Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 151/2025-57
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa
pro zaplacení 23 322,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 392,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 379,53 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 307,99 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 619,71 Kč za období od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 322,54 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 074 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 392,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 379,53 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 307,99 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 619,71 Kč za období od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 322,54 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 074 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 322,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 4. 8. 2024 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 592 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal 25 592 Kč, přičemž na úvěr uhradil celkem 6 662 Kč. Ke dni sepsání žaloby žalovanému zůstal ze smlouvy dluh v celkové výši 23 322,54 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 307,99 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 758,55 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně na příslušenství požadovala úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 379,53 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 307,99 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 28. 2. 2025 do 19. 5. 2025, tj. do sepsání žaloby, ve výši 619,71 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 322,54 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 4. 8. 2024 uzavřena úvěrová smlouva „produkt žalobkyně“, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 25 592 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci. V rámci smlouvy byl sjednán splátkový program na nákup mobilního telefonu značka mobilního telefonu (dále jen „mobilní telefon“) za cenu 25 592 Kč. Dále byl v rámci smlouvy sjednán balíček pojištění produkt žalobkyně s měsíčním pojistným ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru (viz smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 4. 8. 2024). Žalovaný dne 16. 8. 2024 načerpal částku 25 592 Kč, a to tak, že zakoupil na splátky mobilní telefon na internetovém obchodu webová stránka. Žalobkyně za nákup mobilního telefonu uhradila provozovateli zmíněného internetového obchodu, společnosti právnická osoba, částku 25 592 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 6 662 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, přípis společnosti právnická osoba ze dne 11. 8. 2025).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 40 000 Kč odečetla částku životního minima dospělých členů domácnosti (7 520 Kč) spolu s bufferem MLS žadatele (100 Kč) a s výší splátky schváleného úvěru (1 024 Kč) a dále výpočet MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 40 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (1 024 Kč) také minimální výdaje domácnosti (měsíční výdaje z žádosti – 15 000 Kč, normativní náklady na bydlení – 8 037 Kč). Žalobkyně současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž uvedla, že dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem „nenalezen v registrech“. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný měl v době lustrace podané čtyři žádosti o úvěr, přičemž dvě z nich byly odmítnuty, a dále měl podané dvě žádosti o revolvingový úvěr a jednu žádost o splátkovou kreditní kartu. Žalobkyně předložila i výstřižek ze svého interního systému, ze kterého vyplývá, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a že v něm nebyl žalovaný evidován (viz ověření bonity MLS, karta klienta, úvěrová zpráva, výstřižek z interního systému žalobkyně). V úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že zdrojem hlavního příjmu žalovaného je „podnikatel“ a jeho čistý hlavní měsíční příjem činí 40 000 Kč. Dále zde bylo vyplněno, že zaměstnavatelem žalovaného je od srpna 2020 společnost právnická osoba a příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč. Dále je v úvěrové smlouvě uvedeno, že žalovaný je ženatý, má dvě vyživované děti a bydlí ve vlastním domě/bytě. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 4 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 15 000 Kč (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného.
5. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 2. 2025 výzvu ke splacení celého úvěru, kterou žalovanému taky oznámila zesplatnění úvěru. Dne 7. 3. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva k plnění).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si dne 4. 8. 2024 sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 25 592 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovanému poskytla žalobkyně peněžní prostředky tak, že za něj uhradila kupní cenu za mobilní telefon.
12. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva ze dne 4. 8. 2024 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 7. 2025, č. j. 19 C 151/2025 -38, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovaným, aniž by si tyto ověřila. Žalobkyně nijak nedoložila, že by si ověřila údaje, které jí poskytl žalovaný, a to především ve vztahu k jeho příjmům a výdajům. Žalobkyně pak sice dle karty klienta provedla lustraci v několika registrech, poskytla ale pouze důkazy k prokázání lustrace v NRKI a v insolvenčním rejstříku. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Dále pak Nejvyšší soud v citovaném rozsudku uvádí, že je povinností věřitele (poskytovatele úvěru) využívat veřejně dostupné informace a státem publikované údaje o životním minimu a „tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si nijak neověřila, a dále měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání všech svých tvrzení (vyjma lustrace v NRKI a insolvenčním rejstříku), nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Přitom žalobkyni nic nebránilo v tom, vyžádat si od žalovaného výpis z účtu za adekvátní období před poskytnutím úvěru, tj. za 3 měsíce zpětně. Takový požadavek soud považuje za přiměřený a žalobkyně by si tak mohla ověřit skutečné výdaje žalovaného a skutečné finanční poměry žalovaného včetně toho, zda si v posledním období nenabral úvěry u jiných společností apod. Je-li podle zákona povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost o úvěr žádajícího spotřebitele (žadatele), má se tak dít především na základě porovnání příjmů a výdajů žadatele. O výdajích a příjmech zpravidla poskytuje nejvěrnější obraz právě výpis z běžného účtu. Nevyžádá-li si poskytovatel úvěru takový výpis od žadatele, který běžným účtem disponuje, neplní již jen proto řádně svou povinnost zkoumat žadatelovu úvěruschopnost.
13. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 odst. 2, které spočívá v tom, že žalobkyně za žalovaného uhradila kupní cenu mobilního telefonu v ceně 25 592 Kč, čímž bylo za žalovaného plněno, co měl po právu plnit sám, neboť z důvodu neplatné úvěrové smlouvy neexistoval (platný) právní důvod pro to, aby žalobkyně hradila kupní cenu mobilního telefonu, který si žalovaný zakoupil. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 6 662 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, takže je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 18 930 Kč (25 592 Kč – 6 662 Kč).
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 18 930 Kč coby nevrácené jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jiné nároky, které žalobkyně odvozovala z úvěrové smlouvy, jí nelze rovněž přiznat, neboť jde o smlouvu, která je absolutně neplatná. Soud tak žalovaného zavázal svým rozhodnutím k zaplacení částky 18 930 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
16. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 36 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Ve vztahu k původně uplatněné částce 27 812,69 Kč (zahrnující jistinu, poplatky, smluvní pokutu, náklady na vymáhání, úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 18 930 Kč úspěch žalobkyně ve výši 68 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 32 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 % úspěch - 32 % neúspěch = 36 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 167 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 1 200 Kč (3 × 400 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21% DPH ve výši 315 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 1 074 Kč (36 % z 2 982 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).
17. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry a tyto nešlo zjistit ani z obsahu spisu, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.