Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Co 260/2024-78

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci

žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341

sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 – Nové Město

proti

žalovanému Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

adresa pro doručování: Adresa žalovaného

o Anonymizováno s příslušenstvím

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě Anonymizováno odvolacího řízení Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě , Anonymizováno, odvolacího řízení , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši Anonymizováno Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení, a to splátkami ve výši Anonymizováno Kč měsíčně splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci, s účinností od měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich (výrok I.). Dále žalovanému uložil, aby do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč (výrok II.) a ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci rozsudku aby České republice - Okresnímu soudu v adresa zaplatil soudní poplatek ve výši Anonymizováno Kč (výrok III.).

2. Poté, co pozitivně vyhodnotil otázku pravomoci českých soudů a současně svoji příslušnosti k projednání věci, odůvodnil soud prvního stupně přiznání částky Anonymizováno Kč žalobkyni s odkazem na ustanovení a odst. 3 , o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že žalovaný se podrobil výkonu ochranného léčení, který mu byl nařízen v trestním řízení, a jehož náklady (uvedenou částkou) za žalovaného, který je německé státní příslušnosti a v České republice není účastníkem veřejného zdravotního pojištění, uhradil stát, jemuž pak proti žalovanému přímo ze zákona vznikl nárok na náhradu takto vynaložených nákladů. Současně dále soud prvního stupně vysvětlil, že nevědomost žalovaného o této povinnosti, jakož i námitka, že o ní nebyl poučen, na nároku žalobkyně ničeho nemění. Bez významu je i obrana žalovaného, že v případě vědomosti o povinnosti k hrazení nákladů léčby by v léčebně nezůstával nad rámec stanovené doby; v této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jen ty náklady, které stát zaplatil za zdravotní služby provedené v období od datum do datum (tedy za dobu výkonu ochranného léčení).

3. Přiznání úroků z prodlení z žalované částky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení , a , (dále jen „“), kdy vznik prodlení žalovaného s její úhradou dovodil od výzvy k plnění, kterou žalobkyně žalovanému zaslala, která mu byla doručena dne datum a podle které měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 14 dnů ode dne doručení, to je do datum.

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením s přihlédnutím ke splnění podmínek uvedených v o. s. ř, kdy pak částkou 4 699 Kč vyčíslil náklady, které žalobkyně vynaložila jako účastník nezastoupený v řízení zástupcem dle ( ).

5. Nakonec o uložení povinnosti žalovanému zaplatit soudní poplatek ze žaloby bylo rozhodnuto za použití ustanovení , o soudních poplatcích, při zohlednění toho, že žalobkyně je ze zákona ( , o soudních poplatcích) od poplatků osvobozena.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání „z důvodu nepřihlédnutí k jím tvrzeným skutečnostem.“ Konkrétně odvolatel připomněl svoji námitku proti žalobou uplatněnému nároku, že Okresním soudem v Táboře mu bylo uloženo protialkoholní ochranné léčení v podezřelý výraz adresa, ale nikdo ho neinformoval, že zdravotní služby nařízené soudem bude muset uhradit. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen.

7. Žalobkyně navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že tvrzení žalovaného, že nebyl informován o tom, že bude muset „zdravotní služby nařízené soudem uhradit“, není relevantní. Žalobkyně připomněla, že toto tvrzení žalovaného není novinkou a soud prvního stupně se s ním již přesvědčivě vypořádal v bodě 20 napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaného směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (, contrario , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), že ho žalovaný z pozice účastníka řízení ( ) podal jako osoba k tomu oprávněná ( ), že tak učinil včas ( ) a že jeho odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu ( ) podřaditelného pod ustanovení , respektive ve svém důsledku pod ustanovení , napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo, a v návaznosti na to dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. V posuzované věci žalobkyně Česká republika prostřednictvím ministerstva zdravotnictví uplatnila nárok na úhradu nákladů, které uhradila na podkladě jejího vyúčtování v podezřelý výraz adresa za výkon ochranného léčení ústavního, který byl žalovanému nařízen na základě rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne datum, č. j. Anonymizováno, jež žalovaný přes výzvu nezaplatil.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Spolkové republiky Německo, zabýval se soud prvního stupně na prvním místě správně otázkou pravomoci českých soudů k projednání věci a v souvislosti s tím otázkou svojí příslušnosti, kterou s ohledem na zjištění, že žalovaný má pobyt ve adresa, vyřešil správně, kdy pak odvolací soud v této souvislosti plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění této otázky obsažené v odst. 18 odůvodnění napadeného rozsudku, ke kterému nemá, co by dále doplnil.

11. Co se potom věci samé týče, konstatuje odvolací soud, že si soud prvního stupně opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání (při respektování zásady projednatelnosti, která se v tomto občanském soudním řízení uplatní a podle které je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz ) provedl dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na podkladě relevantních zákonných ustanovení na něj dopadajících. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které rovněž může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně přiléhavě vypořádal i s obranou, kterou proti uplatněnému nároku žalovaný v řízení vznesl.

12. Jen stručně tak může odvolací soud připomenout, že žalovanému bylo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum, č. j. Anonymizováno, nařízeno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě, jehož výkon byl nařízen Okresním soudem v Táboře dne datum s tím, že léčení bude vykonáváno v podezřelý výraz adresa. Dnem datum je datovaný pod značkou 1 Nt 725/Anonymizováno Okresním soudem v Českém Krumlově vydaný příkaz k propuštění žalovaného (tam odsouzeného) z výkonu ústavního ochranného léčení, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Za ochrannou léčbu p. jméno FO v období datum – datum Psychiatrická léčebna adresa vyúčtovala ministerstvu zdravotnictví (fakturou ze dne datum, č. 1200154) částku Anonymizováno Kč, kterou ministerstvo uhradilo. Výzva k úhradě uvedené částky ve lhůtě do 14 dnů od jejího doručení ze dne datum (označená jako „předžalobní“) byla žalovanému doručena datum.

13. Za situace, kdy žalovaný není účastníkem veřejného zdravotního pojištění v České republice (na území České republiky nemá trvalý pobyt viz výsledek lustrace v informačním systému základních registrů, a skutečnosti, na jejichž základě by bylo dovodit, že splňuje některou z podmínek účasti na tomto pojištění bez toho, že by měl na území České republiky trvalý pobyt, netvrdil – k tomu srov. ustanovení , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), aplikoval soud prvního stupně na projednávanou věc správně ustanovení a odst. 3 , o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Správně pak se vypořádal s námitkou žalovaného, kdy vysvětlil, že nárok státu na úhradu nákladů souvisejících s výkonem ochranného léčení osoby, která není účastníkem veřejného zdravotního pojištění v České republice, jež uhradil ze státních prostředků, je nárokem plynoucím přímo ze zákona a vědomost pacienta o něm, respektive skutečnost, zda o něm byl nějak poučen, je bez významu. Pokud v řízení před soudem prvního stupně žalovaný dále namítal, že pokud by o povinnosti platit zdravotní služby věděl, nezůstával by v léčebně nad rámec stanovené doby (tj. doby nařízeného ochranného léčení ústavního – poznámka odvolacího soudu), pomíjel, že v tomto řízení jsou po něm požadovány pouze náklady za zdravotní služby provedené do datum, tedy náklady za výkon ochranného léčení nařízeného mu soudem, který právě dne datum skončil. Úhrada péče po tomto datu, kdy případně žalovaný v léčebně setrval, předmětem tohoto řízení není.

14. Pokud pak v odvolání žalovaný namítl výhradně to, že nebylo přihlédnuto k jeho tvrzení o nevědomosti, respektive o tom, že ho nikdo o skutečnosti, že zdravotní služby nařízené soudem bude muset hradit, potom z výše uvedeného plyne, že soud prvního stupně tuto jeho námitku (jeho tvrzení o nevědomosti o nároku státu) nepominul, správně ji však – jak bylo vysvětleno v předchozím odstavci – neměl za důvodnou.

15. Důvodným měl tedy soud prvního stupně žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky Anonymizováno Kč, kterou žalobkyně prostřednictvím ministerstva zdravotnictví uhradila za zdravotní služby poskytované žalobci v souvislosti s výkonem ochranného léčení ústavního v podezřelý výraz adresa, které trvalo do datum, správně a žalobkyni po právu tuto částku proto přiznal, a to včetně zákonného úroku z prodlení, kterýžto nárok má oporu v ustanovení § 1968 věty první a § 1970 o. z.; pokud jde o okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou žalované částky a odůvodnění výše úroku z prodlení, opět odvolací soud odkazuje na správné a výstižné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

16. Protože tedy ze všech uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I. o věci samé věcně správný, jako takový ho za použití ustanovení potvrdil.

17. Na tomto místě zbývá vysvětlit procesní postup odvolacího soudu, který rozhodnutí o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o věci samé přijal bez toho, aniž by k projednání odvolání nařídil jednání. Za situace, kdy spor mezi účastníky byl ve svém důsledku pouze o právní posouzení věci (když skutkovou námitku o nevědomosti žalovaného o nároku žalobkyně na úhradu nákladů souvisejících s výkonem jeho ochranného léčení soud prvního stupně nepominul, toliko ji při právním posouzení věci považoval za nedůvodnou), byl naplněn první z předpokladů pro takový postup upravených v ustanovení Proto odvolací soud přistoupil k výzvě účastníkům řízení, aby sdělili, zda s tím, aby odvolacím soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, souhlasí. S tímto postupem pak žalobkyně vyjádřila souhlas (v písemném podání, které bylo odvolacímu soudu doručeno datum), žalovaný se v určené lhůtě tří týdnů od doručení výzvy (tato mu byla doručena dne datum postupem předvídaným v ustanovení ) nevyjádřil; jeho souhlas s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání tak odvolací soud předpokládal – srov. ustanovení , když doložka o procesním důsledku nevyjádření se k navrženému procesnímu postupu byla ve výzvě obsažena. V této souvislosti považuje odvolací soud dále za vhodné vysvětlit, že si je vědom skutečnosti, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, který nehovoří (nerozumí) česky. Z ustanovení vyplývá právo účastníka řízení jednat před soudem ve své mateřštině a současně i právo na ustanovení tlumočníka, jestliže taková potřeba vyjde za řízení najevo. Právo na tlumočníka se nicméně zásadně omezuje jen na jednání účastníka před soudem (k tlumočení úkonů, při kterých je soud s účastníkem v přímém kontaktu). Z ustanovení věty druhé naopak nelze dovozovat povinnost soudu zajistit překlad jím vydaného rozhodnutí do jazyka, jemuž rozumí účastník řízení, který neovládá český jazyk (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2018). Takový účastník je proto povinen si zajistit překlad rozhodnutí soudu zásadně sám. Proto ani odvolací soud nepřistoupil k tomu, že by před doručením žalovanému opatřil úřední překlad předmětnéy, nicméně potřebu žalovaného zajistit si překlad výzvy odvolacího soudu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním odvolání bez nařízení jednání, reflektoval při určení lhůty k takovému vyjádření, kterou určil v trvání tří týdnů od jejího doručení (oproti obvyklé lhůtě tří, maximálně pětidenní). Tři týdny pak měl za lhůtu přiměřenou s přihlédnutím k rozsahu písemnosti i skutečnosti, že jde o překlad do jazyka německého, který není obtížným ani s ohledem na dostupnost tlumočníků, případně osob, které tento jazyk ovládají.

18. Správně za použití ustanovení soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, které přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni, jejíž náklady také správně vyčíslil; i na podrobné a přiléhavé odůvodnění nákladového výroku obsažené v napadeném rozhodnutí může odvolací soud odkázat. Totéž platí o výroku III., v němž prvostupňový soud cestou přenesení poplatkové povinnosti ( , o soudních poplatcích, v platném znění) uložil žalovanému povinnost k úhradě soudního poplatku ze žaloby, které bylo vyhověno; soudní poplatek soud prvního stupně správně vyčíslil částkou 2 503 Kč (položka číslo 1, písmeno b/ Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích), a z obsahu spisu se nepodává nic, co by odůvodňovalo úvahu o tom, že přenést povinnost k úhradě soudního poplatku ze žaloby na žalovaného není možné přenést. Proto i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a ve výroku III. o poplatkové povinnosti žalovaného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ( ).

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení ve spojení s Ve sporu úspěšné žalobkyni náleží rovněž náhrada nákladů, které vynaložila v odvolacím řízení, kdy pak tyto náklady odvolací soud vyčíslil částkou 300 Kč, která představuje paušální náhradu účastníka nezastoupeného v řízení zástupcem podle , a která žalobkyni náleží za písemné vyjádření k odvolání ( , , odst. 2 písm. a/, , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a exekučního řádu). Lhůtu ke splnění této povinnosti určil odvolací soud v trvání tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením a

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníku řízení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.