Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 160/2025-55
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, v této části se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , v této části se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobkyně se proti žalovanému návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhala zaplacení částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalovaný se zavázal splácet získanou částku se sjednaným příslušenstvím dle splátkového kalendáře v měsíčních splátkách po částka vždy do každého 15. dne v měsíci, dostal se však do prodlení se splátkou splatnou datum. Po opakovaném marném upomínání žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne datum, že úvěr zesplatnila a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky do datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žalovanému byla zásilka zaslána na shora uvedenou adresu, kde si ji dne datum převzal do vlastních rukou. Žalovaný však zůstal v řízení nečinný.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (smlouva vč. příloh č.l. 12-15), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet žalovaného odesláno částka (č.l. 24), které se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do datum v měsíčních splátkách po částka (č.l.11v); RPSN činila 436 % (znovu č.l. 11). Před poskytnutím úvěru k poměrům žalovaného jej žalobkyně lustrovala v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS a nezjistila žádné negativní informace (č.l. 17). Jinak vyšla z jeho prohlášení, že je ženatý, vyživuje jedno dítě, je vyučen, má měsíční příjem částka a deklaruje měsíční výdaje celkem částka (náklady na bydlení částka, náklady domácnosti částka a finanční závazky částka). Výši příjmu ověřila žalobkyně – podle svého tvrzení – z pohybů na běžném účtu a prohlášením žalovaného. Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k úhradě celé dlužné částky do datum (č.l. 29). K zjišťování zda je žalovaný schopen splácet svůj úvěr však nebyly doloženy důkazy prokazující skutečné lustrování žalovaného v evidencích dlužníků, evidenci exekucí apod.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
11. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).
12. Žalobkyně však porušila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně kromě lustrace žalovaného v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS bez negativních výsledků vycházela z informací, které měly být částečně ověřeny výpisem z běžného účtu žalovaného, obsahujícího zejména sdělení vypovídající o neschopnosti žalovaného splácet nový závazek. Žalobkyně se spolehla toliko na deklaraci úvěruschopnosti od žalovaného, nevyžádala od něj dodatečné doklady, které by osvědčovali jeho příjmovou, ale především výdajovou stránku. Ze strany žalobkyně nebyla věnována dostatečné pozornost dalším finančním závazkům spotřebitele v kontextu s jeho deklarovanou schopností splácet úvěr. Tvrzená lustrace elektronických nástrojů pak nebyla nijak doložena.
13. Uzavřenou smlouvu tedy soud skutečně shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho je smlouva podle stejných ustanovení občanského zákoníku neplatná i pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství.
14. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. I náklady nebankovních úvěrů však musejí mít svou mez, kterou významně překračuje RPSN 436 %, zatímco běžná výše nákladů (byť bankovních) úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 % [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I., PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, právnická osoba, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (jméno FO). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www.právnická osoba. ISSN 2336-517X.].
15. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka), vnímá soud jako podstatnou významnou nerovnost účastníků řízení, kde na jedné straně vystupovala žalobkyně jako profesionál, který při své podnikatelské činnosti pravidelně zneužívá svého silnějšího postavení vůči žalovaným spotřebitelům; jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci sjednané příslušenství optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.
16. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši částka. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na úvěr dosud na úvěr uhradil částka. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky, sankce apod. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku částka z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývající části žalobu zamítl.
17. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka dospěl k následujícím závěrům:„… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
18. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., kdy důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání části nákladů řízení žalobci je především povaha sporu, přičemž žalovaný jako spotřebitel byl vystaven praktikám žalobce, které byly shledány jako nezákonné a z hledisky obecné spravedlnosti by tak přiznání náhrad nákladů řízení v této věci vedlo k nepřiměřenému zásahu do práv žalovaného.
21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (EPR č. účtu), soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
22. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.