Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 220/2025-27
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 7 000,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 537 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 463,43 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 620,43 Kč od 8. 2. 2024 do 16. 12. 2024 kapitalizovaným částkou 719,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 620,43 Kč od 1. 5. 2024 do 10. 5. 2024 a z částky 5 083,43 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 537 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 463,43 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 620,43 Kč od 8. 2. 2024 do 16. 12. 2024 kapitalizovaným částkou 719,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 620,43 Kč od 1. 5. 2024 do 10. 5. 2024 a z částky 5 083,43 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. Na základě této smlouvy poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 28 581 Kč a žalovaný se zavázal předmětný úvěr hradit v pravidelných měsíční splátkách ve výši 3 116 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,51 % ročně. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, a proto banka využila svého práva a prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 30. 4. 2024. Žalovaný však úvěr nesplatil a nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.
2. K výzvě soudu ohledně doplnění a doložení, jakým konkrétním způsobem prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, vyplynulo, že tato vycházela z tvrzení žalovaného a dále z údajů insolvenčního rejstříku a databáze Solus.
3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru č. anonymizováno bylo prokázáno, že se touto právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 581 Kč za účelem nákupu výpočetní techniky. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splácet v 11 splátkách po 2 886 Kč měsíčně s úrokem ve výši 21,51 % ročně při RPSN 24,93 %. Součástí bylo rovněž pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru, tj. výše splátky vč. pojištění činila 3 116 Kč. Jako čistý měsíční příjem žalovaného byla ve smlouvě uvedena částka 14 318 Kč, náklady domácnosti 5 000 Kč, jiné splátky 0 Kč. Uvedené údaje žalobkyní doloženy nebyly. Součástí smluvních ujednání byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky pro klasické úvěry. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v částce 28 581 Kč, načež uhradil celkem 9 splátek po 3 116 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak vyplývá z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023. Žalobkyně dále žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě dluhu výzvou k okamžitému splacení ze dne 30. 4. 2025, kterou dle podacího archu zaslala žalovanému dne 6. 5. 2024. Následně byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 18. 12. 2024. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že nad rámec uvedených splátek nebylo plněno ničeho, když žalovaný žádná tvrzení v tomto směru neuvedl.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru nedoložila žádné relevantní listiny. Je tedy zřejmé, že se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že prakticky vycházela pouze z údajných tvrzení žalovaného, přičemž zejména příjem žalovaného nikterak neověřila. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného výplatní pásky či výpis z účtu, kterým mohly být uvedené skutečnosti doloženy. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost v podstatě formálně, aniž by vycházela ze spolehlivých zdrojů. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Dle uvedeného ustanovení pak uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o splátky, jež již byly žalovaným uhrazeny. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal úrok stanovený právním předpisem, resp. nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 11. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 6. 5. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, kdy tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 9. 5. 2024. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k okamžitému plnění, kdy má soud za to, že bylo v možnostech žalovaného uhradit pohledávku do druhého pracovního dne. Dne 11. 5. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy s ohledem na výši částky je toto rovněž nepochybně v možnostech žalovaného.
7. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je neplatná.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl převážně úspěšnější žalovaný, tomu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.