Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 218/2025-34

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 11 221,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 221,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 97,14 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 646,42 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 221,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 97,14 Kč.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 646,42 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.

1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 11 221,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanou dne 4. 11. 2023 uzavřela smlouvu o nákupu na splátky č. číslo. Jedná se o smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. , (dále jen „“). Nedílnou součástí smlouvy jsou Podmínky smlouvy o nákupu na splátky a Ceník žalobkyně. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 490 Kč. Úvěr byl sjednán za účelem koupě sjednaného zboží. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,20 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradami sjednaných splátek, a to i přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a úvěr ke dni 23. 9. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 11 221,08 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku do 23. 9. 2024 ve výši 646,42 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení do 23. 9. 2024 ve výši 97,14 Kč a též smluvního úroku ve výši 19,20 % ročně od 24. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od 24. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 11. 2023 (č.l. 13-15) soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 490 Kč, uvedla svůj příjem ve výši 24 000 Kč s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 3 000 Kč, v části „rozhodnutí“ bylo uvedeno, že status žalované je pozitivní s maximální částkou činí 34 090 Kč, nebylo vyžadováno potvrzení o příjmu, v kolonce „ověřené příjmy“ je uvedeno 0, měsíční závazky žalované byly stanoveny na částku 12 144 Kč, úvěr byl sjednán v délce 11 měsíců. Z výpisu z registru klientských informací (č.l. 16-19) soud zjistil osobní informace žalované, CB skóre 553, pásmo H, v sekci „detail splátkové“ je uvedeno, že celkové měsíční splátky žalované činí 12 144, celková zbývající částka činí 1 435 787 (není uvedeno, zda se jedná o hodnoty v Kč), dále je v dokumentu uvedeno, že žalovaná má existující spotřební úvěr ze dne 9. 8. 2023, s datem ukončení 15. 8. 2033 s celkovou částkou úvěru ve výši 912 064 Kč se 119 zbývajícími splátkami, s výší měsíční splátky 12 144 Kč. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. číslo uzavřené dne 4. 11. 2023 žalobkyní a žalovanou (č.l. 20) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 20 490 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 11 měsíčních splátkách s poslední splátkou ke dni 20. 10. 2024, celkové náklady úvěru byly vypočteny na částku 2 237,54 Kč, RPSN činila 21,28 %, úrok z prodlení 8 %, smluvní pokuta 0,1 % denně, smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím zaslaného SMS kódu. Ze splátkového kalendáře (č.l. 21) soud zjistil předpis jednotlivých splátek, přičemž měsíční splátka činila částku 2 066,15 Kč. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 21 p.v. - 23) bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru včetně nákladů spojených s prodlením žalované. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 8. 2024 (č.l. 24) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 6 226,62 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 4. 2025 (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru ke dni 23. 9. 2024 a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 13 978,21 Kč. Z výpisu z účtu (č.l. 26) soud zjistil, že žalobkyně připsala na účet žalované částku 20 490 Kč dne 6. 11. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2024 (č.l. 27) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 12 464,64 Kč.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 4. 11. 2023 smlouvu o nákupu na splátky, kdy žalobkyně žalované poskytla účelový úvěr ve výši 20 490 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 11 měsíčních splátkách ve výši 2 066,15 Kč, náklady na úvěr činily částku 2 237,54 Kč. Žalovaná se dostala s úhradou splátek do prodlení, dlužnou částku neuhradila ani přes výzvy žalobkyně, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 23. 9. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Ve žádosti o úvěr byl uveden příjem žalované ve výši 24 000 Kč, žalovaná dále uvedla, že její měsíční výdaje činí 3 000 Kč, další výdaje žalované byly stanoveny na částku 12 144 Kč. Žalobkyně dle žádosti o úvěr nevyžadovala žádné podklady k příjmům ani výdajům žalované, ani je nijak neověřovala. Z výpisu z registru klientských informací vyplývá, že žalobkyně zjišťovala závazky žalované ve svém interním systému. Žalobkyně však aktivně nezjišťovala pravidelné výdaje žalované (nájemní smlouva a další), ani její příjmy. Žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce, zcela nedostatečně se spolehla zejména na prohlášení žalované (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka, právnická osoba v. jméno FO a další), neměla k dispozici podklady k příjmům ani výdajům žalované. V tomto případě navíc dle zjištění samotné žalobkyně bylo zřejmé, že žalovaná vzhledem k výši svého tvrzeného příjmu a splátkám spotřebitelského úvěru, nebude schopná splácet další úvěr, žalobkyně jí přesto poskytla finanční prostředky. Žalobkyně nepostupovala správně obsahově, z prostého porovnání tvrzeného příjmu, závazků a zjevně podhodnocených měsíčních výdajů bylo zřejmé, že žalovaná nebude schopna splácet úvěr (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy tak soud nemohl žalobkyni přiznat smluvní úrok ani smluvní pokutu.

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 11 221,08 Kč poskytnutém žalované žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, zbývá jí tak uhradit 11 221,08 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do této částky se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 97,14 Kč a zamítl ji co do úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 11 221,08 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 646,42 Kč.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ve výši stanovené

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , když žalobkyni, která měla neúspěch v poměrně nepatrné části, přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 615 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč), částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.