Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 207/2025-34
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 16 345 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 275 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení, s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 584,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 275 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení, s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 584,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou došlou soudu dne 6. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 345 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 23. 2. 2024. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem 2 275 Kč, ke dni podání žaloby však neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala též smluvní pokutu ve výši 4 070 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 275 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě listinných důkazů soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. 2. 2024 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 275 Kč, přičemž zápůjčka byla splatná do 24. 3. 2024 (smlouva o zápůjčce ze dne 23. 2. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalobkyně žalovanému uvedené prostředky poskytla dne 23. 2. 2024 (protokol o vlastnictví účtu, výpis z běžného účtu, odpověď právnická osoba ze dne 1. 8. 2025). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné částky, a to dopisem z 31. 3. 2024 částky 13 269 Kč, dopisem z 7. 4. 2024 částky 14 052 Kč. Poté opakovanými výzvami k úhradě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 14 836 Kč dopisem z 14. 4. 2024, částky 15 649 Kč dopisem z 23. 4. 2024 a částky 16 451 Kč dopisem z 8. 5. 2024, naposledy pak žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dlužné částky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně dne 30. 1. 2025.
4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přípisem ze dne 6. 8. 2025 soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva z toho důvodu neplatná, požadovala vrátit dlužnou jistinu jako bezdůvodné obohacení.
5. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní jako spotřebitel. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
6. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřena, neboť žalobkyně takovou skutečnost neprokázala, když ani na výzvu soudu nedoložila žádné důkazy prokazující prověření úvěruschopnosti žalovaného.
9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.
11. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , z něhož cituje:
„(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
12. V poměrech projednávané věci má tedy žalobkyně nárok na vrácení nesplacené jistiny poskytnuté zápůjčky, tedy částky 10 000 Kč. Žalovaný však není povinen platit smluvený úrok, poplatky, smluvní pokuty ani jiné sankce včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se zatím nedostal.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 584,71 Kč, přičemž tato částka představuje 22,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 345 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce.