Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 342/2024-66

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 46 287,47 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 831 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 20 456,47 Kč, úroku ve výši 2 936,30 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 187,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 287,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 831 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se, co do zaplacení 20 456,47 Kč, úroku ve výši 2 936,30 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 187,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 287,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 46 287,47 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno s.r.o. se žalovaným uzavřela dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru Anonymizováno č. hodnota, na základě které mu poskytla 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 30 % ročně a poplatky dle sazebníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však zaplatil jen 6 520 Kč a jelikož se dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru splatným ke dni 1. 11. 2022. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 29 187,47 Kč, poplatků ve výši 2 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.

2. Žalovaný k věci uvedl, že smlouvu se společností Anonymizováno s.r.o. pravděpodobně uzavíral, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, kdy je po mrtvici, si na podrobnosti nevzpomíná.

3. Podáním došlým soudu dne 11. 2. 2025 žalobkyně žalobu co do zaplacení části obchodního úroku omezila a soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 4. 3. 2025, č.j. spisová značka, zastavil.

4. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno soud zjistil, že je datována dnem 11. 12. 2021, kdy byla podepsána SMS kódem ze strany žalovaného a dnem 17. 12. 2021, kdy byla schválena společností Anonymizováno s.r.o. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 34,33 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 1 110 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny další skutková zjištění nečinil, stejně jako žádná skutková zjištění nečinil ze sazebníku, a všeobecných pojistných podmínek. Z přiloženého scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Z předložené tabulky ze systému žalobkyně se podávají zaznamenané časy přihlášení a podpisu smlouvy.

5. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl do 31. 5. 2022 majitelem a jediným disponentem účtu č. č. účtu a na tento účet obdržel od společnosti dne 20. 12. 2021 částku 20 000 Kč a dne 25. 5. 2022 částku 12 351 Kč.

6. Z předloženého rozpisu splátek soud zjistil, že společnost od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 6 520 Kč.

7. Z listiny nazvané zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši 19 874 Kč měsíčně a žádnými výdaji, vyjma splátek jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Tyto údaje společnost nikterak neověřovala.

8. Z dopisů ze dne 1. 2. 2022 a 1. 8. 2022 soud zjistil, že jimi společnost upomínala žalovaného o úhradu dlužných splátek.

9. Z dopisu ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením odstupuje od smlouvy, čímž se stává celý zůstatek úvěru ve výši 34 223,77 Kč splatným.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 7. 11. 2023 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným. Z dopisu ze dne 4. 12. 2023 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis odeslala žalovanému 4. 12. 2023.

11. Z dopisu ze dne 31. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 73 059 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 31. 7. 2024.

12. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 11. 12. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel se společností smlouvu, kterou se mu společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky do výše limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 34,33 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 1 110 Kč. Zatím co společnost poskytla žalovanému ve dvou platbách dohromady 32 351 Kč, žalovaný zaplatil toliko 6 520 Kč, tudíž společnost od smlouvy odstoupila, prohlásila celý závazek ze smlouvy splatným a pohledávku za žalovaným dne 7. 11. 2023 postoupila žalobkyni. Před uzavřením smlouvy společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši 19 874 Kč měsíčně a žádnými výdaji, vyjma splátek jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Tyto údaje společnost nikterak neověřovala.

13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, tj. z příjmů ve výši 19 874 Kč, nákladů na splátky jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč měsíčně a z částky životního minima podle příslušných právních předpisů. Takové jednání však soud nepovažuje za souladné se smyslem úpravy zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelů. Předně je třeba zdůraznit, že poskytovatel spotřebitelského úvěru se nemůže spokojit s prostým sdělením spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, avšak sdělené skutečnosti by měl přiměřeným způsobem ověřit. Na to však společnost v projednávaném případě zcela rezignovala, když si neověřila ani příjem žalovaného, ani jeho výdaje, kde se spokojila jen s údajem o životním minimu. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 32 351 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 6 520 Kč a k vydání tudíž zbývá 25 831 Kč.

20. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. V současné době je žalovaný po mrtvici a jeho jediným příjmem jsou dávky státní sociální podpory, nicméně sám uvedl, že by z těchto příjmů byl schopen splácet 500 Kč měsíčně.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 25 831 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalovaného, tedy ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud si je vědom, že ve splátkách v této výši bude žalovaný uložené plnění platit čtyři roky a čtyři měsíce, což je však v souladu se shora uvedeným výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na značnou dobu pak soud uložil žalovanému tuto povinnost pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 20 456,47 Kč, úroku ve výši 2 936,30 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 187,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 287,47 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.