Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 106/2025-45

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 71 561,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 963,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 558,60 Kč za období od datum do datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:

a) částky 3 598,14 Kč;

b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 890,84 Kč od datum do datum;

c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 807,85 Kč od datum do datum;

d) úroku 16,11 % ročně z částky 71 561,38 Kč od datum do zaplacení;

e) zákonného úroku z prodlení z částky 3 598,14 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 939,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR– Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 716 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 963,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 558,60 Kč za období od , datum, do , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do:a) částky 3 598,14 Kč;b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 890,84 Kč od , datum, do , datum, ;c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 807,85 Kč od , datum, do , datum, ;d) úroku 16,11 % ročně z částky 71 561,38 Kč od , datum, do zaplacení;e) zákonného úroku z prodlení z částky 3 598,14 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplaceníIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 939,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR– Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 716 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 71 561,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 16,11 % ročně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k prohlášení celé dlužné částky za splatnou, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně žalované opakovaně zaslala výzvu k zaplacení dluhu a upomínku, čímž vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni poplatky spojené s vymáháním v částce 1 800 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované úhrady jistiny ve výši 69 761,38 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 6 890,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 366,45 Kč, smluvního úroku ve výši 16,11 % ročně z částky 71 561,38 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 71 561,38 Kč od datum do zaplacení. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh částku 2 036,76 Kč.

2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z žádosti o založení osobního účtu ze dne datum vč. záznamu o podpisu má soud za prokázané, že žalovaná měla u žalobkyně vedený bankovní účet.

5. Z dokumentu předsmluvní informace, z dokumentu s názvem smlouva o úvěru č. číslo smlouvy, vč. obchodních podmínek a sazebníku, ze záznamů o podpisu klienta, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku ve výši 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 16,11 % ročně v 108měsíčních splátkách po 1 235 Kč splatných ke každému 14. dni v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na datum a splatnost poslední splátky na datum.

6. Z dokumentu s názvem žádost o úvěr, ze schvalovacího protokolu žalobkyně, z informací z Credit Bureau a z informací z registrů žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila zkoumat úvěruschopnost žalované a posoudit její schopnost splácet. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 34 700 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč a 1 184 Kč měsíční splátky. Soud dále zjistil, že žalovaná byla dle svých tvrzení zaměstnaná.

7. Z výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne datum částku 70 000 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. dokladu o odeslání, z oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání, z dokumentů výzva, poslední výzva a upomínka, vše vč. dokladů o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

9. Ze sdělení žalobkyně a přehledu splácení má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila částku 2 036,76 Kč.

10. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

12. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované.

27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, protokol o schvalování a výpisy z registrů. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalované. V žádosti o úvěr (smlouvě) je pouze žalovanou toliko konstatována výše jejích příjmů a výdajů, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek či nájemní smlouvy. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti uvedených údajů lze mít důvodné pochyby.

28. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně k poučení soudu nepředložila ničeho, tj. žalobkyně tedy ani přes výzvu soudu nepředložila relevantní doklady stran výdajů a příjmů žalované, kterými by podložila svá tvrzení uvedená v listinách.

29. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. číslo smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

33. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne datum bezhotovostně částku 70 000 Kč a žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 2 036,76 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 67 963,24 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení ve výši stanovené dle (výrok I.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 939,99 Kč, přičemž tato částka představuje 60,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,83 %), za současného přihlédnutí k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 579 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”), z tarifní hodnoty ve výši 71 561,38 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v , d) g) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemný návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne datum) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin po 150 Kč (cesta Praha – Kutná Hora a zpět) dle advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 624 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. VOLVO hodnota dle Sb, za cestu na jednání soudu dne datum na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 85 km) při spotřebě 10,5 l/100 km, ceně benzinu 35,80 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 244 Kč ve výši 4251,24 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud konstatuje, že v případě náhrady cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně počítal soud z cestou právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět, nikoliv ze sídla substituce právního zástupce žalobkyně do sídla právního zástupce žalobkyně, neboť takovýto výdaj by soud nemohl považovat za účelně vynaložený s ohledem na skutečnost, že nelze klást žalované k tíži, že si právní zástupce žalobkyně zvolil substituci z České Lípy.

35. Písařská chyba ve výroku III. oproti protokolu o vyhlášení rozsudku, spočívající v uvedení výše náhrady nákladů v částce 15 097,19 Kč na místo částky 16 939,99 Kč, byla opravena opravným usnesením ve smyslu , jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozsudku uvedením správného údaje.

36. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle

37. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 716 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. b) , Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí 5 % z této částky, a žalobkyně uhradila dne datum pouze částku 2 863 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.