Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 141/2025-40
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 78.003,04 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Řízení se pro částku 1.498,- Kč úrok ve výši 502,- Kč, úrok ve výši 12,75% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37.215,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 17.8.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Pro částku 39.289,75 Kč, pro úrok ve výši 11.648,25 Kč, pro úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 74.366,57 Kč od 15.5.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 2.862,58 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76.505,04 Kč od 15.5.2025 do zaplacení se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro částku 1.498,- Kč úrok ve výši 502,- Kč, úrok ve výši 12,75% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37.215,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 17.8.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Pro částku 39.289,75 Kč, pro úrok ve výši 11.648,25 Kč, pro úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 74.366,57 Kč od 15.5.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 2.862,58 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76.505,04 Kč od 15.5.2025 do zaplacení se žaloba zamítá.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 78.003,04 Kč s úrokem ve výši 12.015,31 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 77.256,04 Kč od 10.5.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.734,35 Kč a ve výši 12% ročně z částky 78.003,04 Kč od 10.5.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 10.3.2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, a to zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 83.290,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 4% z aktuální dlužné částky). V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 127.964,- Kč a uhradil celkem částku 88.749,71 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 9.1.2025. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 9.1.2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. I přes výzvy žalobce žalovaný uhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku 2.000,- Kč. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 78.003,04 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 77.256,04 Kč, poplatků ve výši 117,- Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130,- Kč, smluvní pokuty ve výši 500,- Kč a příslušenství pohledávky.
V podání ze dne 2.9.2025 žalobce uvedl, že prostřednictvím výpočtu MLS (maximální limit splátky) žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru. MLS je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Úvěrovou kartu vč. rozpisu výpočtu MLS žalobce předkládá. Příjem žalovaného byl uveden ve výši 30.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti byl uveden ve výši 25.000,- Kč. Při výpočtu MLS žadatele, žalobce zohlednil životní minimum žadatele (3.860,- Kč) a sumu splátek úvěrů mimo HC (7.761,- Kč). Při výpočtu MLS domácnosti byly navíc žalobcem zohledněny normativní náklady na bydlení (3.740,- Kč) a životní minima všech členů domácnosti (3.860,- Kč), součet splátek úvěrů v NRKI a HC (24.651,- Kč). Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI, CEE, ISIR). V registru SOLUS – nenalezen, NRKI – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR – v registru nenalezen. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru svědčí i to, že žalovaný následně hradil na smlouvu od 4/2022 do 12/2024, tedy po dobu více než dvou a půl let, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Na úvěrovou smlouvu bylo žalovaným čerpáno v rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky a v rámci bezúčelového úvěru převodem hotovosti na účet žalovaného. Dne 10.3.2022 žalovaný načerpal účelový spotřebitelský úvěr ve výši 19.999,- Kč na úhradu ceny zboží prodejci právnická osoba (prodejce po podpisu smlouvy předá zboží klientovi a žalobce následně proplatí cenu zboží prodejci, načež klient splácí úvěr v dohodnutých splátkách žalobci). Dále v rámci nákupu na splátky žalovaný načerpal dne 6.2.2024 částku ve výši 9.999,- Kč na úhradu prodejci právnická osoba. Dále žalovaný čerpal finanční prostředky formou převodu hotovosti na účet a to: dne 27.12.2022 částku 50.000,- Kč, dne 13.2.2023 částku 1.000,- Kč, dne27.2.2023 částku 2.941,- Kč, dne 27.2.2023 částku 2.300,- kč, dne 29.9.2023 částku 4.000,- Kč, dne 24.10.2023 částku 1.000,- Kč, dne 7.11.2023 částku 19.000,- Kč, dne 20.11.2023 částku 2.000,- Kč, dne 28.11.2023 částku 503,- Kč, dne 27.12.2023 částku 1.000,- Kč, dne 28.12.2023 částku 508,- Kč, dne 29.1.2024 částku 1.000,- Kč, dne 20.2.2024 částku 3.000,- Kč, dne 19.3.2024 částku 2.000,- Kč, dne 2.4.2024 částku 714,- Kč, dne 22.4.2024 částku 2.000,- Kč, dne 14.8.2024 částku 5.000,- Kč.
V podání ze dne 2.9.2025 žalobce vzal svůj žalobní návrh částečně zpět pro částku 2.000,- Kč, kterou žalovaný uhradil dne 9.5.2025 a to pro: částku 1.498,- Kč, kapitalizovaný úrok 502,- Kč, úrok ve výši 12,75% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 1.498,- Kč od 15.5.2025 do zaplacení. Žalobce trval na zaplacení částky 76.505,04 Kč, úroku ve výši 11.648,25 Kč, úroku ve výši 12,75% ročně z částky 74.366,57 Kč od 15.5.2025 do zaplacení, úroku z prodlení 2.862,58 Kč a úroku z prodlení 12% ročně z částky 76.505,m04 Kč od 15.5.2025 do zaplacení.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Před zahájením jednání dne 2.9.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 2.000,- Kč. Soud v souladu s ust. § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z karty klienta vyplněné žalobcem soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno: rozvedený, druh bydlení – vlastní byt/dům, počet dětí 0. Zdroj příjmu – zaměstnanec, výše příjmu 30.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 25.000,- Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 20.000,- Kč. Žalovaný byl ověřován v registru MVCR, CEE, ISIR, JAP PUJCKA, NRKI, SOLUS.
Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má osobní splátkový úvěr (699.332) s počátečním datem 24.8.2021 (výše měsíční splátky 7.761,- Kč), úvěr na stavební spoření (kreditní rámec 2.970.000) s počátečním datem 5.11.2021 (výše měsíční splátky 16.890,- Kč).
Z listin y označené jako Šikovný účet – číslo smlouvy hodnota ze dne 10.3.2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30.000,- Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 26,28%, RPSN 29,70% a výši měsíční splátky 4% z dlužné částky. Celková částka splatná spotřebitelem je 34.272,- Kč. Dále si účastníci sjednali účelový úvěr na nábytek (sedací soupravu) ve výši 19.999,- Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 18,34%, RPSN 20,1%. Žalovaný se zavázal hradit 11 měsíčních splátek po 2.000,- Kč, první splátka splatná 20.4.2022. Celková částka splatná spotřebitelem je 22.000,- Kč. Žalovaný, kromě svých osobních údajů, ve smlouvě uvedl, že je rozvedený, počet vyživovaných dětí 0, zdroj příjmů zaměstnanec a zaměstnavatele, čistý měsíční příjem 30.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25.000,- Kč, který je přeškrtnut.
Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že od 18.3.2022 do 15.8.2024 bylo v rámci smlouvy zasláno celkem 127.964,- Kč.
Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobce, ze kterého vyplývá čerpání a splácení poskytnutých úvěrů. Žalovaný načerpal celkem částku 127.964,- Kč a uhradil celkem částku 90.749,71 Kč.
V dopise ze dne 9.1.2025 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 86.256,71 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 10.1.2025.
Předžalobní výzvou k plnění ze dne 30.1.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 87.604,96 Kč do 6.2.2025. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 31.1.2025.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru a smlouvu o účelovém úvěru. Na základě smlouvy žalovaný vyčerpal celkem částku 127.964,- Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 9.1.2025 poskytnutý úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 9.1.2025. Žalovaný zaplatil celkem částku 90.749,71 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Žalobce vycházel z čistého měsíčního příjmu 30.000,- Kč, životního minima žalovaného 3.860,- Kč a životního minima všech členů domácnosti 3.860,- Kč, součtu splátek úvěrů 7.761,- Kč a 24.651,- Kč, normativních nákladů na bydlení 3.740,- Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě/domě a nemá vyživovací povinnost. Žalobce nahlédl do externích registrech (SOLUS a NRKI), kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce neověřoval příjmovou stránku žalovaného. Pokud jde výdaje žalovaného soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný uváděl výdaje domácnosti ve výši 20.000,- Kč, avšak soudu opět nebyl předložen žádný doklad prokazující tvrzenou skutečnost a žalobce s touto částkou ani nepracoval (jak vyplývá z MLS domácnosti). Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil pouze na využívání statistického modelu (který o skutečných výdajích žalované nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů uvedených žalovaným, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobce však v tomto případě (u výdajů žalované) primárně využil statistické údaje bez toho, aniž by se snažil získané informace od žalovaného ověřit. Ani skutečnost, že žalovaný po dobu více než dvou a půl let úvěr splácel, nedokládá že schopnost žalovaného splácet poskytnutý byla dostatečná. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se blíže nezajímal o výdaje žalovaného. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobce, opisu výpisu a interního přehledu, že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 127.964,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 127.964,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 90.749,71 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 37.215,29 Kč a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 15.8.2025. Nárok se stal splatným 16.8.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 17.8.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 17.8.2025 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 96.800,27 Kč (částku 76.505,04 Kč + úrok 11.648,25 Kč + 3.091,30 Kč – úrok 12,75% ročně z částky 74.366,57 Kč od 15.5.2025 do 10.9.2025 + úrok z prodlení 2.862,58 Kč + 2.993,10 Kč - úrok z prodlení 12% ročně z částky 76.505,04 Kč od 15.5.2025 do 10.9.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 37.508,39 Kč (částka 37.215,29 Kč + 293,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z 37.215,29 Kč od 17.8.2025 do 10.9.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 39%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 61%. Poměr úspěchu tedy činí 22% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.