Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 60/2021-42
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 30 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení.II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka v 58 týdenních splátkách ve výši částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Celkem žalovaný zaplatil částka. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.
2. Žalovaný se k ústnímu nedostavil a k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr částka. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to vše v 58 týdenních splátkách po částka s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši částka v hotovosti (ze smlouvy o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že je OSVČ s příjmem částka a výdaji ve výši částka, vč. splátek jiných půjček; žádné doplňující listiny ani soudu spolu s kartou doloženy nebyly.
5. Dále soud zjistil z insolvenčního rejstříku, že insolvenční řízení žalovaného, v důsledku něhož bylo zdejší řízení přerušeno, skončilo usnesením o zrušení schváleného oddlužení s právní moci k datum. Ze sdělení insolvenčního správce a plnění oddlužení dále soud zjistil, že na pohledávku žalobkyně žalovaný plnil částka (z předmětného usnesení a ze sdělení správce o plnění oddlužení ze dne datum).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku částka. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku částka a dále žalobkyni částku částka v rámci insolvenčního řízení. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Žádné důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, vyjma zákaznické karty, a k ústnímu jednání se nedostavila, čímž se zbavila své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy tvrzení v žalobě soud nepovažoval zákaznickou kartou za prokázaná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. možné, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne datum soud nemohl podle § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlédnout.
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínka ve smlouvě o úvěru, v níž „zákazník potvrzuje, že Fair Credit s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka“, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
13. Závěr o absolutní neplatnosti (dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy ZoSÚ nestanovil jasně absolutní neplatnost) se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno), dle něhož se jedná o požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. adresa gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „[s]tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) [ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne datum, věc Anonymizováno].
14. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě pouze žalovaný deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že je OSVČ a bydlí v nájmu. Z karty zákazníka však žádným způsobem nevyplývá, jaké a zda vůbec nějaké, doklady k ověření těchto tvrzení žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil a ta tak jeho tvrzení ověřila. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listiny soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.
15. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat a že žalovaný prohlásil poskytnuté údaje za pravdivé, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod „sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů je bezúspěšná i námitka žalobkyně, že nemůže očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odpovídající náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil částka, jak uvedla žalobkyně, a dále částka v rámci insolvenčního řízení, jak bylo zjištěno z dokazování, zůstala mu povinnost vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, neboť se jedná o přiměřenou lhůtu podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., jímž se vydává exekuční řád.