně. Obě smlouvy byly vlastnoručně podepsány žalovaným.
7. Z výpisu z účtu 1029814926/61000 za období srpen 2019 soud zjistil, že dne 14. 8. 2019 byla na tento účet vyplacena částka 200 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba. soud zjistil, že předmětný účet v dané době patřil žalovanému.
8. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o záznam schvalovacího procesu půjčky žalovaného, obecný popis, co banka ověřuje a dále konkrétní údaje týkající se žalovaného, že měl negativní záznam v registru BRKI/NRKI, SOLUS, byl vyhodnocen s vysokou mírou pravděpodobnosti splácení úvěru. Deklarovaný příjem 20 000 Kč banka ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednila výdaje ve výši 8 175 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 835 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 140 Kč a ostatní výdaje ve výši 200 Kč. Podle vyhodnocení žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem 11 825 Kč.
9. Z Prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 12. 8. 2024 (včetně Přehledu podacích čísel o tomto oznámení) soud zjistil, že z důvodu porušení podmínek Smlouvy o půjčce došlo k zesplatnění půjčky k tomuto datu a žalovaný byl bankou vyzván k úhradě dluhu.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný a banka dne 14. 8. 2019 uzavřeli smlouvu o půjčce na základě, které banka vyplatila na účet žalovaného částku 200 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavírám smlouvy banka prověřila úvěruschopnost žalovaného v tom směru, že provedla lustraci jeho osoby v registrech BRKI/NRKI, SOLUS přitom údaje o příjmu a výdajích od žalovaného nijak dále neověřovala. Na účet žalovaného č. 1029814926/61000 banka dne 14. 8. 2019 vyplatila částku 200 000 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka půjčku zesplatnila ke dni 12. 8. 2024.
11. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Banka vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru (podnikatelka) a žalovaný jako spotřebitel.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú.je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 z. s. ú. odst (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.
19. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné nové důkazy. Je tedy nepochybné, že banka před poskytnutím úvěru nijak neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Svou nepřítomností na jednání se žalobkyně připravila o možnost poučení podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
20. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva ze dne 14. 8. 2019 pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích.
21. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 14. 8. 2019 částku 200 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že na neuhrazenou listin u dosud zbývá uhradit částku 16 825,61 Kč, když v řízení nebyl prokázán opak. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a zavázal žalovaného k úhradě částky 16 825,61 Kč. Zároveň žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , k jehož úhradě žalovaného soud rovněž zavázal (výrok I. rozsudku), ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 722,54 Kč, přičemž tato částka představuje 77,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 925,61 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
23. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.