Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 119/2025-51
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno, Anonymizováno
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované Anonymizováno
o zaplacení 17 845 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 186 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 11 659 Kč a úroků z prodlení z částky 11 942 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 186 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 11 659 Kč a úroků z prodlení z částky 11 942 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 23. 6. 2025, doplněnou podáním ze dne 9. 9. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 17 845 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo číslo smlouvy, uzavřené dne 4. 4. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, se adresa, IČ IČO a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky internetové stránky. Žalobkyně uvedla, že na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 900 Kč, a to v platbách 12 000 Kč dne 4. 4. 2024, 900 Kč dne 9. 5. 2024, 1 100 Kč dne 7. 6. 2024, dne 1 300 Kč dne 24. 6. 2024 a 600 Kč dne 30. 8. 2024. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet žalované číslo č. účtu. Dle žaloby byla úvěruschopnost žalované právní předchůdkyní žalobkyně posuzována na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění dluhů a povinností. Dle žaloby byla žalovaná k úhradě dluhu žalobkyní marně upomínána. Pohledávka za žalovanou byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 17 845 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 942 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 903 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila před podáním žaloby k rukám původního věřitele celkem částku 9 714 Kč, a to v platbách ze dne 26. 4. 2024 ve výši 2 080 Kč, dne 24. 5. 2024 ve výši 2 406 Kč, dne 19. 6. 2024 ve výši 2 493 Kč a dne 16. 8. 2024 ve výši 2 735 Kč. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Soud usnesením ze dne 22. 7. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 119/2025 -36 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu doplnila podáním ze dne 9. 9. 2025, odkázala na již popsané posouzení úvěruschopnosti v žalobě a dále uvedla, že nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Doplnila žalobu, že celkem žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 15 900 Kč, uhradila 9 714 Kč.
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř. “).
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Anonymizováno číslo číslo smlouvy ze dne 4. 4. 2024 uzavřené mezi společnosti právnická osoba, se adresa, IČ IČO a žalovanou soud zjistil, že žalované byl na základě smlouvy poskytnut produkt Anonymizováno – možnost čerpat úvěr až do výše 12 000 Kč. Jednalo se o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Datum prvního čerpání byl stanoven na den 4. 4. 2024, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 311,30 %. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného číslo č. účtu. Součástí smlouvy účastníci učinili i obchodní podmínky právnická osoba pro produkt Anonymizováno.
7. Z výpisu z běžného účtu právnická osoba. bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený shora byly poskytnuty následující platby: 12 000 Kč dne 4. 4. 2024, 900 Kč dne 9. 5. 2024, 1 100 Kč dne 7. 6. 2024, dne 1 300 Kč dne 24. 6. 2024 a 600 Kč dne 30. 8. 2024.
8. Z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 2. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky v celkové výši 18 048 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 942 Kč, smluvního úroku ve výši 5 903 Kč, smluvní pokuty ve výši 53 Kč a poplatku za upomínku ve výši 150 Kč.
9. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 31 875 Kč.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalované odeslána téhož dne.
12. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 28. 7. 2025 bylo potvrzeno, že majitelkou účtu číslo č. účtu je žalovaná a že na uvedený účet byly zaslány částky 900 Kč dne 9. 5. 2024, 1 100 Kč dne 7. 6. 2024, dne 1 300 Kč dne 24. 6. 2024 a 600 Kč dne 30. 8. 2024. Z výpisu z běžného účtu pak soud zjistil, že na tento účet právní předchůdce žalobkyně dne 4. 4. 2024 zaslal částku 12 000 Kč.
13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z pouhého prohlášení žalované o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že nedisponuje listinami prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Soud přesto vyzval žalobkyni, aby tyto doklady soudu předložila, aby si je mohla případně obstarat. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že nedisponuje žádnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalované. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalované by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaná v rozhodném období měla, jaké byly její skutečné výdaje, zda měla nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácela apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
18. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované.
19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku . Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 900 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku uhradila 9 714 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 6 186 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalované uhradit žalobkyni částku 6 186 Kč.
20. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 , věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024 -78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 11 659 Kč a úroku z prodlení z částky 11 942 Kč, zamítl.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 17 845 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 6 186 Kč a žaloba byla pro částku 11 659 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí vyzněl ve prospěch žalované, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
22. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. , položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711011925.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.