Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 64/2025-85
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 47 110 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 449 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 661 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 326 Kč od 28. 5. 2024 do 1. 8. 2024 v kapitalizované výši 968,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 326 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,29 % ročně z částky 28 877,10 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024 v kapitalizované výši 1 124,20 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 877,10 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 103 276 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 449 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 661 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 326 Kč od 28. 5. 2024 do 1. 8. 2024 v kapitalizované výši 968,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 326 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,29 % ročně z částky 28 877,10 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024 v kapitalizované výši 1 124,20 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 877,10 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 103 276 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem specifikovanými ve výroku I a II tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 11. 7. 2023 úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,29 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 793 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil do zesplatnění celkem 12 551 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
Zjištěný skutkový stav
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 11. 7. 2023 podepsal žalovaný elektronicky prostřednictvím kódu návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota, kdy jeho totožnost byla žalobkyní ověřena prostřednictvím občanského průkazu (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota na č. l. 37, fotografie průkazu na č. l. 21 a 22). Žalobkyně návrh 11. 7. 2023 akceptovala a následující den zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota (viz oznámení o schválení úvěru na č. l. 35, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota na č. l. 37). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 793 Kč (celkem 86 064 Kč) s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut; zápůjční úroková sazba činí 66,29 % ročně, předpokládaná RPSN 90,64 % (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota).
4. Co se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného týče, žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 20 000 Kč a výdaje na bydlení činí 3 915 Kč, dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním a nehradí splátky jiných úvěrů (viz hodnocení klienta na č. l. 24). Žalobkyně dále vycházela z životního minima ve výši 4 860 Kč (viz hodnocení klienta na č. l. 24). Žalobkyně měla k dispozici historii pohybů na běžném účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné 4 příchozí platby z účtu Anonymizováno adresa, a to dne 9. 3. 2022 26 391 Kč, dne 11. 4. 2022 20 139 Kč, dne 10. 5. 2022 21 306 Kč a dne 7. 6. 2022 22 700 Kč (viz historie pohybů na č. l. 23). Žalobkyně dále provedla lustraci v nebankovním registru klientských informací, ze kterého vyplývá, že žalovaný žádal úvěr u 4 dalších finančních institucí/bank, součet zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce a celkové zbývající částky splátkových operací činilo 50 929 Kč, celkový úvěrový rámec poskytnutý žalovanému činí 20 000 Kč a že žalovaný měl celkový dluh po splatnosti ve výši 7 264 Kč (viz výpis z NRKI na č. l. 74) a také v registru SOLUS bez výsledku (viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 73).
5. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 činil počáteční zůstatek – 20 000 Kč a konečný zůstatek – 20 000 Kč, na účet přišlo i odešlo 31 967 Kč. Za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 činil konečný zůstatek – 20 000 Kč a na účet přišlo i odešlo 22 951,55 Kč. V obou zmíněných měsících měl žalovaný na účtu povolený limit čerpání 20 000 Kč, tzv. povolený debet. Velkou část výdajů žalovaného tvořily splátky jistiny, poplatků a úroků po splatnosti (viz výpis z účtu na č. l. 51).
6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 7. 2023 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na účet č. č. účtu, uvedený ve Smlouvě, který je vedený na jméno žalovaného a jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 18, výpis z účtu na č. l. 54). Žalovaný uhradil celkem 8 splátek po 1 793 Kč a dále dne 20. 4. 2024 částku 207 Kč; tj. celkem 14 551 Kč (viz karta klienta na č. l. 34).
Právní posouzení věci
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ačkoliv strany projevily vůli Smlouvu uzavřít, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila prostřednictvím pohybů na účtu žalovaného za měsíce 3–6/2022, tedy rok před uzavřením Smlouvy, z nichž bylo zjištěno, že ten je tvořen příjmem žalovaného ze zaměstnání v průměrné výši 22 634 Kč (průměr z částek 22 700 + 21 306 + 20 139 + 26 391). Žalobkyně však nedisponovala výpisem z účtu za aktuální období a neměla tak ověřeno, zda je takto zjištěný příjem stále aktuální a zda je žalovaný stále zaměstnán. Co se týče výdajů žalovaného, ty žalobkyně jen odhadovala, a to na základě životního minima ve výši 4 860 Kč. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima, přičemž se nejedná o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Dále žalobkyně disponovala pouze s tvrzením žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí jen 3 915 Kč měsíčně. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z provedené lustrace v systému NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný má jiné úvěry ve výši 50 929 Kč a dále úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž měsíčně hradí splátky 7 264 Kč. Pokud by si žalobkyně vyžádala před uzavřením Smlouvy alespoň výpis z účtu žalovaného, zjistila by, že majetková situace žalovaného není vůbec tak dobrá, neboť na účtu nedisponuje žádnými finančními prostředky a jeho výdaje dosahují každý měsíc jeho příjmy, přitom jejich velkou část tvoří úhrady jiných úvěrů, které nadto žalovaný hradí po datu jejich splatnosti. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným, nadto bylo vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu žalovaného zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.
10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
11. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.
12. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
13. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 30 000Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 14 551 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 15 449 Kč.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. přitom vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 15 449 Kč coby části poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 449 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II).
Náklady řízení a lhůta k plnění
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.