Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 253/2025-14

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 23 506,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů právní moci rozsudku částku ve výši 10 299,70 Kč s 12,75 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 13 287,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 655,03 Kč od 9. 10. 2024 do 24. 1. 2025 a z částky 355,75 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a částky 218,85 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů právní moci rozsudku částku ve výši 10 299,70 Kč s 12,75 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2025 do zaplacení.II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 13 287,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 655,03 Kč od 9. 10. 2024 do 24. 1. 2025 a z částky 355,75 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a částky 218,85 Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 23 506,30 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Soud za splnění předpokladů ustanovení ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin - výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně., smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, oznámení vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností, výzvy k úhradě před podáním žaloby, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli.

3. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:

V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela se žalobkyní jako věřitelem dne 19. 4. 2024 smlouvu o úvěru na částku 10 518 Kč, za sjednaný úrok 1.066 % denně při RPSN 2448,88 % ročně, následně však neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala úhradu zbývajících nesplacených částí úvěru ve výši 10 299,70 Kč, smluvního úroku ve výši 12 632,42 Kč a sjednaných poplatků.

4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

5. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. -95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. -63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09 %) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení , vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 66,79 %, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. V projednávané věci je pak i zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně vystupoval v pozici spotřebitele podle . Jak shora uvedeno, zápůjční úroková sazba činila 389,09 % ročně. Dle zprávy ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že průměrná úroková sazba činila v roce 2024 pod 8% ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak téměř 48 krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a v důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními a násl. o bezdůvodném obohacení.

6. Žalované tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídající neuhrazené jistiny ve výši 10 518 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle § a , počítaného od 25. 1. 2025 (tedy od uplynutí lhůty 3 dnů od odeslání předžalobní výzvy k úhradě závazku ze dne 21. 1. 2025) do zaplacení. Jelikož pak žalovaná doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátila, uložil jí soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy jako nedůvodnou zamítnul.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.