Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 89/2025-52
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
pro 37 627,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky
- 37 627,53 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 41 524,51 Kč od datum do zaplacení,
- 3 896,98 Kč a
- 800 Kč,
se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 845 Kč k rukám její právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky- 37 627,53 Kč- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 41 524,51 Kč od , datum, do zaplacení,- 3 896,98 Kč a- 800 Kč,se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 845 Kč k rukám její právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 37 627,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila a dostala se tak do prodlení. Žalobkyně v důsledku toho úvěr ke dni datum zesplatnila a téhož dne zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná však podle žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že jí byly peněžní prostředky ze strany žalobkyně poskytnuty tak, že částka 15 400 Kč byla žalované zaslána na její bankovní účet, částka 20 600 Kč byla žalobkyní započtena na úhradu jiného dluhu žalované a částku 9 000 Kč žalobkyně jednostranně započetla na úhradu nákladů poskytovatele, aniž došlo k jejímu vyplacení žalované. V této souvislosti žalovaná uvedla, že žalobkyni na splátkách úvěru zaplatila celkem částku 40 887 Kč. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je podle žalované neplatná. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy dostatečně neprověřovala úvěruschopnost žalované. Současně žalovaná považuje smlouvu za neplatnou i z toho důvodu, že sjednaná výše protiplnění za poskytnutí úvěru je v rozporu s dobrými mravy.
3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že při posuzování bonity žalované učinila všechny nezbytné kroky. Schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně dále uvedla, že si za tím účelem od žalované vyžádala občanský průkaz, další doklad totožnosti, doklad o příjmech a potvrzení o existenci bankovního účtu. Dále žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované také podle výpisu z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a z registru REPI, a to vždy s výsledkem bez negativního záznamu. Žalobkyně k výzvě soudu rovněž doplnila, že žalovaná uhradila žalobkyni v 21 splátkách po 1 947 Kč celkem částku 40 887 Kč.
4. Ústní jednání se ve věci konalo dne datum. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, když se její právní zástupce z jednání omluvil. Žalovaná byla při jednání zastoupena substitučním zástupcem své právní zástupkyně. Jelikož nebyly splněny podmínky podle § 109 a § 110 o. s. ř. o. s. ř. k přerušení řízení, byl soud povinen pokračovat v projednání věci.
5. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalobkyně dostatečně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet a zda smlouva, jíž účastníci uzavřeli, je platná.
6. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav.
7. Soud zjistil, že v souvislosti s uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované kopii občanského průkazu, kopii řidičského průkazu, doklad o existenci bankovního účtu vedeného na jméno žalované a výplatní pásky za měsíce květen až červenec 2022, z nichž vyplývá výše průměrného měsíčního příjmu žalované v částce 25 372 Kč. Dále z výpisů z příslušných databází soud shledal, že žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru REPI, žalobkyně provedla rovněž lustraci zaměstnavatele žalované v obchodním rejstříku a platnost dokladu totožnosti žalované žalobkyně ověřila v databázi neplatných dokladů, a to vždy s výsledkem bez negativního záznamu. Z tabulky závazků žalované soud zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy tři závazky ze smluv o úvěru, přičemž výše měsíčních splátek těchto závazků činila celkem 8 386,91 Kč. Soud z uvedené tabulky také shledal, že výše životních nákladů žalované v celkové částce 27 900 Kč převyšuje udávaný příjem žalované ve výši 27 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty předsmluvní informace, jejichž obdržení žalovaná stvrdila svým podpisem dne datum. Téhož dne byla žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, z níž bylo zjištěno následující. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu a zasláním platby 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, jak vyplývá z detailu pohybu na účtu ze dne datum. Dále soud shledal, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to tak že částka 15 400 Kč byla zaslána na bankovní účet žalované č. č. účtu a částka 20 600 Kč byla vyplacena žalobkyni na úhradu závazku žalované ze smlouvy ze dne datum, jak dokládají detaily pohybu na účtu ze dne datum. Zbývající částka 9 000 Kč byla žalobkyní započtena na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23,84 % ročně, a to formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 947 Kč, která zahrnovala poplatek za sjednanou doplňkovou službu „PODPORA“. RPSN dle smlouvy dosahovala 39,97 %. Žalovaná byla podle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 84 960 Kč, jejíž splatnost byla stanovena dnem datum. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, jak soud seznal z upomínky č. hodnota zaslané žalované podle podacího lístku dne datum a upomínky č. hodnota odeslané podle podacího lístku dne datum. Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum, o čemž žalovanou informovala v předžalobní výzvě, která byla žalované zaslána téhož dne, jak je patrno z podacího lístku.
8. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav následovně.
9. Řízení je v daném případě ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) poskytuje soud poučení zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o dostatečném prověření úvěruschopnosti žalované a platnosti uzavřené smlouvy.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se podává: „Spokojil-li se věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru jen s objektivně nedoloženým prohlášením spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a s nahlédnutím do registru dlužníků, je smlouva z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatná.“
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Na tomto místě soud konstatuje, že není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen podřadit skutková zjištění pod příslušnou hmotněprávní normu bez ohledu na právní názory vyjádřené účastníky. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění domáhala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží.
15. S ohledem na zjištěný skutkový stav a na výše uvedená ustanovení zákona a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní a žalovanou dne datum je absolutně neplatná. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je nedostatečné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně nezkoumala výši výdajů žalované, ani to, zda má žalovaná závazky vůči jiným věřitelům. Žalobkyně ověřila pouze totožnost žalované, její příjmy, to, že vůči žalované není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a skutečnost, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu. Žalobkyně však již rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalované. V této souvislosti vycházela pouze z kusých informací žalované, která podle žalobkyně uvedla jako svůj jediný výdaj náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nezjišťovala výši životních nákladů ani výši závazků žalované. Žalobkyně nezohlednila ani závazek žalované vůči žalobkyni ze smlouvy ze dne datum, na jehož úhradu byla započítána částka poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 600 Kč. Žalobkyně si tedy byla vědoma toho, že smlouvou o úvěru žalovaná řešila krom jiného umoření svého závazku z jiného úvěru. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že v době uzavření smlouvy žalobkyně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, respektive z žalobkyní zjištěných skutečností nebylo možno učinit závěr, že žalovaná je schopna úvěr za podmínek stanovených ve smlouvě splácet. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když za těchto podmínek smlouvu se žalovanou uzavřela. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku 84 960 Kč, která představuje 188,80 % jistiny úvěru. Roční úroková sazba činila podle smlouvy 23,84 %, RPSN dosahovala 39,97 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD obvyklá výše roční úrokové sazby v době uzavírání smlouvy činila 9,70 % a obvyklá RPSN byla udávána ve výši 10,19 %). Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřené výši protiplnění za poskytnutí úvěru. Roční úroková sazba nepřekračuje v souladu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 ) trojnásobek sazby obvyklé v době uzavření smlouvy. Žalobkyně však žalované účtovala poplatek za náklady na poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, který započetla při výplatě peněžních prostředků žalované. Tento však nebyl součástí protiplnění za poskytnutí úvěru. Soud proto v tomto případě posuzoval výši RPSN, která překračuje trojnásobek shora uvedené obvyklé výše. Soud tedy shledal výši protiplnění a stejně tak celou smlouvu nemravnou. Uzavře-li totiž věřitel úvěrovou smlouvu proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru.
17. S ohledem na shora učiněný závěr, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 2991 a násl. o. z., tedy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, nepočítaje v to s ohledem na neplatnost smlouvy poplatek za náklady na poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 40 887 Kč, tedy více než kolik činilo bezdůvodné obohacení žalované. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 845 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 627,53 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k předžalobní výzvě s právním rozborem věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále advokátu náleží cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 665 Kč, tj. za cestu na soudní jednání z Prahy do Plzně a zpět v délce 2 x 106,2 km při spotřebě 5,9 l/100 km a při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l (2,04 Kč/km) a paušální částce za opotřebení vozidla ve výši 5,80 Kč, a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání podle § 14 odst. 3 a. t., a to za 6 byť započatých třicetiminutových časových úseků v celkové výši 900 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalované byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.