Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 23/2025-92
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, AnonymizovánoAnonymizováno, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, bytem v Adresa žalované, o zaplacení 94 588,25 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 480,53 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 61 107,72 Kč, úroku ve výši 14 481,43 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 92 327,57 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 532,53 Kč, úroku z prodlení z částky 94 588,25 Kč od 20. 12. 2024 do 29. 4. 2025, úroku z prodlení z částky 61 107,72 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 33 480,53 Kč co do výše 0,75 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 480,53 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 61 107,72 Kč, úroku ve výši 14 481,43 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 92 327,57 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 532,53 Kč, úroku z prodlení z částky 94 588,25 Kč od 20. 12. 2024 do 29. 4. 2025, úroku z prodlení z částky 61 107,72 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 33 480,53 Kč co do výše 0,75 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 21. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala jí poskytnout úvěr až do výše limitu (po jeho navýšení) 95 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z poskytnutého úvěrového rámce. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 174 601,08 Kč, avšak zaplatila jen 141 120,55 Kč. Jelikož se dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 19. 9. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 92 327,57 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 543,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listin y nazvané Anonymizováno – smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalovaná se se žalobkyní dne 21. 5. 2021 dohodla na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 24 297 Kč na nákup notebooku HP Pavilion zde uvedeného typu u prodejce právnická osoba. tak, že žalovaná převezme zboží a žalobkyně zaplatí prodejci kupní cenu. Smlouva byla uzavírána na prodejně prodejce, který vystupoval jako zprostředkovatel. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,51 % ročně v jedenácti splátkách po 2 430 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně umožní žalované bez určení účelu čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 25 000 Kč, a to i opakovaně s tím, že žalovaná bude poskytované peněžní prostředky průběžně vracet a platit úrok ve výši 26,28 % ročně ve splátkách v minimální výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y další skutková zjištění nečinil, stejně jako z listin y nazvané vše o vašem Anonymizováno účtu.
4. Z listin y nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně zde uvedla, že zkoumala majetkové poměry žalované, a to 21. 5. 2021, kdy vycházela z příjmu 19 000 Kč a výdajů 2 500 Kč s tím, že žalovaná nemá děti, bydlí u rodičů a je zaměstnána. Dále zde uvedla, že zkontrolovala vyjmenované registry (jap_pujcka, solus, nrki, mvcr, isir, cee) a veškerá data hodnotila k úvěrovému rámci 95 000 Kč. Z listin y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že zde žalobkyně v obecné rovině popisuje svou metodiku zkoumání úvěruschopnosti s odkazy na pečlivě vybranou judikaturu. Jestli se žalobkyně touto metodikou řídila i v projednávaném případě se však z této listin y nepodává.
5. Z připojené úvěrové zprávy (NRKI) soud zjistil, že v době zpracování této zprávy měla žalovaná jednu rozpracovanou žádost o kreditní kartu. Jiné kontrakty zde uvedeny neměla, což bylo lze vzhledem k jejímu věku očekávat.
6. Z listin y nazvané Výpis čerpání splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy, opis výpisu karetních transakcí, tabulky čerpání prostřednictvím karty a jednotlivých sdělení bank soud zjistil, že žalovaná v průběhu od 21. 5. 2021 do 13. 9. 2024 vyčerpala celkem 174 601,08 Kč a zaplatila 141 120,55 Kč s tím, že poslední platbu provedla 13. 9. 2024.
7. Z dopisu ze dne 19. 9. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou ke splacení celého úvěru č. hodnota ve výši 103 108,39 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 20. 9. 2024.
8. Z dopisu ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 104 735,68 Kč do 17. 10. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 11. 10. 2024.
9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 21. 5. 2021 se žalobkyně se žalovanou dohodla na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 24 297 Kč na nákup notebooku HP Pavilion zde uvedeného typu u prodejce právnická osoba. tak, že žalovaná převezme zboží a žalobkyně zaplatí prodejci kupní cenu. Smlouva byla uzavírána na prodejně prodejce, který vystupoval jako zprostředkovatel. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,51 % ročně v jedenácti splátkách po 2 430 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně umožní žalované bez určení účelu čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 25 000 Kč, a to i opakovaně s tím, že žalovaná bude poskytované peněžní prostředky průběžně vracet a platit úrok ve výši 26,28 % ročně ve splátkách v minimální výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Za dobu od 21. 5. 2021 do 13. 9. 2024 žalovaná vyčerpala celkem 174 601,08 Kč a zaplatila 141 120,55 Kč s tím, že poslední platbu provedla 13. 9. 2024. Dopisem ze dne 19. 10. 2024 žalobkyně žalované oznámila, že cely zůstatek úvěru prohlašuje splatným.
10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým závěrům dospěla, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 19 000 Kč, které však neměla nikterak ověřeny a z výdajů ve výši 2 500 Kč, aniž se zabývala tím, zda jsou výdaje na živobytí v této výši vůbec reálně udržitelné. Žalobkyně jistě měla zjištěno, že žalovaná není v exekuci ani insolvenci a v běžných registrech nebyl veden žádný její dluh po splatnosti. To se však dalo vzhledem k jejímu nízkému věku očekávat a dle názoru soudu by to nemělo být jediným měřítkem pro posouzení, zda je žalovaná schopna dlouhodobě poskytovaný úvěr splácet, a to zejména s ohledem na dlouhodobost tzv. revolvingového úvěru a výši limitu. Žalobkyně tak nejen že nikterak neověřila sdělené příjmy, ale ani výdaje. Pokud žalobkyně využila pro posouzení úvěruschopnosti žalované jen jakési statistické modely, nepovažuje to soud v projednávaném případě ani při jejich tvrzené úspěšnosti za dostatečné, a to zejména pro nedostatek vstupních dat, neboť jakýkoli statistický model může být jen natolik spolehlivý, jako jsou relevantní data, ze kterých vychází. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 174 601,08 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 141 120,55 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 33 480,53 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 28. 4. 2025, kdy jí byla zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb, následující den, tj. 29. 4. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 30. 4. 2025 do prodlení.
17. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 33 480,53 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 30. 4. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
18. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 61 107,72 Kč, úroku ve výši 14 481,43 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 92 327,57 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 532,53 Kč, úroku z prodlení z částky 94 588,25 Kč od 20. 12. 2024 do 29. 4. 2025, úroku z prodlení z částky 61 107,72 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 33 480,53 Kč co do výše 0,75 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.