Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 166/2025-21
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení částky 78 799,74 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 60 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18,799,74 Kč a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 586,33 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 60 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18,799,74 Kč a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 586,33 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 78 799,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO: IČO (dále pouze „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „původní věřitelka“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl původní věřitelkou žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit společně se sjednaným příslušenstvím formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 8 404,38 Kč, kdy celková částka k vrácení byla stanovena částkou 100 852,56 Kč, se splatností poslední splátky ke dni datum. Žalovaný jistinu úvěru včetně jejího příslušenství včas a řádně nesplatil, s jejich zaplacením se dostal do prodlení, kdy žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky se po něm podanou žalobou domáhá zaplacení jednak nesplacené jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč a dále nesplaceného smluvního úroku ve výši 18 799,74 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila a navrhovala žalobě vyhovět v plném rozsahu, kdy odkazovala na soudu předložené listinné důkazy.
4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne datum; výpisem z běžného účtu, ze kterého je patrno, že žalovanému byla dne datum na účet. uvedený ve smlouvě č. č. účtu poskytnuta částka 60 000 Kč, specifikovaná pod VS: var. symbol, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně soudu rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne datum, kterou byl žalovaný o zaplacení dlužné částky upomínán.
5. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru celkovou majetkovou situaci žalovaného, tzv. „úvěruschopnost“ za účelem splnění podmínek pro poskytnutí úvěru, žalobkyně tyto skutečnosti neuvedla, přičemž uvedla, že pokud by soud zaujal stanovisko o neprokázání této skutečnosti, navrhuje, aby soud věc posoudil z titulu nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému poskytnutím částky 60 000 Kč dostalo, když z takto poskytnuté částky nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně, a ani žalobkyni ničeho.
6. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč, zasláním na jeho účet č. č. účtu uvedený ve smlouvě, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím nejpozději do datum. Peněžní prostředky byly žalovanému co do výše 60 000 Kč poskytnuty, a to formou bezhotovostního převodu, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, nedošlo. Poté byla pohledávka podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem Anonymizováno pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet a zcela splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně, jak sama uvedla, nedisponuje důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázala, proto vzal soud skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a prověřovala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru za neprokázanou.
17. V daném případě bylo proto nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou 60 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (60 000 Kč – 0 Kč = 60 000 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl žalobě co do částky 60 000 Kč.
18. Jelikož se žalovaný dostal se splněním splatného závazku co do částky 60 000 Kč do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
19. Úrok z prodlení tak soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 60 000 Kč, kdy počátek prodlení odvíjel od lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě, přičemž výši úroku z prodlení přiznal v souladu s návrhem žalobkyně ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Co do zbytku požadovaného nároku soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II. rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě byla ve věci úspěšnější žalobkyně, které soud přiznal náhradu nákladů řízení v částce 10 586,33 Kč. Uvedená částka představuje 52,28 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala částku 87 140,09 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 66 350,54 Kč). Náklady řízení ve věci úspěšnější žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 799,74 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (za úkony realizované do datum) a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč (za úkon realizovaný po datum) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 872,80 Kč. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku 20 249,30 Kč, přičemž 52,28 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí částku 10 586,33 Kč, které soud žalobkyni přiznal.
22. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.