Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 61/2025-20

Zmenené rozhodnutím 64 Co 384/2025-46
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]. sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení částky 426 730,86 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 26. 3. 2025, č. j. 23 C 61/2025-20 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 389 586,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 67 967,74 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně od 13. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o částku 37 144,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 13. 12. 2024 do zaplacení a o úrok ve výši 26 425,59 Kč a dále ve výši 5,9 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 61 976 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku."

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně. zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 426 730,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 521 124,19 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 521 124,19 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 426 730,86 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 426 730,86 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. Anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Vzdor své povinnosti však žalovaný nehradil účastníky sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého práva a od účastníky uzavřené výše specifikované smlouvy odstoupila. V důsledku uvedených skutečností tak žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni peněžní prostředky ve výši 426 730,86 Kč s příslušenstvím, k čemuž byl žalovaný před podáním žaloby opakovaně vyzýván. Žalovaný však na uvedenou výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a na žalobou uplatněný nárok ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením výše specifikované smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, a to z informací získaných z bankovních i nebankovních registrů klientských informací a jiných podobných registrů a databází, jakož i s prostřednictvím vyhodnocení celkové finanční situace žalovaného, a to na základě jím doložených skutečností, statistických, historických a demografických dat.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Zy nadepsané „Smlouva o hotovostním úvěru“,y nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob“ a zy nadepsané „Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů Anonymizováno“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný (mimo jiné) dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč (a to prostřednictvím bankovního účtu žalovaného č. č. účtu vedeného rovněž u žalobkyně) s tím, že žalovaný žalobkyni dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i že žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 5,9 % ročně z dosud nevrácených peněžních prostředků, a to v pravidelných měsíčních platbách po 6 417,47 Kč vždy ke 20. dni v příslušeném měsíci, nejpozději 20. 11. 2029.

5. Zy označené jako „Historie úvěru: Anonymizováno“ soud zjistil, že žalobkyně interně eviduje, že dne datum poskytla žalovanému z titulu dohody blíže specifikované v bodě 4. tohoto rozsudku peněžní prostředky v celkové výši 490 000 Kč a že žalovaný rovněž z titulu uvedené dohody uhradil žalobkyni v tétoě blíže specifikované peněžní prostředky.

6. Z listin nadepsaných „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“, z listin nadepsaných „Dodejka“, zy nadepsané „Předžalobní upomínka“, zy nadepsané „Potvrzení o podání“ a zy nadepsané „Poučení o ochraně osobních údajů“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním předmětné žaloby opakovaně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Podle , , (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Důvodem pro takové rozhodnutí soudu byla skutečnost, že v předmětném řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč žalovanému skutečně poskytla, a to ačkoliv byla k prokázání této skutečnosti (v kontextu svého tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2935 o. z. mezi ní a žalovaným, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 490 000 Kč) povinna. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění této povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci uvedeného a s ohledem na právní posouzení pro úspěch ve věci zcela stěžejního skutkového zjištění. Podle § 2395 o. z. má žalobkyně nárok na vrácení pouze těch peněžních prostředků, které by na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému na jeho požádání skutečně poskytla. Právě poskytnutí těchto prostředků však zůstalo v předmětné věci neprokázáno. Pro úplnost soud doplňuje, že posouzení tvrzené smlouvy podle jiného zákonného ustanovení, ze kterého by pro úspěch žalobkyně ve věci nevyplývala její povinnost prokázat poskytnutí tvrzených peněžních prostředků, v předmětné věci nepřicházelo v úvahu.

12. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč žalobkyně označila (a soudu předložila) pouze jediný důkaz, a siceu, jejímž obsahem byla interní evidence žalobkyně o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků žalovanému.

13. K uvedenému soud konstatuje, že osamocená interní evidence žalobkyně, navíc bez jakékoliv bližší specifikace, např. kdy, kým a na základě jakých údajů byla vyhotovena, tak aby nebyly založeny pochyby o jejím původu, správnosti a integritě jejího obsahu, neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby soud mohl učinit závěr, že žalobkyní tvrzené peněžní prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, to vše navíc za situace, kdy k poskytnutí těchto peněžních prostředků mělo dojít prostřednictvím jejich poukázání na bankovní účet žalovaného, který pro něj měla vést rovněž žalobkyně. Je tak s podivem, že žalobkyně nepředložila k prokázání předmětné skutečnosti např. výpis z bankovního účtu, na který měly být tvrzené peněžní prostředky poukázány, a to namístoy obsahující interní evidenci. Pro úplnost soud podotýká, že uvedená svým obsahem ani grafickým zpracováním výpisu z účtu neodpovídá (absence typického grafického zpracování pro výpis z účtu tak, jak je soudu znám z úřední činnosti, jakož i absence údajů, které výpis z bankovního účtu běžně obsahuje, např. název a číslo výpisu, jméno a kontaktní údaje osoby pro niž je tento účet veden, název a kompletní číslo účtu, IBAN, BIC/SWIFT, atp.). Ostatně samotná není ani jako výpis z účtu nadepsána, kdy naopak je nadepsána „Historie úvěru: Anonymizováno“, což ještě více umocňuje dojem „pouze“ interní evidence žalobkyně navíc bez jakýchkoliv shora zmíněných náležitostí, na základě kterých, by soud mohl dojít k závěru o skutečném poskytnutí předmětných peněžních prostředků žalovanému.

14. Žalobkyně však s ohledem na svoji absenci při jednání, nemohla být ve smyslu , , (dále jen „“), o nutnosti doplnit označení důkazů k prokázání svého tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 490 000 Kč žalovanému, poučena.

15. S ohledem na tento v předchozích odstavcích specifikovaný závěr se soud dále podrobněji nezabýval posouzením prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (ke kterému nebyl označen žádný důkaz) či případného nároku žalobkyně vyplývajícího z bezdůvodného obohacení žalovaného ( a násl. o. z.).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.