Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 142/2025-53

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 20 002 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 803,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 935,58 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 841,84 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 105,55 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 405,55 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 3 700 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 803,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 935,58 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 841,84 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 105,55 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 405,55 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 3 700 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 4. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 002 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 22. 2. 2022, uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky vrátit, a navíc zaplatit úroky a poplatky. Celkovou částku 22 302 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč do 22. 4. 2023. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně na výzvu soudu svým podáním ze dne 23. 6. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, přičemž majetková situace byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena na základě dohody o změně pracovní smlouvy a výpisy z bankovního účtu.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V projednávané věci žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila v přípisu ze dne 3. 7. 2025 a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž ve výzvě byl poučen, že pokud se nevyjádří, bude soud ve smyslu předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 22. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 302 Kč, které představoval ve výši 609 Kč pevný smluvní úrok, ve výši 5 880 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 1 653 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ve výši 2 160 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, počínaje od splatnosti první splátky, která je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut jako neúčelový hotovostní, přičemž žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky mu byli předány v hotovosti v místě svého bydliště.

6. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí částku 20 274 Kč a měsíční výdaje činí částku 9 971 Kč, z toho 1 000 Kč za bydlení a energie, 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, 4 111 Kč za srážky ze mzdy a výživné a 1 000 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Žalovaný tak prohlásil použitelný měsíční příjem ve výši 10 303 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný, rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti.

7. Z fotografií obrazovky mobilního zařízení soud zjistil, že žalovaný při uzavření smlouvy doložil příchozí transakce ze dne 18. 1. 2022 ve výši 16 141 Kč a dne 9. 2. 2022 ve výši 16 185 Kč, jež představují dávky nemocenského. Na fotografiích jsou dále zachyceny odchozí platby ze dne 16. 1. 2022 ve výši 262,10 Kč a dne 9. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč.

8. Z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný měl sjednaný pracovní poměr na dobu určitou u zaměstnavatele právnická osoba, s trváním do 31. 5. 2022.

9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na poskytnutí úvěr uhradil celkem částku 8 300 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a přílohy č. 1 k této smlouvě zjistil, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni.

11. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že úplata za postoupení byla provedena dne 29. 5. 2024, přičemž tímto dnem bylo převedeno vlastnické právo k postoupeným pohledávkám.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky.

13. Z výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 23 463,32 Kč ve lhůtě do 25. 9. 2024. Odeslání výzvy bylo doloženo podacím lístkem ze dne 11. 9. 2024.

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 2. 2022 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce žalobkyně vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.

19. Soud v této věci podotýká, že žalovaný nebyl povinen vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit jeho úvěruschopnost ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, kdy z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 OPR, mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

20. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když vyšel z údajů a dokladů od žalovaného. Takto získané informace měl právní předchůdce žalobkyně hodnotit tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného pouze okrajově. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování příjmové stránky žalovaného doložila fotografiemi obrazovky mobilního zařízení, na kterých se nacházely údaje z internetového bankovnictví, přičemž z těchto fotografií nelze na jisto určit, že se jedná o internetové bankovnictví žalovaného. Předmětné fotografie dokládají pouze dvě příjmové transakce, a to ze dne 18. 1. 2022 a dne 9. 2. 2022, kdy však tyto platby netvoří úplný pohled na majetkovou situaci žalovaného. Nelze opomenout ani skutečnost, že v poznámce platby jsou uvedeny informace o srážkách z důvodu exekučního řízení a skutečnost, že se jedná o dávky nemocenského, nikoliv o mzdu. Dohoda o změně pracovní smlouvy soud sama o sobě majetkovou situaci žalovaného nikterak nedokládá, přičemž potvrzuje toliko, že pracovní poměr žalovaného s jeho zaměstnavatelem byl sjednán do 31. 5. 2022. Ohledně výdajové stránky žalovaného byly doloženy pouze dvě platby v rámci fotografií mobilního zařízení. Je však zcela nereálné, aby tyto doložené platby byly jedinými výdaji žalovaného. Žalobkyně žádné další podklady k tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. Žalobkyně tak nedoložila, že by právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného důkladně ověřoval. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr je podstatný poměr mezi jejími příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na poskytovateli úvěru, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků spotřebitele náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, její tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. nedoložil, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalovanému úvěr a uzavřel s ní předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

22. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 12 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil částku 8 300 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 3 700 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně nedoložil, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 3 700 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle

24. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván v předžalobní upomínce ze dne 10. 9. 2024, jejíž odeslání žalobkyně doložila podacím lístkem ze dne 11. 9. 2024. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván ve lhůtě do 25. 9. 2024. Ode dne následujícího, tedy od 26. 9. 2024, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení pak soud v souladu s žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 700 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroku z prodlení je stanovena

25. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl právo na náhradu části nákladů řízení podle , avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.